„Slečno, vy máte hezkého pejska, můžu si vás pohladit?“ Tuto hlášku prý s oblibou používají muži, když chtějí někoho sbalit, směje se můj manžel. K našemu seznámení pejska nepotřeboval, ale uznávám, že zvíře může v komunikaci a navazování kontaktů sehrát důležitou roli.

dogJako v příběhu Andrey. Andrea se před několika lety rozvedla a odešla z exmanželova domu. Byla bezdětná, takže se vrátila k mamince, která žila v malém bytě sama jen se svou fenkou Larou. Mamince, která byla vážně nemocná, přišlo vhod, že má doma nejen svou dceru, ale i starostlivou pečovatelku. Půl roku na to maminka zemřela a Lara odešla brzy za ní. Byla už stará a ztrátu paničky neunesla.

Andrea zůstala sama a najednou měla pocit, že se jí zhroutil svět.  Ale ne na dlouho. Život jde dál a smutnění už bylo dost. Andrea je hodně společenská a miluje psy, takže za krátký čas si přivezla domů štěně. Fenečku gordonsetra Laru 2.  Úplně stejnou, jako byla ta maminčina.

Po těžkých chvílích, které posledním rokem prožila, dostal její život zase jiskru. Štěně jí přineslo nejen radost, ale i nové přátele. Pejskaři jsou většinou společenští a pohodoví. Nacházejí společná témata, a i když se neznají, ztrácejí ostych spolu promluvit. Dávají se bezprostředně do řeči i ve chvílích, kdy by jindy neměli odvahu.

A tak to bylo i v případě Andrey. Chodila s Larou na cvičák přes nové sídliště, kde jí Lara našla budoucího partnera. Kupodivu to nebyl pejskař, ale zahradník. Tedy spíš zahradní architekt, který projektoval přilehlý park. Cestou ze cvičáku Andrea pustila Laru na volno, a ta si to namířila rovnou k sympatickému muži. Zřejmě poznala dobrou povahu.

Architekt Roman měl moc rád psy, ale v podnájmu žádného mít nemohl, takže byl vděčný, že si může pohladit alespoň Laru. Dali se s Andreou do řeči, a po pár schůzkách byla ruka v rukávě, jak se říká.

Dnes už má Andrea nejen Laru, ale i prima partnera, a říká, že za něj vděčí právě fence Laře.

Čtěte také:

 

Reklama