„S otcem svého syna nežiju od jeho dvou let, ale partnerský vztah mám. Syn mému příteli říká strejdo. Před několika lety byl partner vybodován za přestupky, jako je telefonování za jízdy nebo stání v zákazu, a sebrali mu řidičský průkaz. I přesto občas řídil. Potom za to byl potrestaný. Dostal celkem 17 měsíců. Sedm měsíců za maření výkonu úředního rozhodnutí a deset za pozdní nastoupení výkonu trestu,“ vypráví Petra s tím, že jejímu příteli momentálně zbývá do konce trestu ve věznici Rapotice deset měsíců.

Jak mu to říct?

Poté, co Petře zavřeli partnera, nevěděla, jak má novou situaci vysvětlit svému malému synovi. Ten totiž nesl odloučení docela těžce. Nechápal, proč jeho parťák najednou není doma a proč už na něj nečeká před školkou.

„Nevěděla jsem, jestli mám synovi říct pravdu nebo mu lhát. Nejdřív jsem se vymluvila, že je v nemocnici kvůli bolavému zubu. Potom jsem si na internetu našla organizaci Za branou. Vysvětlili mi, že mám synovi říct pravdu. Přijal ji velmi dobře, dokonce jsme spolu stavěli z lega vězení. Má v hlavičce, že strejda řídil, když neměl, a proto je ve vězení. Až bude hodný, zase nám ho pustí,“ popisuje Petra.

Syn ví, jak se nechovat

Negativního vlivu svého partnera na dítě se nebojí, právě naopak, její syn tak prý získal vzor, jak se nemá chovat. Společně chodí do věznice na pravidelné návštěvy. „Syn přítele vídat chce, dokonce se na každou návštěvu hrozně těší. Pokaždé se ho ptám, jestli pojede za strejdou do vězení a nechávám to na jeho zvážení. Vždycky odpovídá: Jupííí, chci. A hned plánuje, jaké hračky si vezme, aby si spolu mohli hrát,“ uzavírá Petra.

Rodin, které řeší podobnou situaci, je v Česku podle předsedy občanského sdružení Za branou Jana Franka odhadem pět až deset tisíc. Bohužel jen malá část rodičů o existenci pomáhajících organizací ví a vyhledá jejich služby. Za letošní rok spolupracuje Za branou s asi 160 z nich. 

Návštěva třeba jen 1x ročně

Styk dětí s jich uvězněním rodičem může být velmi komplikovaný. Je to různé případ od případu. Roli hraje vzdálenost věznice i vztah vězňů k osobě, která se o dítě stará. Jsme svědky i soudních úprav styku s dětmi v době výkonu trestu. Řada otců a matek se tak musí spokojit se zasíláním informací od pečující osoby. Pokud ale rodina klape, tak za tátou či mámou zkrátka jedenkrát až dvakrát měsíčně děti v doprovodu druhého rodiče přijedou na návštěvu. Celkem lze na 3 hodiny. Pokud jsou děti v dětském domově, a ten je navíc ještě daleko od věznice, návštěvy se realizují třeba jen dvakrát za rok, někdy i méně,“ komentuje Jan Frank.

Právě takovým dětem, které mají obtížné podmínky a za svými rodiči se příliš často nedostanou, chce nyní organizace usnadnit situaci. V kampani na stránce Hithit vybírá peníze na pořízení automobilu s operativním leasingem pro přepravu dětí za rodičem do vězení.

„Auto by mělo vozit jen děti, jejichž okolí nemá jiné řešení. Dítě má v péči například babička, která nemá auto a není na tom zdravotně dobře, aby dokázala s vnoučkem vyrazit na celodenní výlet s několika přestupy. Věznice bývají odlehlé a návštěvy zpravidla o víkendu. Někdy je dokonce nutné zajistit i nocleh. Předpokládáme, že auto bude sloužit deseti až patnácti dětem ročně pro opakované návštěvy,“ přibližuje Jan Frank.
Zdroj fotografií:www.shutterstock.com

Čtěte také:

Reklama