Hezký i když deštivý den přeji, který si zpříjemníme na ženě-in.

Když slyším v televizních novinách, jak se prodávají závadné hračky pro malé děti, nechápu. Proč se na vše nedělají atesty, nepochopím tu bezohlednost obchodníků vůči dětem.

V dětství jsem měla panenku, kterou jsem měla ještě v dospělosti. Šila jsem si na ni oblečky, taťka mi pro ni udělal vyřezávanou postýlku, byla to moje nejoblíbenější hračka.

Ale asi tak od mých 10 let, panenka byla uložena a já dávala přednost, ovšem ne hračkám, ale pracovnímu nářadí. Cokoliv taťka dělal, u všeho jsem musela asistovat. Kladivo, hřebíky, pila, sekera, barvy, štětce, brusné papíry, špachtle, to byly moje nejoblíbenější hračky.

Velice ráda jsem řezala dříví u babičky do zásoby na zimu, ale musel mi udělat malou kozu, na jeho jsem nedosáhla. Když jsem požadovala sekeru, bál se, ale přesvědčil se, že s ní zacházím bez problémů, nechal mne i sekat dříví.

Otec byl autolakýrník a často chodil o víkendech známým a kamarádům lakovat auta. Chtěla jsem s ním chodit, zkraje jsem ho musela přemlouvat, ale začal mě brávat sebou. Jak mě bavilo brousit, kytovat a první nátěry mu pomáhat. Přelakovat dveře od broušení až po poslední nátěr jsem později zvládala hravě. Barvy a aceton mně voněly a voní dodnes.

Taťka to nikdy nemohl pochopit, proč si raději nehraji jako jiné děti, ale na druhou stranu byl rád, že jsem pracovitá, a vždy říkával, co se v mládí naučíš, v životě jako když najdeš. Ano, měl pravdu, doma dveře, okna přelakovat, dodnes pro mne hračka.

Ovšem když vidím okolo sebe dnešní mládež, kouřící, fetující, a to již od 10 let, je mi z toho smutno, co z nich bude v dospělosti?

Zdraví Věrulinka

Děkujeme za pěkný a zajímavý příspěvek.

Jaká byla Vaše první hračka, ženy-in? A jak dlouho Vám vydržela? Kde je teď? A s čím si hrají Vaše děti?

Posílejty mi své příběhy a fotky na redakce@zena-in.cz!

 

Reklama