Mirka a Milan jsou manželé už deset let a mají spolu dvě děti, tříletého chlapce a pětiletou holčičku. Mirce vadí, že mezi tím, když je nemocná ona nebo její manžel je diametrální rozdíl. Manželova choroba je totiž bez ohledu na její typ tou nejhorší na světě a Milan se několikrát ročně chová, jako kdyby ležel na smrtelné posteli. Podle Mirky to docela hraničí s hypochondrií.

„Vidím z toho rudě a neskutečně mě to vytáčí. Manžel trpí na rýmu a každou zimu ji má několikrát a k tomu třeba ještě kašle. Když si dojde k doktorce, tak je to vždycky viróza. On ale leží doma na neschopence, celý den nevytáhne paty z postele, plouží se jako mátoha a není schopný vůbec ničeho. Teda alespoň to tvrdí. Prožívá se víc než malé dítě,“ svěřuje se Mirka.

Úděl žen?

Ta svého manžela podezřívá, že se ve své nemoci vyloženě vyžívá a má tendenci neustále upozorňovat, jak hrozně špatně mu je. „Dobře, třeba je mu fakt špatně, ale nejhorší je, že když je nemocný, vyžaduje ode mě perfektní servis. Čaj s medem až do postele, stejně tak jídlo. Posílá mě pro léky a pro pomeranče, aby měl dostatek vitaminů. Což o to, ráda mu pomůžu, ale když skočí nějaká nemoc na mě. Opačný servis se nekoná,“ vysvětluje Mirka.

Když je nemocná ona, manžela to nijak zvlášť nezajímá. Stejně se Mirka musí starat o děti a domácnost. On chodí do práce a neřeší, že jeho žena s horečkou pečuje o malé děti a sama ohrožuje jejich zdraví.

„Klidně si odjede na služebku, místo toho, aby mi trochu pomohl. Nemoc nemůžu pořádně vyležet, takže se z ní dostávám o dost delší dobu a taky se mi opakovaně vrací. Když se o tom zmíním před svojí mámou a chci si trochu postěžovat, je mi řečeno, že takový je prostě úděl žen. A že chlap přece nemá doma uklízet. I když je žena nemocná, musí se zapřít a vydržet to. Prý jsme od přírody v tomhle silnější než muži. No nevím, asi mám trochu pokrokovější myšlení,“ uvádí Mirka. Ta doufá, že vzorec chování jejího muže nepřebere za své i tříletý syn.

Čtěte také:

Reklama