Je celkem přirozené, že v momentě, kdy vstoupíme do partnerského vztahu, se stane středobodem našeho zájmu právě partner. Jak ale najít rovnováhu a neztratit kontakt s přáteli a životem, který jsme doposud žily? Svůj příběh nám vyprávěla třicetiletá Pavlína.
„V den, kdy jsem poznala Petra, se mi změnil svět. A to doslova. Byla to prostě láska jako trám,“ začíná své vyprávění Pavlína a pokračuje: „Můj život se v okamžiku, kdy mi Petr vstoupil do života, přetočil o tři sta šedesát stupňů. Kromě práce, a tehdy ještě studia, jsem všechen svůj čas trávila s ním. Bylo to skvělé. Ale tak nějak jsem zapomněla na to, jak jsem žila dřív. Aniž bych si to uvědomila, dala jsem sbohem všem svým kamarádkám, tak trochu i zájmům...“
„Věřím, že to, co jsem udělala já, udělalo jistě i spousta jiných žen. Přijde mi to vlastně i teď, s odstupem času, vcelku přirozené a běžné,“ přiznává Pavlína.
A jak vypadá vztah Petra a Pavlíny teď, po pěti letech?
„To víte, že už to dávno není tak intenzivní, jako tomu bylo dřív. Po nějaké době Petr změnil práci, které absolutně propadl, začal chodit pravidelně hrát fotbal, a i po večerech se často věnuje své práci, kterou miluje. A já? Já se s tím ze začátku strašně prala, podezřívala ho z nevěry, z toho, že už mě nemá rád nebo z toho, že už o náš společný život nestojí. Cítila jsem se tak sama. Kamarádky, které mi dříve byly tak blízké, mají svůj vlastní život a navázat tam, kde jsme skončily před těmi pěti lety, to už dost dobře nejde.“
O tom, jak se s celou situací a samotou Pavlína vyrovnala, říká: „Bojovala jsem s tím opravdu dlouho. Sama se sebou, s Petrem i s vlastní lítostí. A víte, co mi došlo? Že se lituji úplně zbytečně. Jde totiž skloubit víc věcí a aktivit naráz, když člověk chce. Zase jsem začala trávit čas s kolegyněmi z práce, přihlásila jsem se na kurz malby, kde jsem si hned našla jednu spřízněnou duši a skvělou přítelkyni a začala běhat. Po dlouhé době se cítím dobře a nejsem hromádka neštěstí jako dřív. Došlo mi totiž, že jsem si tu svou „depku“ způsobila úplně sama a zbytečně...“
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com
Mohlo by vás zajímat:
- „Naše dítě (15 let) čeká dítě, co s tím?“ zoufá si Petra
- Anna, 29 let: „Můj starší partner mě chce opustit kvůli narážkám okolí.“
- Jak se léčí zlomené srdce?
- „Proboha, co si to ta holka přivedla domů?“ šílí Jana
- „Podřízená mě má v hrsti,“ svěřuje se vydíraná Agáta
Nový komentář
Komentáře
To bych neudělala.
Na to si každý musí přijít sám, že by si měl zachovat i ten svůj život a nepodřizovat všechno jen partnerovi. Vůbec se to nevylučuje - mít přítele a zároveň kamarádky a koníčky. Chce to jen všechno zkloubit dohromady. Najít si přítele a odkopnout kamarádky mi přijde opravdu dost zbytečné a krátkozraké. Myslím si, že nějaký čas se vždycky najde, když se chce a když ne, tak pořád existuje telefon, e-mail... Je jasné, že když má žena pak manžela, děti, tak toho času není tolik, ale podle mě když opravdu chce, tak ty vazby zpřetrhat nemusí a může zůstat v kontaktu s kamarádkami
Možná to někomu přijde banální, ale je to reálný příběh a je fajn, že to Pavlína zvládla a nenapadlo ji třeba se kvůli tomu s přítelem rozejít. Bohužel právě tohle s estalo v mém okolí a teď je dotyčná sice se zájmy a několika kamarádkami, ale bez přítele a v podstatě opět nepříliš šťastná...
jj, na to musí asi člověk přijít až po nějakém trápení a soužení? Stihla jsem děti, domácnost, cvičení divadlo i kámošky!!! A to je tady jen přítel. Kde jsou děti a zvířata!
Rikina — #10
Já si myslím, že to řeší dost ženských, které sedí samy doma. Moje maminka taky přišla o hodně kamarádek, protože na ně neměla čas a neudržovala kontakty. A později si to vyčítala. Muži to mají jinak...
bobani — #9ale jo, přirozené a běžné to je... na pár tejdnů až měsíců, s novou známostí to tak něják chápu, že se hodně času straví, ehm poznáváním
... ale pak se to většinou něják samo vrátilo do normálu, že to přerušila na pět let, aniž by se přestěhovala za pánem na konec světa, nebo si stihla pořídit šest dětí za těch pět let, to divné je... ono spíš měla problém slečna, než že by přišla o kamarádky, že má asi sklony k závislosti na partnerovi a tam je dobře, že v tom zvládla nepokračovat, i když ten problém pak hledá jinde...
Otočit se o 360° znamená, že po otočce skončí na tomtéž místě, kde začínal. Nemělo tam být snad o 180°?
Suzanne — #8 To snad i ta reklama na Domestos, co je dneska v komerčních tipech, by mohla někoho inspirovat - jestli to budeme brát takhle.
věří , že co udělala udělalo jistě i spousta jiných žen ? přijde jí to vcelku přirozené a běžné ? co je na tom přirozeného a běžného ? totálně hloupé !
Třeba to inspiruje někoho, kdo se ocitl v izolaci, a zatím neví, jak z toho ven. Nemusejí všechny články mít jen otevřený konec.
tetička25 — #6
že tam chybí písmenko
.
To jel rychločlánek - třeba věta - Já s tím ze začátku strašně prala -
co nám to říká?
O cem to je, prosim?
Tak tedy to dopadlo dobře,ne? Poradit nepotřebuje. Je to holka šikovná. Přišla na to,že trávit veškerý čas jen s partnerem je nesmysl. Každý má i své zájmy a koníčky. Hlavně, že už z ní není hromádka neštěstí.
margot — #1
Proč troškařit. Mohla si slečna rovnou skočit dvojitého axela. To je dvě a půl otočky, tedy 900 stupňů. To už by stálo za to, napsat o tom tak dlouhej článek. 
dneska slabé, chtělo to otočit aspoň o 720 stupňů