Nela chodí do třetí třídy a až doposud měla na vysvědčení vždy samé jedničky. Od letošního roku je tomu ale jinak. Oficiální hodnocení prvního pololetí jí hyzdí jedna dvojka z českého jazyka. A maminka se s tím nehodlá smířit.
Foto: Shutterstock
„Kdyby dcera měla během toho půl roku nějaké špatné výsledky, samé dvojky, tak ok. Jenže když spočítám její průměr, na dvojku to rozhodně nevychází! Naprosto nechápu, co si tím paní učitelka dokazuje. Když jsem jí kvůli tomu volala, jen mi řekla, že výsledná známka na vysvědčení se neřídí jen průměrem známek. Rozhoduje prý i snaha a práce v hodině. To, jak své žáky vnímá ona. A Nelinka prý bohužel nemůže mít stejnou známku jako spolužačka, která je mnohem aktivnější. To je na mě moc!“ zlobí se maminka Kateřina, která to tak nechce nechat být. Je si jistá, že její dcera ovládá český jazyk skvěle.
„Pořád se spolu učíme, ona se vážně snaží. Z testu neměla nikdy horší známku, než jedna mínus, jen jednou dva mínus. Ale to měly i ostatní děti, bylo to neúměrně těžké. Jinak má vždycky samé jedničky. Absolutně se mi tohle známkování podle subjektivního pocitu paní učitelky nezamlouvá. A nehodlám ho akceptovat. Hned po prázdninách půjdu za ředitelkou a budu si stěžovat,“ je rozhodnutá.
Máte právo nesouhlasit s učitelovým známkováním
Pokud rodiče pochybují o správnosti hodnocení dítěte, mají právo se proti němu odvolat a požádat ředitele školy o jeho přezkoumání. Nesmějí s tím ale otálet. Podle školského zákona to musí stihnout do tří pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděli, nejpozději však do tří pracovních dnů ode dne vydání vysvědčení. A to bez možnosti prodloužení tohoto termínu kterýmkoli orgánem. To samé platí i pro známky z předmětů výchovného zaměření jako je například výtvarka nebo hudebka.
V případě, že se jedná o předmět, který vyučoval ředitel školy, žádají zákonní zástupci žáka o přezkoumání přímo příslušný krajský úřad, aby nedocházelo ke střetu zájmů.
Jakmile k řediteli (na úřad) žádost dorazí, je jeho povinností nařídit komisionální přezkoušení žáka. K tomu musí dojít nejpozději do 14 dnů od doručení žádosti, pokud není dohodnut s rodiči takový termín, který vyhovuje oběma zainteresovaným stranám.
Ředitel školy nebo krajský úřad pak může požádat o součinnost Českou školní inspekci. Zákonní zástupci však takovou možnost nemají – na výhradně jejich žádost do školy žádný inspektor nedorazí.
Pokud si rodiče stěžují na známkování v předmětu výchovného charakteru, pak k přezkušování nedochází. Ředitel školy (nebo krajský úřad) jen posoudí, zda byla dodržena pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků stanovená ve školním řádu.
Zdroj informací: Česká školní inspekce
Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Je pochopitelné, že se děti ve škole snaží mít co nejlepší známky. Vždyť se to po nich koneckonců požaduje, ne? A je pochopitelné, že o totéž se snaží i rodiče žáků. Je tody pochopitelné, že mamince vadí dvojka její dcery místo jedničky, zvláště, je-li jednička očekávaná.
Škola má připravovat na život (přesněji tu část života, která následuje po dokončení školy). Ve školách se má především učit. Známky mají hodnotit, co se žák naučil. Tedy kvalitu toho, co si měl ze školy odnesl ve vztahuk tomu, co si měl odnést. Když si odnesl úplně všechno a úplně dobře, má dostat známku 1, tedy "výborně". Když je to horší, má dostat 2, případně 3, atd. až nejhorší je známka 5. 5 znamená nedostatečně pro postup do dalšího ročníku a v závěrečném ročníku to znamená neukončenou školu. Tak to má být a tak k tomu mají všichni přistupovat.
(POKRAČOVÁNÍ)
Známky na vysvědčení by měly odpovídat známkám průběžným, pokud se dcera nesnaží v hodinách a nespolupracuje, dítě a rodič by o tom měl být informován v průběhu pololetí /třeba slovním hodnocením nebo známkou za práci v hodině/ a ne až na vysvědčení. Výsledná známka není pouhým průměrem, ale je třeba, aby všem bylo jasné, proč dítě známku dostalo a v čem se zlepšit. Moje dcera dostává jak slovní tak numerické hodnocení a máme všichni jasno.
Známkování učitelů je často podle ksichtu a bohužel vytváří frustraci u dětí a z mé strany despekt k takovým kantorům. Jedna tlustá búú dala 5 s váhou známky dva za nepřinesený čtenářský deník 1. den po nemoci. Tato známka přebyla všechny samé jedničky z předmětu včetně velké písemky a dítě dostalu dvojku na vysvědčení. Bylo to v páté třídě, když se dítě hlásilo na víceleté gymnázium v malém městě a ano správně, známky jsou první kritérium.
Půjdu proti proudu a postavím se za matku. Když dítě dostává známky, ale ty se neodrazí na vysvědčení, může to být pro dítě matoucí. Někdo řekne, že je to motivující – musí se víc snažit, aby jedničku mělo. Ale ono to může být i demotivující, když si dítě řekne, že je jedno, jaké má známky, učitelka stejně známkuje podle oblíbenců, tak na to bude dlabat rovnou. Osobně jsem podobnou situaci zažila v 8. třídě, kdy se známky z vysvědčení psaly na přihlášku na střední. Průměr z češtiny jsem měla 1,3, z velkých písemek vždy 1 a na vysvědčení 2. Rodičům to také přišlo nespravedlivé a ptali se - proč. Odpověď? Změnila jsem sklon písma. A čeština je prý i o tom, jak píšeme, to je přece učivo první třídy! Že jiní spolužáci drápali jak kocouři, není důležité, psali přece schváleným sklonem. Chvíli trvalo, než se má matka po tomto zjištění vzmohla na slovo, ale pět minut v ředitelně a byla 1 a bez přezkušování. Reakce spolužáků? Potlesk. A já jsem si z toho odnesla, že si nemusím nechat líbit nespravedlnost ani od autorit. Ano, vysvětlení této paní učitelky není takto absurdní, ale posuzuje dvě různé děti. Holčička s dvojkou je třeba plachá, není přirozeně asertivní. Pokud chce škola hodnotit na základě pocitů paní učitelky, v pořádku, ale ať průběžně tato hodnocení poskytují i rodičům, aby rodiče i dítě věděli, kde a jak se mají zlepšit. Jestli zpětnou vazbu poskytuje jen známkami a pak se jimi u hodnocení neřídí, ať se nediví, že se to někomu zdá nespravedlivé a stěžuje si.
To jeste nekdo prepocitava prumer znamek? Vzdyt nejde jen o ziskavani znamek, ale celkovy pristup k ucivu, aktivita, zajem. A to muze videt jen ucitelka a ne rodic. Vetsina rodicu si mysli, ze jejich dite je nejlepsi, nejhodnejsi a pokud ma horsi znamku, tak si na nej ucitelka zasedla nebo byla nespravedliva a podobne. Nekdy bych si prala, aby byla ve tride skryta kamera, ktera by rodicum vysilala prubeh vyucovani. Nemyslim tim tajne nahravani ucitelu zaky, ale celkovy prubeh. Mnozi rodice by se opravdu hodne divili..... A jsem presvedcena, ze by ucitele i litovali, protoze to, co predvadeji deti=silne individuality, je casto daleko za hranou predstavitelneho.
Pokud v klasifikaci během pololetí "Z testu neměla nikdy horší známku, než jedna mínus, jen jednou dva mínus." není to rozhodně čistá jednička a je výhradně na paní učitelce, aby rozhodla, jakou známku dá na vysvědčení. Ona vidí, jak se holčička projevuje ve škole. Pro tu malou je ta dvojka vlastně dobře - vidí, že na jedničku se musí snažit a nedostane jí zadarmo. Pokud si maminka půjde opravdu stěžovat, doporučuji rovnou změnu školy, holka to bude mít těžké mezi spolužáky a ti se to dozví určitě. Nechtěla bych být v dnešní době učitelkou, ne kvůli dětem, ale kvůli rodičům.
Myslím, že teď to holčička ponese hůř, než kdyby dvojku dostala. Tyhle "starostlivé" maminky, co znají všecko líp, jsou k nezaplacení
Jinak je to celé smutné potvrzení faktu, že povolání učitele utrpělo velmi strmý pád prestiže. Ještě moje matka, když chodila do školy, tak učitel byl autorita. Co řekl, to platilo a rodiče prvně napomenuli potomka, aby nebyl drzý, choval se slušně a ve škole poslouchal a dobře se učil, protože oni nechtějí slyšet od pana učitele žádnou stížnost. To by byla hanba pro celou rodinu. Dneska je situace přesně opačná. Učitel nesmí dítě ani napomenout, natož po něm vyžadovat nějakou práci. Vždyť se diskutuje o tom, jak jsou domácí úkoly strašné týrání dětí a že by se to mělo zakázat. Nechtěla bych být učitelka ani kdyby mi zlatem platili, protože takových Kateřin jako tahle, je víc než dost. Výsledkem je, že maturanti jsou sotva na úrovni dřívějších učňáků a to kdo ví jestli. Dnes je maturitní vysvědčení ne dokladem o získaném vzdělání, ale o tom, že dotyčný dostatečně dlouho vydržel chodit do školy.
Ta učitelka má přece pravdu. Dítě, které si to ve škole jen odsedí, udělá jen to, co nezbytně musí a jinak se viditelně nudí nebo si pod lavicí hraje na mobilu, by nemělo mít stejnou jedničku jako dítě, které nejenže splní povinnost a udělá bezchybný test, ale hlásí se, aktivně spolupracuje, reprezentuje školu na olympiádách a jiných soutěžích, pomáhá spolužákům s doučováním, a vůbec se projevuje činorodě. To tak prostě je i v životě dospělém, po škole, v práci. Už vidím, jak Kateřina bude prskat, že její dcera od šéfa nespravedlivě nedostala prémie, já to tak nenechám!
Nejlepsi je kdyz deti dostavaji slovni ohodnoceni ,skrz takove silene rodice bez mozku.To je silene drama, misto jednicky dvojka.Vubec se nedivim ze vetsina deti ma z rodicu nervy nadranc a leci se na psychitatriich.
Vždycky jsem svým dětem vysvětlovala, že známka na vysvědčení nevypovídá nic o tom, jak danou látku ovládají, ale hodnotí i jejich celkový přístup ke studiu. Proto mi děcko dotáhlo dvojku z angličtiny i když je už pomalu lepší jak já. Protože je lajdák a fláká to. V životě by mě nenapadlo za to kritizovat učitelku. Naopak jsem si došlápla na něj. Vysvětlila jsem mu, že nebudu podporovat flákače a nemakačenka a jestli si nehodlá plnit svoje studijní povinnosti, nebudu ani já plnit ty svoje. Měl na půl roku zrušené kapesné a že u dalšího vysvědčení se uvidí. A víc to nebylo potřeba řešit. Nejen, že se během půl roku zlepšil jeho přístup ke studiu, ale měl i zájem vydělat si vlastní peníze navíc a ve finále mu bylo jedno, jestli mu bude kapesné obnoveno nebo ne. Doufám, že mu to do jeho budoucího života dalo víc, než seřvání učitelky za to, že si mé dítě neplní své povinnosti.
Pořád říkám Emě, že pokud někdy dostane dvojku nic se nestane. A ta malá opice řekne, že stane, protože stará babička dostane infarkt a abych to pochopila, chytne se za srdce, začne chrčet a zhroutí se k zemi. Tak jí řeknu, ty můžeš dostat třeba čtyřku, protože tě angažují v Národním divadle a ona se začne řehtat. A tatínek, naočkovaný od své matky, staré babičky řekne, že nosit samé jedničky je povinnost, tak se ho ptám, kam chodí ty ostatní děti s jinými známkami a to neví, ale řekne, že nechápe jak může někdo s mým myšlením vychovávat dítě, když jediné na čem mi záleží je, aby bylo spokojené a zdravé. Ale byl spokojený, měla samé jedničky a dokonce sama zavolala staré babičce, aby mohla klidně spát (a típla jí telefon, potvora, ještě než stihla babička říct, že je to její povinnost).
Ještě bych té matce doporučila, aby si někde zkusila, zda sama zvládne učivo, které její dcera zvládla na dvojku.
Maminka je zřejmě chorobná perfekcionalistka. No tak má holka ve třetí třídě jednu dvojku. Je pololetí, tak ji pochválím, jak je dobrá a jdeme dál. Na konci roku to může být za jedna. A když nebude, taky dobrý. Rozhodně bych si nestěžovala na učitelku a neztěžovala malé holce život nějakým přezkušováním před komisí. Mě ve třetí třídě taky nebavilo sedět a opakovat brzy, jazyk, nazývat...