Tááákhle koukal pan nártoun, když jsem ho pozvala do redakce ke krátkému rozhovoru. „Se svým rozkošným kukučem jsem se promrkal až do reklam. Ano, jsem rozkošný, ovšem pozor na mě, jsem predátor,“ říká.

„Hezký večer, předně bych rád všem oznámil, že nejsem opice. Tohle je omyl a už jsem se s ním setkal mnohokráte,“ řekl nám na úvod, když nepohrdl pěti stonožkami, ještěrkou a jedním pavoukem.

p

A k jaké čeledi tedy račte náležet, pane nártoune?
Tvoříme systematicky samostatnou linii mezi poloopicemi a opicemi. Něco jako zlatý střed.

Odkud jste k nám přijel?
Mým domovem jsou ostrovy Jihovýchodní Asie. Sulawesi, Sundy a Filipíny.

Celé tělo pana nártouna, kromě dlouhého ocasu, pokrývá hustá velmi jemná, jakoby sametová srst. Oproti trupu má neúměrně velkou hlavou a opravdu obrovské oči. Zabírají skoro celý jeho obličej.

Proč máte tak velké oči?
Jsou nezbytné při mém nočním způsobu života. Také proto jsem k vám zavítal až teď v jedenáct večer. Dokonalý zrak je pro mě extrémně důležitý. Moje oči, moje chlouba i nutnost, váží více než celý můj mozek.

Potřebujete je tedy asi při lovu, že?
Ano, jsem predátor a svou kořist si vyhlédnu a následně ulovím skokem. Je to chvilička. Příroda mě pro můj způsob života vybavila i velice pohyblivým krkem. Tedy, problémy s krční páteří jako vy rozhodně nemám. Hele!!

Pan nártoun následně otočil hlavu zcela v pohodě o 180 stupňů, aniž by hnul tělem. „Nemám s tím žádný problém,“ vysvětlil.

A co váš rodinný život?
Náš sociální systém je poměrně proměnlivý. Jsme liberálové a zastáváme názor, že ať si to každý udělá, jak se mu to líbí. Jsou mezi námi páry  monogamní, ale také i rodinné skupiny, kde se veselí všichni hromadně a o mláďata se také pak starají společně. Prostě máme demokracii. Znáte, ne?

Tak trochu. Kolik tak míváte dětí?
Spáříme se na stromě, protože se nám to tak líbí. Paní nártounová je pak těhotná šest měsíců. Porod bývá bez obtíží.

Naše děti pak žijí ve společnosti svých rodičů a jsou závislé na mamince až do té doby, dokud se jí nenarodí další mladé. Pak se rozloučí.

Když jde matka na lov, nechává mláďata o samotě, ale neustále si spolu povídají, aby ona věděla, že jsou v pohodě. Dlouho jsou závislé na mateřském mléce. Matky své děti milují.

Slyšela jsem, že jste byli dlouhou nezvěstní. Je to pravda?
Ano, je to pravda. Poslední živý nártoun byl spatřen někdy kolem roku 1921, a pak jste si dlouho mysleli, že jsme vyhynuli. Tedy, abych byl upřímný, velkou radost jsme z vašeho šťourání a znovuobjevení neměli.

Našli jste nás až roku 2000 a od té doby se nám motáte do života.

Můj otec kousl nějakou vědkyni, která mu připínala vysílačku. Myslím, že se jmenovala Gursky-Doyenová a je jediným člověkem, tedy co vím, kterého kousl nártoun.

Ne proto, že bychom vás chtěli kousat, ale hlavně proto, že jsme velice choulostiví na jakékoli vměšování.

nJste citliví?
Víc než to. Jsme neurotičtí a velice emotivní. Při narušení našeho poklidu trpíme sklíčeností a depresí. Pak pácháme sebevraždy.

Co prosím?
Ano, pokud jsme donuceni žít v zajetí a nemáme dostatek stromů nebo péče, jsme deprimovaní a následkem toho pácháme i sebevraždy.

Bijeme hlavičkami o mříže své klece, až si ji prostě rozbijeme a umřeme.

To je smutné...
JO! Je to smutné, proto se laskavě jen dívejte, co nejméně nás rušte a zapomeňte na domácího mazlíčka v podobě nártouna.

Kupte si kočku nebo papouška. Nejroztomilejší jsme tam, kde jsme šťastní.

Velice významně se pan nártoun podíval, když tohle říkal.

Takhle

l

Reklama