Vždycky věděla, že se jednou chce provdat. Jenže pak potkala Robina (34), který měl na sňatek naprosto opačný pohled. Považoval ho nejen za zbytečný, ale dokonce i za velmi riskantní. Razil názor, že si partneři po svatbě přestanou jeden druhého vážit a začnou se považovat za něco jistého.
Foto: Shutterstock
„Vykládal, že zná spoustu holek, ze kterých se v manželství stali spíš tlustí kamarádi, nebo druhé matky jejich chlapů. Prý sice věří, že já bych snad byla výjimkou, ale nepotřebuje k naší lásce papír. Že já ano, to ho nezajímalo,“ svěřuje se Tereza, která se svým přítelem i přes tento nesoulad zůstala. Milovala ho a doufala, že časem změní názor.
Protože ji o ruku nepožádal ani po čtyřech letech, pomalu začala ztrácet víru. Tu ji ale vrátilo neplánované těhotenství. „Když jsem Robinovi ukázala dvě čárky na testu, měl obrovskou radost. A já vycítila svou příležitost. Řekla jsem mu, že jestli si mě nehodlá vzít, tak půjdu na potrat. Rozhodně nebudu svobodnou matkou. Strašně jsme se pohádali. Řekl, že ho vydírám. Ale já neustoupila,“ popisuje Tereza svůj boj za žádost o ruku. A ta druhý den skutečně přišla.
„Oznámil mi, že o miminko ani o mě nechce přijít, takže budu mít, co si tak přeju. Sice ze snubního prstýnku nemám takovou radost, jako kdyby to nebylo vynucené, ale i tak chrochtám blahem. Kdo mě odsoudí, ať si trhne! Prostě je pro mě důležité mít svá práva a stejné příjmení, jako zbytek rodiny,“ dodává Tereza.
Čtěte také:
- Nevěstou (skoro) v padesáti. Známé osobnosti, které si na svatbu počkaly pořádně dlouho
- Kdy do „toho“ ideálně praštit? Sňatkový věk za socialismu a nyní
Nový komentář
Komentáře
Ja jsem se vdávala už s dětmi. Absolutně chápu, že paní chce dítě a svatbu a stejné jméno. Svazek manželský sebou nese také určité povinnosti a to někteří muži neradi slyší, jak tam sleduji ve svém okolí kamarádek. U nás to tedy nebylo, že by svatbu muž nechtěl. Jen jsme na to nějak neměli čas a nějakou dobu ani peníze, a pak kvůli svatbě se stejně ještě část rodiny urazila, že nebyli pozváni úplně všichni. Můj názor je, že rodina s dětmi má být i úředně úplná. Pro někoho jen papír, ale spíše si myslím, že ti, kdo křičí nejvíce, že na svazek nepotřebují úřední papír, jsou ti největší srabi a potřebují mít otevřená vrátka pro snadný odchod. Jinak, vydírat potratem je hnusné. Většině mužů by stačilo pohrozit, že by dítě nemělo jejich příjmení. :)
Vzít dítě jako rukojmí je opravdu nechutné. Aby dosáhla svého, mohlo třeba klidně stačit říct, že mu nepodepíše papír se souhlasem, aby dítě mělo jeho příjmení.
A na druhou stranu, než se taková svatba naplánuje, (a pochybuji, že by tady slečně stačilo zajít se svědky na matriku...), tak už potrat nebude možný a pán může ze svatby klidně vycouvat, že ano.
Mně manžel pořád svatbu sliboval, ale pořád nic. Jedno dítě, druhé, třetí... Zásnubní prstýnek jsem měla 4 roky... Až jsem bouchla do stolu, že buď se vezmeme, nebo dám dětem změnit příjmení na moje. Že už odmítám se všude představovat jinak než jménem dětí. Tak byla svatba. Ono někdy to s chlapama jinak nejde.
To je pěkně hnůsné
Jestli je ten chlap jen trochu chytrý, nechá si napsat předmanželskou smlouvu, která ošetří jeho práva. Plus rozdělit společné jmění. Ono té slečně beztak o nic jiného nejde, takže je klidně možné, že z toho ještě ona dobrovolně vycouvá, když zjistí, že to nebude tak snadné, jak si malovala.
A že si jeden druhého přestanou vážit? To se nejspíš už stalo. Kdo by si vážil osoby jako je Tereza.