Foto: Shutterstock
Že je něco špatně jsem měla pochopit už v předvečer dne, kdy měla zlatíčko Karin, jak jí říkala moje kamarádka, nastolit v našem bytě pořádek. Dvě hodiny jsem uklízela, aby si naše nová hospodyně nemyslela, že jsem cuchta. Raději jsem srovnala i špulky nití podle barvy a zastřihla Matyldě drápky, aby bylo jasné, jak vzorně svou domácnost vedu. Karin vpadla v sedm třicet do vysmýčeného bytu, vyfoukla ze žvýkačky obrovskou bublinu, nechala si ji rozplácnout na nose a pravila: „Pane jo, tady to vypadá. To bude dřina, než to dám do pořádku. Oukej, dvě stovky na hodinu, klíče od bytu a kde máte lednici?“ Zrudlá hanbou, že jsem cuchta, protože přežehlit ledový salát mě fakt nenapadlo, koktám něco o tom, že ledničku jsem uklízela před týdnem.
„Klid zlato, vyfoukne na mě další bublinu. Já si jen potřebuji uložit svačinu,“ poplácá mě po rameni a vytáhne z tašky lahev vína. Mrknu na značku, Pinot Grigio, ta holka se vyzná. Snad kromě vína také v úklidu, doufám, když se loučíme. V poledne přijde zpráva: „Byt je v cajku. Jestli budeš taky, za týden nashle, ok? Ale byla to fuška!“
Když jsem vstoupila do bytu, zdálo se mi, že se v něm nic nezměnilo. Ale ono se to těžko hodnotí, když necháte uklízečce uklizený byt. Za týden se situace opakovala. Jenom s tím rozdílem, že jsem vejce v lednici srovnala podle velikosti. Což byla docela fuška, protože jsem si na to musela vzít šupleru. Na výrazu Karin Tady-to-teda-vypadá se ale nic nezměnilo. Následující týden umyju plyšákům uši, zastřihnu knoty od svíček a sjednotím dírky na páscích u kalhot. Aby si zlatíčko Karin nemyslela, že jsem cuchta. Ta však vyfukovala bubliny ve stále kratších intervalech, což jsem považovala za výraz nespokojenosti.
Když jsem se začala vážně zabývat myšlenkou, zda se dají žaluzie naškrobit, došlo mi, že tady není něco v pořádku. Zlatíčko Karin byla dobrá roztleskávačka, pokud jde o motivaci vzít do ruky vysavač, ale paní na úklid měla být ona, ne já. Trvalo mi ještě několik týdnů, než jsem našla odvahu jí tuhle prostou pravdu sdělit. „Cajk,“ pokrčila rameny. Já mám tolik zakázek, že budu ráda, když k tobě nebudu muset chodit. Tady mi to totiž dalo vždycky nejvíc práce.“
Neminuly vás poslední fejetony? Přečtěte si je případně zde:
- Padesát odstínů padesátky: Jako by mi řekl, že má soused hezčí ženu
- Padesát odstínů padesátky: Duchovní pouť by neměly lemovat ohořelé záclony a nekřesťanské láteření
- Padesát odstínů padesátky: Chceš zhubnout? Zeptej se mě jak
|
|
Nový komentář
Komentáře
Tohle už jsem, jen minimálně pozměněný, už určitě četla. Možná i tady.
U nás, než přijde paní na úklid, tak taky vždycky večer předtím uklízíme, aby se nikde nic neválelo (oblečení, nádobí, hračky, boty...). Výsledkem je, že utírání prachu, systematické vysávání a mytí podlah celého domu, oken, koupelen, zrcadel a lustrů už jsem osobně nedělala roky.