Denisova manželka Markéta podle něj nikdy nepatřila k bordelářům, malý provozní nepořádek ovšem zvládala bez problémů. Větší úklid se v domácnosti odehrával většinou jednou týdně a v průběhu týdne se jen poklidil nejhorší nepořádek. Pandemie to ale změnila.
Foto: Shutterstock
„Od doby, kdy se objevily první zmínky o covidu-19, uklízí manželka denně. Pořád ji vidím v gumových rukavicích, s hadrem a dezinfekcí v ruce. Je to první, co udělá, když přijde domů z práce. Pořád jen luxuje, vytírá, otírá kliky a všechno, na čem viry a bakterie ulpívají. Ven nevyjde bez dezinfekce na ruce a neustále tím obtěžuje mě i děti. Všichni už z toho neustálého dezinfikování máme suché ruce a dceři se dokonce zhoršil i ekzém. Ani to ale manželku neodradilo,“ popisuje Denis.
Když se Markétě snaží naznačit, že má nejspíš trochu problém, protože to s uklízením a dezinfikováním přehání, vždy dojde akorát k hádce. Manželka mu pak dává přednášku o tom, jestli si dovede představit, kolik je na všem bakterií a virů a co mohou způsobit. Dokonce svého muže nutí i k tomu, aby si po příchodu domů vždy vydezinfikoval telefon.
„Myslím si, že pořád čuchat ty úklidové chemikálie taky není dobré pro zdraví. A nechci, aby děti vyrůstaly jak květiny ve skleníku a měly z toho potom nějaké alergie apod. A to nemluvím o té spoustě času, který uklízením stráví. Každý den se potom svalí unavená na gauč a nic s ní není,“ stěžuje si Denis.
Podle anglického OCD institutu může být nadměrné uklízení a posedlost pořádkem jedním z příznaků obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Prostřednictvím nejrůznějších čisticích rituálů se takoví lidé snaží zmírnit svoji úzkost a strach z možné kontaminace lidí i věcí bakteriemi, viry a špínou. Lidé s OCD mohou čistit i věci, které většinou nikdo nečistí, jako jsou kreditní karty apod. Je určitě více než žádoucí, aby lidé s těmito sklony vyhledali odbornou pomoc.
Zdroje: New England OCD Insitute, čtenář Denis
Čtěte také:
- Napoprvé to nemusí zajiskřit a psychiatr si většinou moc nepovídá. Ženy se svěřují, co je překvapilo, když vyhledaly pomoc pro duši
- Pojď radši ven a neboj, to přejde: Věty, které neříkejte nikomu, kdo se potýká s depresí
Nový komentář
Komentáře
Když covid začal, taky jsme v práci několikrát denně utíraly kliky, pulty, platební terminály a nevím co všechno dezinfekcí. Teď to utřu 1x týdně a kolegyně ani to ne. Doma jsem desinfekci používala méně a stejně muž brblal, nejdřív mě podezříval, že jsem něco pila, protože smrděl celý byt po vodce, ale za chvilku to vyprchá. Znám víc žen posedlých uklízením a to bylo ještě před covidem.
U mě to byla pandemie a kombinace toho, že jsem seděla doma, respektive na Úřadu práce. Nabídky práce České Budějovice tenkrát prostě nebyly. Nebo alespoň ne v mém oboru. Takže jsem doma uklízela. Klidně i několikrát denně. Prostě posedlost. :-D Manžel z toho byl tenkrát zoufalý, protože jsem ho málem bez vydenzifikovaných rukou nepustila do kuchyně.