Lída a Pepa spolu chodí už několik let. Jejich vztah je ale poznamenaný lehkou formou Pepova autismu. Pepa neumí vyjadřovat emoce a mnoho z nich ani nechápe. Lída je z toho někdy zoufalá...
Dovedete si představit život s člověkem, který nemá emoce? Nebo pokud je má, tak je nedovede dávat najevo? Právě takový vztah má moje kamarádka Lída. Její partner Pepa trpí lehkou formou autismu a setkání s ním je vždycky zajímavý zážitek.
Lída mi vyprávěla, jak když spolu byli asi rok, bylo složité sestěhovat se. Oba měli svůj byt a žili už bez rodičů, ale Pepovi prostě připadalo, že u něj Lída je nějak často. Ten „boj“ o své teritorium v jeho životě trval další rok, než začal Pepa Lídu akceptovat jako součást domácnosti. Z jistého pohledu by se dalo říct, že je Pepa silně konzervativní. Když něco není tak, jak očekává - tedy podle technicky jasně stanovených pravidel - když něco funguje emočně, tak to prostě nechápe. Je rád sám, má rád ticho a klid bez lidí.
Další krásný příklad jsou nemoci, když je Lída nachlazená, je schopen jí uvařit čaj, ale jen dokud si Lída sama není schopná dojít do kuchyně. Pak to považuje za zbytečné. Stejně tak to ale funguje opačně: „Proč mi vaříš čaj, vždyť si ho můžu udělat sám, už tam dojdu.“
Musím říct, že Lídu obdivuju. Život s takovým člověkem musí být zprvu zábavný, ale po čase se nutně zají. Popravdě si nedovedu představit, jak to bude fungovat, až se Lída s Pepou rozhodnou, že budou mít děti. Lída by konec konců už děti chtěla, ale Pepa zatím takové signály nevykazuje. Lídě je jasné, že je asi vykazovat nezačne a bude muset Pepu k tomu rozhodnutí nějak „dostrkat“, stejně jako s tím společným bydlením.
Osobně si myslím, že Pepa je uvnitř strašně nešťastný člověk. Musí žít ve světě, kterému nerozumí a který od něj stále něco očekává. To, že má Lídu, je jedno velké štěstí. Asi vás napadne, proč vůbec Lída s takovým člověkem je. Je to prosté, má ho ráda, miluje ho. Pepa Lídu také, jinak by se přece vůbec nesnažil...
Znáte někoho trpícího autismem? Dovedete si představit, že byste měla s někým takovým partnerský vztah?
Nový komentář
Komentáře
ta má svatou trpělivost ...
http://www.penizezaemail.cz/?ref=3211
100 kč za registraci až 8 kč za email.
Do partnerského vztahu bych s takovým člověkem nešla. Zřejmě se s ním dá žít, ale stojí to oběti a pevné nervy, takový člověk jen bere (i když nevědomky), ale nic nedává. A žijeme jen jednou, tak jaképak obětování se....
Trefa:toto me prekvapilo,takoveho cloveka neznam ale on za to nemuze.
Do toho bych nešla a ani děti s ním ani náhodou
Můj otec vykazuje také lehké příznaky autismu a život s ním v dětství nebyl občas vůbec jednoduchý. Naše máma má svatozář
Naštěstí jsme dvě dcery a holčičky údajně mají k autismu výrazně menší sklony než kluci.
Jinak k těm znakům - táta má rád zaběhlé pořádky, těžko snáší změny, nemá rád narušení svého teritoria, nemá rád u sebe doma návštěvy, miluje na jednu stranu pravoúhlý pořádek, na druhou stranu je v podstatě bordelář (tam, kde mu na tom nezáleží). Uzurpuje si 100% volného času své manželky, rozhoduje o každé minutě, co budou dělat, nenechá ji dělat její koníčky, nutí ji, aby sdílela jeho zájmy a podřizovala se jeho volbám ohledně trávení volného času. S věkem se to zhoršuje. Nesnese u sebe doma vnoučata, ale jinak je miluje nade vše a kdekoli jinde jim snese modré z nebe. Nejšťastnější je někde venku, rád se jne tak prochází.
S níším takovým jsem se ještě nesetkala.
Myslím, že lehkou formu autismu má můj otec
ToraToraTora — #12 myslím, že tomu chlapci je to ale úplně jedno
Snad záleží i na tom, jakým způsobem dává najevo, že nebylo naplněno jeho očekávání. Pokud na návštěvě jedovatě pozuráží cokoliv, co mu není libo, nebo jenom zkonstatuje, že knedlík je poněkud blemcavý, ale omáčka vynikající, tak to bych snad i jako hospodyně vydýchala. možná lépe než přetvářku a chválu nad skutečně blemcavý knedlem
mimochodem, myslím, že chlapec nás normální musí upřímně litovat, jak obskakujeme hypochondry s rýmičkou, chválíme hnusné jídlo a přemáháme zývání a únavu jenom proto, že jde o cizí postel. Vlastně jsme pro něj hrozně nešťastní.
margot — #10 "mě" sry..
mně by zajímalo, jak jsou na tom po stránce intimity - jestli z jeho strany dochází ke kontaktu, dotekům, jestli sám iniciuje sex...
Florencie — #7 já to pochopila tak, že ve svém světě je šťastný, když má fungovat v tom "normálním" tak už tak happy není
Mně by zajímalo, jak jste přišli na to, že je Pepa uvnitř strašně nešťastný.. Podle mě mu to jenom podsouváte, protože svůj život žije podle jiných měříte..
.
Nikoho takovýho neznám. A přiznám se, že je mi těch lidí líto.
Rikina — #2 Jo, on je ve svým světě možná šťastný a je to jen pocit nás, "normálních", že on musí být nešťastný.
do tohoto bych nikdy dobrovolně nešla. za partnera bych nezvolila a mít možnost volby, raději být odložena a dětský domov.
Dospělého autistu zatím neznám, ale máme MŠ pro děti s autismem, zajímavé je, že z 12 žáčků je jen jedna holčička, ostatní jsou kluci.
Můj muž netrpí autismem,ale chová se občas podobně.Emoce absolutně neuznává-přitom vím,jaký je cíťa...
Můj bývalý partner se choval podobně, ale ten byl buran a ne autista
Možná Lídě vyhovuje právě to, že to sice dá práci a chvilku to trvá, ale nakonec Pepu dostrká, kam ona chce. Je ovladatelný.
Ovšem děti - s těmihle geny? Další autisty? Příčina autismu není známa a nevylučuje se ani možnost dědičných vloh. Jinak ten pán nejspíš vůbec není nešťastný, to jeho okolí s ním možná má problém, on to patrně příliš nevnímá. Kdo z nás ostatně může říct, že žije ve světě, kterému rozumí? 