Bude mi osmadvacet a ještě nikdy jsem neměla přítele. Asi před deseti lety jsem měla jedno rande se svým tehdejším spolužákem, ale další už neproběhlo. Nepřeskočila jiskra. Od té doby mě nikdo nikam nepozval a samozřejmě jsem ještě panna,“ svěřuje se Hana.

Stud jako překážka

Ta musí čelit nepříjemným poznámkám ze strany rodičů i známých. „Mamka často běduje, že se asi nikdy nedočká vnoučat. Taťka se zase všech přátel vyptává, jestli neznají vhodného ženicha, že už by mě chtěl provdat. Už mě to unavuje, takže jsem si vymyslela, že s někým chodím, abych měla pokoj. Ale teď na mě zase tlačí, abych jim ho představila a asi mi stejně nevěří, že někoho mám,“ popisuje mladá žena.

Jedním z Haniných problémů je přílišná stydlivost. Je naučená, že muž má oslovit ženu a ne naopak. Občas vyrazí s kamarádkami ven, ale když s ní někdo v baru naváže kontakt, většinou je to ožrala a podivné individuum. Se seznamkami mají zase špatné zkušenosti její kamarádky, Haně tvrdí, že si tak lidé hledají spíš známost na jednu noc. A to ona nechce. Své panenství by ráda dala z čisté lásky. 

Jednou z obzvlášť stresujících situací je pro Hanu návštěva gynekoložky. „Ta samozřejmě ví a pozná, že jsem ještě neměla pohlavní styk. Vyšetření probíhá omezeně, doktorka sice nedává nic najevo, ale já se před ní stydím,“ říká Hana.

Dřív to bylo jednodušší

Ta si nemyslí, že by byla nějak hloupá. Zajímá se o politiku, ráda a hodně čte a miluje běhání. Potenciálních témat k hovoru tedy může nabídnout mnoho, co jí ale schází je odvaha oslovit někoho, kdo se jí líbí. „Přece nemůžu k někomu jen tak přijít a začít s ním mluvit. Jak bych měla začít a o čem? Bude si o mně myslet, že zoufale někoho sháním,“ říká žena.

Tu její situace opravdu trápí. Připadám si divná, narušená, nenormální. „Stydím se za to, že jsem ještě panna. Kdybych se přeci jen seznámila, když by to dotyčný zjistil, určitě by vzal nohy na ramena. Kdo by chtěl osmadvacetiletou pannu?“ ptá se. Hana si nikdy nemyslela, že je nějak ošklivá, ale poslední dobou začíná pochybovat i o svém vzhledu.

Možnost k seznámení nemá Hana ani v práci, protože pracuje v kosmetické firmě, kde je ryze ženský kolektiv. Ze svého panenství si vytvořila blok, přitom má moc ráda děti. Ve volném čase pro ně pořádá zábavná odpoledne, ale netuší, jestli se vůbec někdy vzmůže na nějaké vlastní.

„Přijde mi, že dřív bylo to seznamování mnohem jednodušší. Moji rodiče to měli určitě snazší. Nebyly moderní technologie, takže lidé se spolu museli víc bavit. Když přijdu do společnosti, polovina lidí kouká do mobilů. Je hrozně těžké najít spřízněnou duši a závidím všem, kterým se to povedlo,“ uzavírá.

Čtěte také:

Reklama