Do poloprázdného autobusu nastoupila mladá maminka s malým, ani ne dvouletým capartem. Sedají si na dětmi oblíbené místo úplně vzadu u okénka a maminka se jala ukazovat klučíkovi cosi zajímavého venku. Autobus se ani nerozjel a chlapeček něco zabrebentil a už ho obětavá matka držela za ruku u tyče uprostřed autobusu. Na příští zastávce si na osiřelé sedadlo na konci autobusu sedl postarší pán a ejhle! Batole začalo velmi hlasitě protestovat, trpělivá maminka se mu snažila bez úspěchu nabídnout jiné sedadlo. Posléze vyndala z batohu sušenky, medvídka, časopis, klíče, mobil, ale nic naplat, capart zůstal neúplatný.
Pokořená a rudá matka nakonec na další zastávce šla pokorně poprosit okupanta chlapcovy bývalé sedačky o výměnu místa. Pán byl soucitný a s úsměvem si místo vyměnil. V autobuse se rozhostilo dočasné ticho. Jen co si ochotný pán dosedl na sedadlo, chlapec začal opět oblažovat autobus svým pronikavým jekotem. Maminka vypadala jako zralé rajče a slzy měla takřka na krajíčku. Hlasité komentáře o „pár na zadek“ lítaly vzduchem o sto šest. Na příští zastávce popadla zdecimovaná žena svého synka, omluvila se cestujícím a potichu si povzdechla, že už vyzkoušela takřka všechno.
Diagnóza „malý tyran“
V odborných kruzích znalců dětských duší existuje mnoho názorů na příčny vzniku tohoto takřka patogenního chování. Většina z nich se ale shodne na tom, že v minulém století se ve vyspělých zemích poměrně dramaticky změnily sociální vztahy, což má za následek velké odcizení mezi lidmi. Důsledkem takového stavu je prý logický nárůst depresí a duševních nemocí. Držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu Konrad Lorenz komentuje tento stav z pohledu ekologa: „Mezi osmi smrtelnými hříchy civilizovaného lidstva považuji za nejtěžší strašný úpadek geneticky zakotveného sociálního chování a zpřetrhání tradic.“ Lorenz poukazuje dále na fakt, že mnozí z nás děláme nevědomky a s dobrými úmysly pomocí nefrustrující výchovy z dětí nešťastné neurotiky. Malé dítko, jež je zbaveno možnosti podrobit a přizpůsobit se určité hierarchii společenství, se cítí bez těchto jistot bezbranné.
Podle psycholožky Prekopové nehraje při vzniku abnormální panovačnosti roli inteligence dítěte, spektrum „malých tyranů“ je opravdu pestré, od dětí s Downovým syndromem až po nadprůměrně inteligentní jedince. Zajímavé je, že mezi panovačnými dětmi jednoznačně kralují chlapci. Vysvětlení je jednoduché, malým mužům se při výchově (praktikované většinu času spíše matkou, která je na rodičovské dovolené) prý více odpouští. Dalšími rizikovými skupinami jsou jedináčci, adoptivní děti a chronicky nemocní jedinci. Nutno podotknou, že mnoho malých otrokářů vyrůstá v naprosto normálních a spořádaných rodinách.
Pomůže pár na zadek?
V případě, že máte takový malý poklad doma, pravděpodobně pomalu zjišťujete, že na něj prakticky žádné výchovné metody neplatí. Moc je droga a ne ledajaká, chutná sladce a je velmi návyková. Když se ji pokusíte navyklému dítěti odebrat, se zlou se potážete. Jak tedy na to? Zajímavou a úspěšně uplatňovanou metodou je tzv. Terapie pevným objetím, do praxe ji přivedla Marta Welschová, od které ji převzala a do dnešní podoby upravila v našich končinách poměrně známa autorka mnoha knih a především vynikající dětská psycholožka a terapeutka Prekopová.
Terapie pevným objetím
„Archaickým obrazem pevného objetí je starozákonní zápas Jakuba s andělem. Anděl s Jakubem zápasil, drželi se, a když chtěl anděl odejít, tak ho Jakub pěkně podržel a řekl mu: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ To znamená – nemůžeme od sebe odejít, dokud jsme se nesmířili,“ tak charakterizuje hlavní myšlenku metody její autorka.
V situaci, kdy je dítě vydáno na pospas své panovačnosti (např. v záchvatu vzteku), ho rodič uchopí pevně do náruče. Obě strany nejprve konfrontují vzájemné negativní city. Dítě nechte vykřičet a vyplakat všechen vzdor a hněv, ale často i strach. Prekopová popisuje situaci jako setkání dvou mraků nabitých elektřinou, které plují vedle sebe, teprve když do sebe narazí, uvolní se napětí a vzduch se pročistí. Objetí povolí rodič tehdy, když je dítě spokojené a mezi oběma zúčastněnými se znovu rozproudí vzájemná láska. Zjihlý tyran je v tuto chvíli schopen přijímat od rodičů nejen objetí, ale i pohlazení a další něžnosti.
Buďte ale připraveni na to, že první zkušenost může být klidně hodinová, výjimečně i několikahodinová záležitost. Záleží na osobnosti dítěte. Většinou ale stačí několik zkušeností a další objímání není potřeba, nebo spíše výjimečně a na kratší dobu. Výjimky potvrzují pravidlo, a tak ti nejtvrdší oříšci musí být drženi po určitou dobu téměř denně. Další informace s diskuzí najdete ZDE.
Kdy a jak začít
Pokud se vás informace o zmíněném způsobu terapie nějak osobně dotkly, doporučuji si pořídit knihu Malý tyran právě od paní doktorky Prekopové. Mnozí rodiče jsou dle autorky schopni metodu aplikovat s minimální účastí poradce. V případě, že si nejste jisti, zda byste vše zvládli, nebo pochybujete o vhodnosti aplikace u vašeho vzdorovitého potomka, kontaktujte např. dětské centrum Paprsek www.dcpaprsek.org, kde jsou k dispozici dva vyškolení terapeuti - PhDr. Jaroslav Šturma a Mgr. Jitka Vávrová. Výhodou návštěvy podobného zařízení je, že bude dítěti provedeno psychologické vyšetření zahrnující podrobnou anamnézu, tím sebe i svého potomka ušetříte možných omylů. Terapie pevným objetím totiž v žádném případě není novou metodou trestání či zlomení dítěte k poslušnosti!
Prevence vzniku panovačnosti
»Základním kamenem utváření zralé osobnosti je dle Prekopové důvěra, kořeny vzájemného vztahu plného tohoto citu nalézáme ihned po porodu. Ideální startovní čárou je tzv. rooming-in, tedy společný pobyt novorozence a matky na jednom pokoji, a to ve dne i v noci. Dítě do půl roku prý nelze rozmazlit, jeho potřeby mají být ihned uspokojeny.
» Situace se mění kolem 7-8 měsíce, kdy se rozvíjí schopnost předvídání a cílevědomého myšlení. Starší kojenec by měl být postupně směrován tak, aby byl schopen na uspokojení svých tužeb chvilku počkat. V pozdějším věku se vyplatí vést děti k ochotě ke kompromisu a respektování potřeb rodičů. Ne však z donucení, ale na základě pochopení a empatie.
» Každé dítě bytostně potřebuje vyrůstat v pevně stanovených mantinelech - hranicích. K pocitu jistoty a bezpečí přispívají v raném dětství i každodenní opakující se rituály (např. stravovací, uspávací apod.).
» Pamatujte, že období vzdoru je ve vývoji dítěte naprosto normální. Dítě se musí naučit se s ním pokud možno samo vypořádat. V situaci, kdy již neví, jak z afektu ven, můžete zasáhnou právě pevným objetím. Je ku prospěchu vzájemného vztahu, když své negativní pocity prožije v láskyplné náruči. Neodpustím si nezmínit názor některých dětských psychologů, že děti, které nebyly nikdy trucovité, se nevyvíjely normálně.
» Dejte dítěti přiměřenou svobodu, vyváženou drobnými povinnostmi s příležitostí občasného převzetí odpovědnosti. Takové situace by měly vést potomka k ohledu nejen na své potřeby, ale i na potřeby blízkých.
Zdroj: Malý tyran, Dr. Jiřina Prekopová
www.rodina.cz, www.viap.cz, www.dcpaprsek.org
Setkaly jste se již někdy, milé čtenářky, s touto terapeutickou metodou?
Máte někde ve svém okolí takového malého tyrana?
Nový komentář
Komentáře
Zrovna nedavno jsem mela s jednim nemeckym kolegou debatu o tom, jestli deti bit ci nebit :) Pry je teda hrozne rad, ze ho rodice nikdy neuhodili...ale podle myho mu "par facek chybi ke spravne vychove"
svatá prostoto........
to je zas krasna debata, skoda, ze uz mam v sobe vic nez male mnozstvi alkoholu a tak si to ani poradne neuziju
Vrhel Chrchel: nojooo, par takovych deticek znam, pevne objeti nade vse:) akorat nekteri uz ani s tou praci nezacli a objimaji se rovnou v lochu
Terapii pevnym objetim znam, ale neprijde mi ze to ma sanci ucinkovat u kazdeho stejne
a....: Mladí ,to jo ,ale ne tak ................
tyjo, to je zase maso... už abych se taky směla zapojit
Smetanová: Vždyť je to roztomilý, taky jsme byli mladí!
No s takovýmhle přístupem k té mládeži opravdu není divu, že si s nimi někteří rodiče nevědí rady.
a....: NADČLOVĚK, KTERÝ POVSTAL Z NÁRODA INDIVIDUALISTŮ! JSEM ABSOLUTNÍ VŮLE! P. S. Ich liebe Alex!
Smetanová: Kampak by Nyo chodila, vždyť my ji tady máme rádi.
Je to takové milé dítě.
Nyotaimori: To je nápad a potom si na to nechám dát papír a půjdu do ID důchodu a budu tady moct být celý den a rejpat a rejpat
Vrhel Chrchel: neslovíčkař
Smetanová: Proč nechodíš na nějakou terapii?
kočka123: U Meander zastání nenajdeš
ta se vším co Nyo napíše souhlasí
Nyotaimori: Bodejď by ne ? Protože já to nervově nevydržím ,když začneš o tom,co by se mělo dělat a nebo nedělat s dětma ,ať s narozenýma ,nebo ještě nee.A jestli ,ty jsi sežrala všechnu moudrost světa ,tak choď na jiné magazíny .Třeba sem http://www.emimino.cz/(tady tě sežerou zaživa) a uvidíš co je to bol a neštěstí ,když děti nejdou a nejdou.Mysli si o mě co chceš
Nyotaimori: příspěvek 52. Mě by to teda dost vzalo bejt jí. Včerejšek bych musela hledat a na to už nemám čas.
Nyo, spat na mokrem fleku
, beru do repertoaru
Tady ta volna vychova jede uz nekolik "sezon", ze by ovsem s vyraznym uspechem, se neda rici. Mlada generace je cim dal zpovykanejsi, agresivnejsi, jsou potize ve skolach a pozdeji se zapojenim se do pracovniho procesu, takze caste reseni je utek z domova a zivot na ulici> Je az strasidelne videt, kolik je mezi bezdomovci deti. Nedavno bezelo na you tube video ze rvanice na stredni skole, zadne propleskavani, ale krev strikala a kosti krupaly, a ty miloucke a zlatoucke deticky staly kolem a bylo to "zabavne", jak rekla jedna cca patnactileta divcina reporterovi(vysetrovalo se to) Proste naprosta absence soucitu, ci snahy pomoci slabsimu. Jsou i vyjimky, je ale smutne, ze to jsou vyjimky, pomer by mel byt obraceny. Ucitele jsou tu k smichu a rodice? Ti se poslou do pr*ele jen to hvizdne.
Trochu to prehanim, ale tech spatnych prikladu kolem je tolik, ze se v tom vezou i ty deti snesitelne.
kočka123: Kde? Buď konkrétní prosím.
Meander: Pár příspěvků nazpět. Včera taky, někoho jiného. To nemá cenu
kočka123: Prosím, kde tu Nyo někoho uráží? Nic ve zlém, jen se ptám.
Nyotaimori: Já tu tak dlouho a často nejsem, ale nechápu, proč některé tak urážíš.