Foto: Shutterstock
„Ještě při studiích jsme si s Pepou za úspory koupili ojeté auto. Počítali jsem s tím, že nám moc dlouho nevydrží, a taky nevydrželo. Nedávno se rozsypalo a oprava by se absolutně nevyplatila. Jenže auto k životu potřebujeme, a tak jsme přemýšleli, co dělat. Trn z paty nám nakonec vytrhli Pepovi rodiče,“ popisuje Aneta.
Aniž by je manželé o něco prosili, sami se nabídli, že jim dají peníze, aby si mohli koupit sice zase ojeté, ale trochu lepší auto. Aneta a Pepa se to nejprve zdráhali přijmout, ale nakonec se nechali přemluvit. To ale Aneta ještě netušila, že se jim tento dárek pořádně vymstí.
„Prý nám ty peníze stejně chtěli dřív nebo později dát a dali je prý i Pepově sestře. Takže za těchto okolností se nám nemalý finanční dar přijímal přeci jen o něco snáz. Jenže teď toho začínáme litovat. Manželovi rodiče totiž najednou strašně pozorují, co si kupujeme a pořád něco komentují,“ tvrdí Aneta.
Pokaždé, když k nim přijdou na návštěvu a v domácnosti je něco nového, neobejde se to bez poznámek, že by manželé měli víc šetřit, když si nemohli dovolit ani nahradit staré auto. Když je nedávno Aneta s Pepou pozvali na oběd a uvařili hovězí, podivovali se zase nad tím, proč vaří tak drahé maso.
„Nepřijde mi, že bychom nějak utráceli, ale zase nechceme žít jako úplní chudáci. Rádi si občas něco málo dopřejeme. To je snad normální, přece nežijeme jen prací, pro práci a abychom šetřili. Nechci ale mít za zády někoho, kdo bude každou koupi pořád komentovat. Už jsem to jednou nevydržela a manželovým rodičům jsem řekla, že jim ty peníze klidně splatíme, ale to zase zacouvali, že nemám bláznit, že to byl dárek. No, ale ty jejich uštěpačné poznámky stejně nepřestaly,“ uzavírá Aneta.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pocit dluhu, či dokonce pocit uvíznutí v pasti očekávané vděčnosti, naprosto zkazí a devalvuje radost z obdarování či finanční pomoci. Příjímání daru a obdarovávání spolu s následnou reakcí je určitým způsobem společenská dovednost, kde se propojuje takt i pokora.
Zkušenost Anety z obdarování Pepovými rodiči je, jako by si Pepovi rodiče zakoupili volnou vstupenku do osobního finančního prostoru obou mladých manželů. A tento postoj nepříjemně narušuje hranice dospělých kompetencí Anety i Pepy. V tomto případě je nezbytné s rodiči ožehavé téma otevřít. V komunikační strategii se dobře uplatňuje tzv. model sendvič. Neboli sladká houska, hořké maso, sladká houska…
Znovu poděkovat, a především ocenit rodiče za to, že svou finanční pomocí pomohli mladé rodině. Hořkým masem by měla být informace, že kritika a připomínky ohledně finančního hospodaření je jim velmi nepříjemná a radost z rodičovské podpory jim to kazí. Dospěle požádat o respekt k jejich životnímu stylu a zdržení se připomínek na toto téma. Jinými slovy - nastavení hranic. Závěrečnou sladkou houskou by mělo opět zaznít ocenění a poděkování za podporu i s konkrétní informací, jak jim finanční pomoc i prakticky pomohla.
Těžko poznat, zda je to do budoucna informace pro Anetu i Pepu o očekávání rodičů, že si s obdarováním budou nárokovat přehled a právo posuzovat jejich život. V každém případě bude nutno vždy zdůraznit, že pokud rodiče vypomohou, pak jen v případě že jejich pomoc je beznáročná na následné posouzení, jak bude tento dar využit. A samozřejmě i dospěle přijmout fakt, že to zkrátka jinak neumí, a tudíž tento způsob obdarovávání nepřijímat.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
|
Nový komentář
Komentáře
Nesnáším podmíněné dary. Pokud mi chceš něco dát, tak dej a já buď přijmu nebo také ne. Ve chvíli, jak dar změní majitele z darujícího na obdarovaného, tak je mimo právo toho dárce, jakkoliv komentovat nebo rozhodovat. V této situaci by se stalo jen jednou, že byi to připomněli a v ti chvíli by byl buď splátkový kalendář, nebo podle finančních možností okamžitý převod na jejich účet. Tohle se nedělá, je to trapné, nezdvořilé a dělá to dojem šikany. Ostatně, šikana to je. Finanční a emocionální.
Na tohle byl expert můj otec. Na takové ty podmíněné dary nedary. Potřebovali jsme udělat plot se sousedním pozemkem. Manžel s kamarádem postavili podezdívku a teď ještě koupit pletivo. Otec mi dal "poukázku" na pletivo, kde bylo napsáno, kolik metrů má být dlouhé, jak vysoké a že má být potažené plastem. Částka za pletivo že pak bude vyplacena na základě předložení řádného daňového dokladu o nákupu. To víte, že jsme si to pletivo koupili sami. Ale tu "poukázku" mám schovanou s vánočním dárkem, "poukázkou" na wellness, která bude proplacena po absolvován í a předložení faktury. On by mi ty peníze dal, ale mě to přišlo tak ponižující, že bych měla předkládat ŘÁDNÉ doklady. No, asi bych to měla vyhodit, abych se nerozčílila, kdykoliv mi to náhodně padne do ruky.
Dva pracující, bez dětí, nejsou schopni si za dva roky našetřit na ojetinu?
Jakmile kdykoli rodiče budou mít připomínku k čemukoli, pak jim kdykoli zopakovat totéž. Jsme vám vděční za peníze na auto, pokud váš dar mrzí, za němé šetřit a vrátíme vám to, o svých financích si ale rozhodujeme sami. Mladí jim taky snad neříkají, co si mají kupovat.
Vytvořili si k sobě závislost. Rodiče očekávají nekonečné díky. Neměli si to mladí brát. Na ojetinu neměli, ale podle rodičů zbytečně utrácejí za jiné věci a jídlo. Tak, když se rodičům zdá, že hovězí je drahé, udělejte jim příště řízky z celeru.
Peníze si od rodiny zásadně nebrat ani nepůjčovat. Ať už je vrátíte či ne, vždy to bude vyset ve vzduchu a dělá to zlou krev.
To budou rodiče, kteří mají zbytečné starosti o své dospělé děti i když by jim žádné peníze nedali. Příště jim uvař krupičnou kaši nebo rybí prsty.
Zkus ta moudra neposlouchat nebo je nezvi často. Taky by jim mohl snad něco říct syn.
Jinak budete na dovolenou jezdit pracovat k nim na chatu, protože je tam zdravý vzduch a moc neutraríte nebo ti tchyně přitáhne pro dítě kočárek, v jakém vozili ještě tebe.
To by mě zajímalo vědět, jak by tento mladý pár řešil situaci, kdyby od rodičů nic nedostali a ani z různých důvodů dostat nemohli. Když to auto tak nutně potřebují...