Zbraně a válka je téma neveselé, a tak se s ním lidé vyrovnávají často humorem, který jim pomáhá přežít. Tohle sice nebude Švejk, ale o válce to vtipy jsou.

Generál za války provádí kontrolu vojenské nemocnice. Ptá se prvního nemocného: „Co tě trápí?”
   „Hemeroidy.”
   „A čím tě tady léčí?”
   „Výtěry jódem a glycerínem.”
   „A máš nějaké přání?”
   „Ano, hned po vyléčení bych chtěl na frontu.”
   „Vidím, že máš dobrou morálku, dostaneš týden dovolenku.”
   U dalšího se opakuje nemoc, způsob léčby i dovolenka. Pak se ptá třetího: „Co tobě chybí?”
   „Já jsem tady s hnisavýma mandlema.”
   „A jak tě léčí?”
   „Výtěry jódem a glycerínem.”
   „A máš nějaké přání?”
   „Ano - aby vyměňovali tu štětku!”


Dva vojenští policisté pronásledovali lesní cestou vojína, který dezertoval z armády. Voják doběhl na rozcestí a zde spatřil stojící jeptišku. Zastavil se a udýchaně se zeptal: „Sestro, nemohl bych se na pár minut ukrýt ve vaší sukni? Později vše vysvětlím.”
Jeptiška jeho žádosti vyhověla, voják zalezl pod sukni. Krátce nato přiběhli pronásledovatelé a položili jeptišce otázku, kudy utíkal onen voják. Jeptiška ukázala na jednu cestu a řekla, že tudy. Když empíci zmizeli, dezertér vylezl a řekl: „Nemohu vám dost dobře poděkovat, sestro, ale abyste věděla, utíkám proto, abych nemusel jít válčit do Iráku.”
Jeptiška odpověděla, že ho docela chápe. Voják pravil: „Doufám, sestro, že mě nebudete považovat za sprosťáka, ale musím říct, že máte ty nejkrásnější nohy, jaké jsem kdy viděl.”
Sestra opáčila: „A kdybyste se podíval jen o kousek výš, spatřil byste dvojici těch úplně nejkrásnějších koulí na světě. Já totiž taky nechci do Iráku!”

(xjannickax)

Reklama