8f3d561ac492d-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Po tříletém vztahu prodělal jejich vztah pořádnou zkoušku. Na Zdeňka ve skladu spadl regál se zbožím tak nešťastně, že skončil v nemocnici a musel podstoupit několik operací. Naštěstí to ale dobře dopadlo, může dál chodit. Jenže úplně všechno se do pořádku dát nepodařilo. Odnesly to jeho intimní partie. Nedá se ani říct, že by měl potíže s erekcí. Nedojde k ní totiž vůbec.

„Zdeněk z toho byl úplně zničený. Myslím, že to by už raději přišel o nohu, než tohle. Já to tak ale nevnímala. Děkovala jsem tam nahoru, že vůbec žije. A chodí. Jenže přesvědčit ho o tom, že mi jde hlavně o něj, bylo velmi složité,“ vzpomíná Jitka, jíž přítel po návratu z nemocnice navrhoval rozchod. Nabyl dojmu, že nemůže žít s neúplným chlapem, který ji už nikdy nebude moci v plné míře uspokojit.

„Docela mě to tehdy naštvalo a pohádali jsme se. Copak si myslí, že bych byla schopná opustit ho jen kvůli tomu, že spolu už nikdy nebudeme moci normálně spát? Byla jsem neoblomná a po zhruba měsíci, dvou se mi ho podařilo přesvědčit, aby se mnou zůstal. Vždy je přece nespočet způsobů, jak si to v posteli udělat i tak hezké,“ byla odhodlaná Jitka. A skutečně. Zdeněk se snažil natolik, že si v intimní sféře snad nikdy neužívala víc. Jenže uběhlo téměř půl roku a ona už tak optimistická není.

„Zdeňkovi bych to nikdy neřekla, ale musím říct, že mi začíná chybět normální milování. I s tím finále, kterého už on není schopen. A upřímně, nejsem už tak moc jistá, že se bez toho do konce života obejdu,“ přiznává Jitka a začíná stále častěji přemýšlet o budoucnosti. A to nejen o zábavné stránce intimního spojení muže a ženy. Myslí už i na děti.

Asi mi začínají tikat biologické hodiny. Ráda bych v blízké budoucnosti založila rodinu, jenže už teď je jasné, že běžnou cestou to nepůjde. Tak umělé oplodnění. Snad. Vůbec nevím, jak na tom Zdeněk v tomhle směru po úrazu je. Nebavili jsme se o tom a já teď nechci tohle citlivé téma otvírat, když se psychicky jakž takž stabilizoval,“ obává se Jitka, aby její partner opět netrápil. Jí se ale podstupovat zásahy na reprodukční klinice nechce. Má z lékařského prostředí strach.

„Moc se za to stydím, ale kolikrát mi bleskne hlavou, že jsme se možná tehdy přece jen měli rozejít. Je tak těžké žít s handicapovaným člověkem, proč se to muselo přihodit zrovna nám? On se změnil trochu i psychicky. Přestože se to snaží nedávat najevo, je víc zádumčivý, méně se směje a je mi jasné, že na to pořád myslí, i když o tom už nemluví. Nevím, jestli v tomhle chci zůstat a žít celý život. Připadám si teď jako špatný člověk, když takhle přemýšlím. Ale nemůžu si pomoct. Na jednu stranu to vypadá jako prkotina, ale na tu druhou...“ dodává bezradně.

K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka

V odhodlání „v dobrém i ve zlém“, kdy jsou oba partneři zdraví, si málokdo umí představit nebo jen odhadnout své limity, se kterými nás bude krizová situace konfrontovat. Život s handicapovaným partnerem je drsným testem kvality vztahu, ale i našich vlastních hranic, které ovlivňují naše komfortní zóny.

Pro každého muže je téma nefunkčnosti či impotence těžkou ranou, která otřese jeho psychikou. Téma výkonnosti a sexuální funkčnosti bývá u mužů jedním z důležitých zdrojů pro posilování jejich ega. V některých případech i tím hlavním... Není proto divu, že se tato ztráta odráží i ve Zdeňkových změnách nálady. V každém případě by bylo vhodné, aby v této situaci vyhledal terapeutickou podporu k vlastnímu přijetí svého handicapu a k zamezení možného vzniku deprese. Jitka v počátku tohoto problému splnila svůj úkol partnerské podpory. Nekoitální aktivity i erotické hračky mohou dlouhodobě vyřešit riziko ze ztráty intimity i poskytovat naplnění Jitčiných potřeb. Ale psychická rovina Jitky není evidentně schopna přijmout definitivu tohoto modelu sexuálního fungování.

Ve chvíli, kdy uvažuje, zda je vůbec ochotna či dlouhodobě schopna tento fakt do budoucna přijmout, a navíc si sama připouští nechuť absolvovat péči v rámci reprodukční medicíny, která bude v tomto případě nutností, je vhodné si přiznat, že řešení již sama tuší.

Jitka a Zdeněk potřebují komunikovat o svých dalších možnostech, zda je Zdeněk vůbec ochotný řešit možné otcovství a po té zjistit reálné možnosti. K ujasnění si jejich postojů by pomohla párová psychoterapie, která pomůže pojmenovat a projasnit celou situaci.

7085cde2ae585-obrazek.jpgBc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.

Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi. 

Vzdělání a odbornost:
Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta.
Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.).
Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem).
Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu.

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.