Morální hodnotu panenství zdůrazňovaly většinou society licoměrné. Zjistil-li například novomanžel z řad Izraelitů, že vyvolená už není "virgo" mohl ji rovnou z postele dovléci před dveře jejího otce a tam ji ukamenovat, v čemž mu ochotně pomáhali přihlížející zastánci mravnosti. Neposkvrněné nevěsty žádala pochopitelně puritánská Evropa. Španělky a Italky to dokazovaly dokonce veřejně - hned po svatební noci vyvěsily z okna zakrvácené prostěradlo. V Rumunsku mezi svatebčany zase kolovala zakrvácená nevěstina košile, do níž obdivovatelé mravopočestnosti házeli peníze. Slovenské nevěsty fasovaly panenský věneček, s nímž musely vylézt na stoličku a pak seskočit dolů. Když jim okrasa spadla, nebyly počestné a nezastal se jich ani gynekolog. Ženich byl na infarkt, nevěsta v hanbě obvykle utekla, svatebčané rozmlátili, co jim přišlo pod ruku...
Přísná morálka bývala problematická vždy. Ve Španělsku existovaly "panenské veřejné domy", které popsal Gozlan: "Pobývají tam panny perverzní, prostituující se opatrně, aby nepozbyly své panenské blány a mohly se pak počestně provdati. Tyto polopanny mají bohatý repertoár erotických rafinovaností a lascivností bez pohlavního aktu."
Konečně - v nejhorším šlo panenství i simulovat, kterýmžto druhem podnikání se i u nás zabývali četní apatykáři a felčaři, zkrátka z pokrytectví těžící prachkujóni.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Marry:ženská obřízka je, bohužel, vynucována často více matkami a babičkami než muži. Náboženství bylo vždy tím, kdo podporoval útlak ženy. A nemusel to být jen islám, svoje si udělalo i křesťanství. Pokud se panenství týče, mělo by to být především svobodné rozhodnutí dívky, kdy a s kým o ně chce přijít. Nemyslím si, že muži jsou geniové, kteří všechno vědí o sexu a už vůbec ne, že musí vědět, co se líbí které dívce. Nejlepší je, když to ví děvče a k tomu musí mít nějaké zkušenosti. Potom to může být zajímavé i s tím zajícem, Julčo.
Julča:ochraňuj nás pánbůh,zkusila jsem to, ale raděj víckrát ne.
Já si myslím, že vůbec nezáleží na tom, v kolika letech to člověk zkusí poprvé, ale hlavně s kým a za jakých okolností.
Marry: Znám jednu paní, která se z manželem rozvedla po 20 letech, kdy její dva synové už byli skoro dospělí a našla si jiného muže s kterým má další dítě. Ona se mě taky tak před deseti lety ptala jaké to je spát i s jinými muži, jaký je mezi nimi rozdíl. A přiznala se mi, že má občas pocit, jako že jí něco chybí, určitý úsek života, že vynechala. No a po tolika letech to vyústilo v rozvod. Je to moc krásné, když se to podaří u obou partnerů na poprvé, ale já nikoho takového neznám. Přeji všem štěstí s tím pravým a jediným (je fuk, jestli je první nebo šestý).
Podle mě to rozhodně není náboženstvím jako takovým, tam ať si každej věří, čemu chce, a taky praktikuje, co chce.
Průšvihy vyvstanou až v momentě, kdy se náboženství stane politickým programem. Pak ho mají plná ústa lidé, kteří tomu často ani nevěří, ale mají mocenské ambice, které se skrz něj dají uplatňovat.
Problém nastává totiž až v momentě, kdy své normy, které mně vyhovují, začnu (nejlépe mocensky) vnucovat těm, kterým nevyhovují, kteří o ně nestojí.
To ale nemusí být jen otázkou náboženství, záminkou pro mocenské ambice může být téměř cokoliv. I když - on i takový fašismus je svého druhu náboženství, i když je pravdou, že do sexu moc nemluvil. Ale vlastně taky přece - co jiného je čistá nordická rasa, zabíjení židovských manželek...
Já bych z toho nevinila náboženství, ale lidi, kteří pod záminkou víry propagují podobná zvěrstva. Náboženství nebo víra jako taková je přece o něčem úplně jiném.
taky mám ten pocit, že jenom po ženách se to vyžaduje dokazovat a na muži ne! Ale náboženství o tom skutečně v dnešní době není!!! Je vidět, že o tom moc nevíte...
No, já jsem byla vychovávaná katolickými rodiči v tom, že prostě poprvé to bude o svatební noci. V průběhu mého dospívání se mi to čím dál víc jevilo jako pěkná pitomost, ale nahlas jsem rodičům neodporovala. Nicméně se prostě neobjevoval ten, kterej by mi stál za to, abych se do lásky se vším všudy vrhla, takže jsem to ani moc neřešila.. Ten Pravý (aspoň podle mně, rodiče měli a mají jiný názor) přišel až po vejšce, a mám dojem, že ve svých tehdy 24 letech jsem byla asi nejstarší panna v republice
.. ale stálo to za to na něj počkat (a nebylo to o svatební noci, ta přišla až za dva roky - a s ním...), takže vlastně byl první a doufám,že zůstane i posledním...
Já si nemyslím, že by člověk musel vyzkoušet více chlapů, aby pak u některého zakotvil. Pokud se poznají dva lidé, kterým to klape po všech stránkách i po té sexuální a mají to štěstí, že si na sebe počkali jako na toho prvního, není třeba si odskakovat jinam nebo zkoušet něco jiného. Možná je to s každým jiné, ale tak je to i s dalšími věcmi v životě a taky nemáme vždy potřebu to měnit. Samozřejmě, pokud potkáme někoho, z koho se vyklube hňup, kurevník apod., je to něco jiného, ale tu svou pravou polovičku, kterou najdeme, nemůžeme přece podvádět!
Milujme sa a množme sa
,ale len s tým komu citim lásku
Jeziiiis, co se mi to povedlo za preklep - tankovy narod
Samozrejme: takovy
Souhlasím s Petrem. Kdysi dávno, v mladické nerozvážnosti jsem si myslela, že můj manžel musí být jediný chlap v mém životě. Jenže z něj se vyklubal pěkný kurevník, který mě podváděl na každém kroku. Takže taky si myslím, že by žena měla prožít víc sexuálních vztahů (i muž), protože pak si toho vztahu co mají víc váží.
No, ja se docela nedavno - bylo to minuly tyden - bavila s jednou znamou - pri mem HOSIPU uz nevim se kterou
, ze ted nekde existuje tan=kovy narod, ci kmen ci co, kde se panentstvi povazuje za urazku a neni mozno vstoupit ve svazek manzelsky s takovou hanbout - byt neposkvrnena. Holt jiny kraj - jiny mrav
