Paní na úklid – luxus?

Zazvoní budík a kolotoč se rozjíždí. Vystoupit se nám z něj podaří až večer. Každá žena, manželka a maminka to zná. Děti, zaměstnání, manžel a nikdy nekončící práce v domácnosti. Špinavé prádlo roste astronomickou rychlostí, umyté a uklizené nádobí se nějakým zlým kouzlem znovu objevuje v dřezu či různě poházené kdekoli po bytě, včera vytřená podlaha nějak podivně lepí, drobky se na koberci snad vytvářejí samy od sebe, nablýskaná koupelna se stává nesplněným snem…

Bez ohledu na to, jak jsou domácí práce rozděleny mezi všechny členy rodiny, je jisté, že největší díl leží vždy na ženě. Je to ona, kdo nosí v hlavě tisíce maličkostí - toaletním papírem počínaje a včasným zaplacením složenky za školu v přírodě konče.

Model, kdy je žena pasována do funkce hlavní udržovatelky ohně v domácím krbu, je stále ještě hodně zažitý a i když se doba a nároky na ženu výrazně změnily, úděl hospodyňky ženě z beder zatím nikdo nesejmul.

Oproti ženám – budovatelkám šťastné socialistické společnosti – máme ale dnes přece jen jakousi výhodu. Najmout si pomocnici v domácnosti již není považováno za známku snobismu ani vykořisťování, ale stále více je chápáno jako způsob, který může zaměstnané ženě výrazně pomoci s úmornými, dokolečka se opakujícími domácími pracemi.

Spousta žen již této možnosti využívá a snad ještě více o ní přemýšlí. Není divu. Která z nás by nechtěla mít více času na sebe, na děti, na své koníčky? Snad každá z nás by se ráda alespoň občas vrátila z práce do krásně uklizeného, voňavého domova.

Utopie? Zbožné přání? Krásná, nesplnitelná představa? Marná touha? Ale touhy máme přece od toho, abychom se je snažily uskutečnit a naplnit.

Pravidelné návštěvnici Ženy-in s nickem „werka“ se podařilo uvést své přání do reality. Požádala jsem ji, zda by byla ochotná podělit se s čtenářkami se svými zkušenostmi. Ráda souhlasila a odpověděla mi na pár otázek.

Kdy jsi začala uvažovat o tom, že si najmeš paní na úklid domácnosti?

„O paní na úklid jsem začala uvažovat v době, kdy  jsem popostoupila v práci o stupínek výš – z referentské pozice na místo vedoucí - a ne moc dlouho na to začal Ondra chodit do první třídy. A já jsem najednou zjistila, že po návratu z práce (chodím domů kolem půl šesté - to když jdu z práce včas a moc toho nenakupuju …) stíhám akorát uvařit, připravit s Ondrou věci do školy, trochu si s ním popovídat a vyžehlit nebo nacpat pračku. Do úklidu už se mi pak nechtělo (a taky – luxuj v půl desáté večer v paneláku), takže to zůstávalo na víkend – a musím říci, že strávit půl soboty úklidem nás ani jednoho  nijak zvlášť nebavilo. Upřímně řečeno, já speciálně luxování, utírání prachu a vytírání  nenávidím. Takže asi po půl roce začalo zrát rozhodnutí, že třeba ….“  

Mít pomocnici v domácnosti u nás přece jen ještě není úplně běžná záležitost. Bojovala jsi třeba s nějakými předsudky? Nebo jsi měla výčitky, že jako žena „selháváš“, když nejsi všechno schopná zvládnout?

„ Ano. Jedna z největších „komplikací“ byla překonat určitou zábranu v sobě. Ve mně pořád hlodala myšlenka „máma měla dvě děti, chodila do zaměstnání a domácnost taky zvládla – jsem neschopná, když to já s jedním dítětem nestíhám?“ A pak možná i trochu pocit „co tomu řeknou lidi“ (a to nejsem typ, který si tohle zrovna bere do hlavy), i když ten nebyl tak rozhodující. Ale pak na vážkách rozhodování převážilo to, že mne tyhle práce fakt obtěžují, a řekla jsem si, že bych to vlastně taky zvládla, ale nechci. Že chci svoje peníze investovat do něčeho, co pro mne bude přínosem.  A pro mne je pravidelně uklizený byt bez vlastní námahy a ztráty času větší  přínos než značkový kostýmek nebo dvoje nové lodičky ;-)“

Kde jsi hledala pomocnici v domácnosti? Využila jsi nabídky různých agentur, či jsi měla od někoho tip na již osvědčenou, spolehlivou ženu?

„Dívala jsem se po inzerátech, ale pořád jsem se tak trochu bála – přece jen pustit si do bytu někoho úplně cizího není jen tak. Pak jsem zjistila, že známá mojí kamarádky má úklidovou firmu, takže jsem to zkusila přes ni. Poslala k nám paní, kterou už měla vyzkoušenou v jiné domácnosti. A klaplo to. S paní naprostá spokojenost. Firma pak asi po roce skončila, paní u nás uklízí dál.“

Jak probíhalo první setkání a domluvení pracovních povinností?
“No – úplně normálně. Paní přišla, já jsem jí ukázala byt, předvedla, kde mám uložené úklidové prostředky, dohodly jsme se, co všechno bude uklízet a kdy bude chodit. Dohadování o penězích se tenkrát nekonalo - paní platila agentura, já měla smlouvu, včetně stanovení ceny za hodinu úklidu, s agenturou.“

Jak často k vám paní chodí a co konkrétně pravidelně uklízí? Chodí ve vaší přítomnosti, nebo když nejste doma?

„Paní chodí jednou týdně – vždycky ve středu dopoledne – takže když nejsme doma. Jen tak to pro mne představuje nějaký přínos, protože kdyby chodila v době, kdy doma jsem, tak by mi to komplikovalo provoz domácnosti. Má u sebe klíče od domu i bytu. Úklid zahrnuje  vyluxování všech pokojů, utření prachu, umytí skel v knihovnách a zrcadel, dveří, vytření chodby, kuchyně a balkónu,  kompletní úklid koupelny, WC, kuchyně (umytí kachlíků, umyvadla, vany, dřezu,  sporáku atd.).  Pokud mám na sušáku uschlé prádlo, tak jeho sebrání a poskládání nežehlivých věcí. Nárazově se domlouváme na dalších věcech, jako je ošetření nábytku leštěnkou, napastování podlahy apod.“

Jak jsi překonávala pocit, že se "někdo cizí" pohybuje po tvém bytě a manipuluje tam věcmi - třeba i intimními? Jak se s "paní" vyrovnali ostatní členové domácnosti? Nepociťuješ jakousi ztrátu soukromí?

“Musím říci, že ztrátu soukromí nijak zvlášť nepociťuji a ani překonání pocitu, že se někdo bude pohybovat v našem bytě nebylo nijak komplikované. Asi v tomhle nejsem nijak extrémně citlivá. No a manžel i syn se vyrovnali s paní bez problémů. Nakonec manželovi ubylo povinností. A musím říci, že od začátku byl úvaze, že si najdeme paní na úklid, nakloněn minimálně stejně, ne-li více než já. Navíc  paní neuklízí vnitřky skříní, vlastně „chodí“ jen do skříně s úklidovými prostředky.“

Kdyby si některá žena chtěla tímto způsobem také zpříjemnit život, co bys jí poradila? Na co si dát pozor, na co se zaměřit?

“Asi hlavně to, aby si paní na úklid vybrali buď přes agenturu nebo na doporučení někoho známého. Přece jen si člověk pouští do bytu cizího člověka. Dobré je asi hned na začátku si vymezit vzájemné požadavky: jak se bude platit (za hodinu, za úklid bytu pevnou částkou, jak často) a co se má uklízet.“

Jak jsi spokojená? Pozoruješ, že ti zbývá víc času na rodinu, koníčky, zábavu?

“Spokojená jsem moc a přiznám se, že kdybych měla seškrtávat náš domácí rozpočet, tak určitě paní na úklid nebude ta první položka, kterou bych začala. ;-)

Dřív jsme v podstatě jedno víkendové dopoledne trávili „debordelizací“ našeho bytu, pokud jsme vyjeli na celý víkend někam mimo, tak jsem před sebou tu pomyslnou „kouli“  úklidu valila do dalšího víkendu, no a nebo se pokoušela to dohnat  po večerech. A přiznám se, že sice nejsem fanatický vyznavač pořádku, ale když binec v bytě přesáhne určitou hranici, tak mne to přece jen znervózňuje. Takže jsem díky tomu byla občas protivná. A to teď odpadlo. I když někdy taky máme doma pěkný binec (nikdo z nás není velký pořádníček), tak mám jistotu, že aspoň jednou za týden bude uklizeno, ať už se nám nahromadí jakékoliv akce či množství práce v zaměstnání. A díky paní na úklid mám v týdnu čas na to, abych šla třeba do posilovny a zahrát si squash. On když člověk nestíhá, tak čas ušetří většinou právě na sobě. Obstará dítě, nějak pofackuje domácnost a pak už kolikrát není síla na nic dalšího.“

Prozradíš, na  kolik korun měsíčně tě takováto pomoc v domácnosti přijde?

„Paní platím pevně 400 Kč za úklid. Trvá jí to většinou kolem 4 hodin,někdy trochu víc, někdy míň. Aspoň soudě podle těch dnů, kdy jsem byla z nějakého důvodu doma v den, kdy paní uklízí.“

Závěrem bych chtěla werce moc poděkovat za její povídání. Za sebe mohu říct, že její zkušenosti, pocity a rady mě přiměly začít uvažovat, jestli si přece jen taky nějakou šikovnou paní domů nepustím. :o))

Nenaladilo vás to také? Pokud ano, příští týden si můžete přečíst o úklidových agenturách ještě něco více.