„Když jsem Filipa poznala, záhy jsem zjistila, že má docela dost kamarádek. Dušoval se, že jsou to vážně jen kámošky a já nechtěla hned zkraje vztahu dělat dusno, takže jsem to nějak víc neřešila. Jenže postupem času mi to začalo docela vadit. Každou chvíli jde s nějakou na kávičku a doma potom pořád jen poslouchám, co se děje v životě Kamily, Moniky, Jany apod. Mnohdy mi je taky dává za vzor. Co upekly, jaké hezké oblečení měly na sobě,“ popisuje Edita.

65c34e8c6a5a8obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Ta přiznává, že na svého partnera docela žárlí. Kdykoli se mu s tím ale svěří, Filip její obavy zamete pod koberec. Prý kdyby měl něco s jinou ženou, tak by Editě nevykládal o společných schůzkách, ale držel by to v tajnosti.

„Nejsou to všechno jen staré kamarádky, ale do seznamu přibývají i nové. Teď se třeba skamarádil s novou kolegyní, která nastoupila k nim do firmy. Pořád mi říká, jaká je to šikovná a moc hodná holka. Nějakým způsobem ty ženy prostě přitahuje. Jako nedivím se, je vtipný, společenský, umí správně zalichotit, ale taky je zadaný. Na přátelství mezi ženami a muži moc nevěřím, vždycky je tam nějaká ta sexuální přitažlivost. A tak se každý den bojím, že mi ho nějaká odloudí. Zakazovat přátele mu ale nemůžu, vlastně ani nechci a on by si to stejně nenechal líbit,“ zoufá si Edita, která žije v neustálé nejistotě a ve strachu, která z Filipových kamarádek jim nakonec zničí vztah.

Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napiště nám na redakce@zena-in.cz.

Zdroj informací: respondentka Edita

O komentář jsme poprosili seniorní psychoterapeutku Mgr. Veroniku Macovou:

Žít v neustálé nejistotě a ve strachu musí být k nevydržení. Jak ještě dlouho se dá asi takový tlak zvládat? Mám pocit, jako kdyby bylo v příběhu Edity nějak nemožné komunikovat vlastní potřeby a tužby. Vnímám, že se Edita cítí být možná nevyslyšená, jako kdyby byly její obavy zlehčovány. Já bych se v tom asi cítila osamoceně. Potřebovala bych to otevřeně oslovovat. Chtěla bych se cítit být přizvaná do partnerova společenského života. To jsou však jen mé fantazie o tom, jak se asi Edita může cítit. Mám dojem, že někdy se v partnerských životech zkrátka zamotáme do klubka neporozumění, které se nám jen obtížně rozmotává. Pojďme na rovinu mluvit o tom, že v takových případech je možné využít párovou terapii. Není to ani ostuda, ani selhání. Nepředstavujte si, že vám někdo cizí kouká do soukromí. Terapeut váš vztah určitě nesoudí. Spíš vám dělá takový překladač tam, kde jste začali mluvit cizími jazyky, kde už se vzájemně nedokážete slyšet.

thumbnail-Veronika-Fin.jpgMgr. Veronika Macová je zakladatelka a ředitelka psychoterapeutického a poradenského centra Willow Therapy a projektu Skupiny Praha, seniorní psychoterapeutka a seniorní psycholožka, pracuje převážně s dospělými individuální a skupinovou formou face to face i on-line, nejčastěji se zabývá tématy životní nepohody či nespokojenosti, smutku, úzkostí, stresu, vyhoření, vztahů, samoty, sebevědomí a sebehodnocení, práce se vztekem a agresí a dalších potíží spojených s kriminalitou či trestnou činností, jejími klienty bývají často muži a věnuje se také metodice a mentoringu svých kolegů.