oznámil mi muž stojící u dveří. Nečekal ani na moji odpověď a pomáhal zvířeti z auta. Dřív, než jsem se mohla vzpamatovat, držela jsem uzdu v ruce, píše o svém zážitku čtenářka s nickem Maryene

Dobrý den všem milovnicím a milovníkům zvířat. Vzhledem k tomu, že mám doma tři děti, musela jsem se kromě výchovy potýkat také s jejich touhami mít doma nějaké zvířátko. Byla jsem často zaskočena, když si bez mého vědomí moji synové domů přinesli křečka, opuštěné štěně nebo kotě, v láhvi se objevily strašilky, v kleci různí ptáci nebo akvárium s rybičkami.

„Dítě se má starat o nějaké zvířátko, aby se už odmalička učilo odpovědnosti“, říkával můj muž. A tak jednoho dne, opět bez mého vědomí, opatřil dětem a hlavně také sám sobě, dalšího čtyřnohého miláčka. Ale tentokrát jsem doslova ztratila řeč. Byli jsme zrovna sami doma s manželem, který polehával po návratu z nemocnice (kde mimochodem vše vymyslel!), já měla plno práce, když vtom někdo zazvonil. „Paní, máte tady toho koně,“ oznámil mi muž stojící u dveří. Nečekal ani na moji odpověď a pomáhal zvířeti z auta. Dřív, než jsem se mohla vzpamatovat, držela jsem uzdu v ruce a také jsem obdržela radu, abych se s ním šla proběhnout, že by mu to po dlouhé cestě prospělo.

Doufala jsem, že je to nějaký omyl, ale pán mi ještě vysvětlil, že ho s ním můj muž vyměnil za motorku, takže je vše srovnáno, nastartoval a odjel. Já jsem zůstala stát před domem bezradně s koněm a napadla mě známá nerudovská otázka: „Kam s ním?“ Tehdy jsme bydleli v městském řadovém domku, sice jenom s jedním schodem, ale úzkými dveřmi, chodbou s kobercem a nábytkem.

Přesto jsem nemohla zůstat stát venku, takže když manžel nereagoval na zvonění zvonku, rozhodla jsem se s koněm přejít na zahradu. Nejdříve jsem se pořádně lekla, když náš nový spolubydlící silně zaržál poté, co se uviděl v zrcadle za dveřmi. To už se objevil i manžel a spokojeně se usmíval.

„Tak co, půjdeš se s ním proběhnout? Já nemůžu, mám neschopenku a bát se ho nemusíš, vždyť je jen trochu větší než pes“.

kun

Tohoto vysvětlení jsem se dočkala ještě několikrát, pokaždé, když šel Tom ven nebo když se vracel domů, když pobíhal po dvoře po právě posečeném trávníku, když prozkoumával květinové záhony a okusoval mladé stomky i s jablky, když mi strhnul prádlo se šňůry , když přeskočil ohradu a dokonce i tehdy, když tchánovi skočil na ramena a podíval se mu z očí do očí!

Byl to divoký hřebeček, užili jsme si s ním hodně horkých chvil, ale i hodně legrace. Stal se nejenom právoplatným členem naší rodiny, ale i předchůdcem dalších koní, Ferdy a Bolka.

Od té doby už mě nikdy příliš nepřekvapilo, když se doma objevilo nějaké další zvířátko, ani když mi moji žáci ve škole dali darem dalšího psa, který musel od někoho z domu.

Dnes už jsou synové dospělí, ale lásku k zvířatům chovají stále a já opět neodolala a loni na jaře jsem se ujala opuštěné kočky, která nás vzápětí obdarovala třemi koťaty.

kotata

S přáním pěkného dne

Maryene

Milá Maryene, já nestačím zírat. Jsem velkou milovnicí koní, ale kdyby mi ho takhle někdo přivedl neohlášeně do domu, asi bych zpanikařila. Máte tedy můj hluboký obdiv, že jste to zvládla s humorem a ještě si pak pořídila další zvířata.

Jen tak mimochodem, co je to za rasu? Vypadá to na hucula. Máte ho ještě?

 

Reklama