To co jsem mívala na zdech, se měnilo postupem času a hlavně věkem. V raném dětství mi na zdi visel zpěvák Rezek a to hlavně proto, že ho měla ráda matka. Měl u nás koncert, koupila plakát, nechala podepsat a vlepila mi ho na zeď.
Potom mi celou základku na stěnách visely medaile a diplomy z lehké atletiky. Více méně opět práce matky. Nepamatuji si, že by mi v pubertě na zdech viseli nějací zpěváci nebo herci…. Dnes to všude vidím, ale to asi proto, že mé srdce bylo plné koní. Takže hádáte správně, všude byli koně. Na zdech, v šuplících, na obalech, v penálu…. Prostě všude… dokonce jeden čas podkovy a koňské žíně. Jednou dokonce kostra kopyta poníka. Naše škola se rušila a vyžebrala jsem to od učitelky… chichi.
Pak období, kdy jsem si sama poprvé zařizovala byt. Neviselo tam nic. bylo mi 18 a také nic jsem neměla. Pak jsem si vybrala směr romantiky a kupovala jsem si obrázky párů a romantických výjevů. Chichi. A dnes? Jsem velice praktická a snažím se vše sladit, jak má být. A hlavně se obklopuji hezkými věcmi a musí se to líbit mně a ne mé matce. Parohy od matky (je myslivec) mám ve skříni, což těžce nese. A fotografie rodinných příslušníků už taky nevyvěšuji… samá díra a toho prachu!!! Mám v pracovně nástěnku a kalendář…. V ložnici portrét mé osoby, maloval mě jakýsi člověk od mamky v práci a velmi se povedl. No a v obýváku předměty mě blízké a hlavně ladící do tohoto pokoje. A pak jsou tu roční období. Velikonoce a Vánoce. To mě baví!!! Jediná období, kdy je na zdech a nejen na zdech trochu chaos, ale mě to neva…





Ducka


Milá Ducko,
koukám, že takové hodiny visely a stále visí (i když už dlouho nejdou) u babičky.
TÉMATA:
DŮM A BYT