Seriál podivuhodných zvířecích rozhovorů Míši Kudláčkové dnes pokračuje - z interview s „panem Medojedem“ se dozvíte, jak žije, loví, jak se rozmnožuje a čeho se bojí tato středně velká lasicovitá šelma.

medojed

Na pana Medojeda jsme museli čekat dlouho, protože jeho aktivní život začíná, když my pomalu bilancujeme den a hledáme pyžamo. Je to tvor noční.

Kolem desáté hodiny večer se ve dveřích objevila typická široká, zploštělá hlava s krátkýma ušima a malýma očima. „Dobrý den, pane Medojede. Račte si nabídnout. Připravili jsme vám  slepýše s medem.“

„Výtečná kombinace. Děkuji.“

Odkud přicházíte?
Domovem nás, Medojedů kapských, je původně Afrika. Najdete nás takřka na celém kontinentu, včetně okrajů pouští. Žijeme ale také v savanách, lesnatých nebo skalních oblastech.

Kromě Afriky se se mnou můžete ve volné přírodě setkat i v Malé Asii, kam jsem byl zavlečen jako nepůvodní druh.

Jak velká je vaše rodina?
Potrpím si na samotářský způsob života. Pouze v období páření jsou samec se samicí ve společné blízkosti. To nám ovšem vydrží asi tak týden. Jakmile se pomilujeme a samička zabřezne, samec se opět vzdálí.

A vy sám máte nějaké děti?
Co vím, z doslechu, tak z posledního páření, kdy byla moje paní klasických osm týdnů těhotná, se mi narodila čtyři mláďata. Většinou však jsou sourozenci jen dva.

Musím říci, že „medojedky“ jsou velice příkladné matky. V dospělosti je sice medojed velice neohrožený tvor, ale u mláďat je to jinak. Jsou bezbranná, rodí se hluchá a slepá a značně zranitelná. Proto je matka pečlivě vždy po několika dnech přenáší v tlamě z místa na místo. Ohrozit potomky Medojeda kapského mohou jak cizí predátoři, tak i vlastní druh medojedů. Matku potřebují malí medojedci zhruba rok.

medojed

Co vedle medu máte rádi?
Jsme všežravci. Pochutnáme si rádi na medu včel. Velice dobře ve vyhledávání včelích úlů spolupracujeme s medozvěstky. To jsou naši přátelé z ptačí říše. Já úl divokých včel rozbiju a sežeru jejich larvy a med. Na zbylých larvách a vosku včel si pochutná kamarád pták.

Lovím ale také ptáky (mimo onoho kamaráda), plazy a savce. Z rostlinné stravy si častokrát pochutnám na ovoci a nejrůznějších hlízách, stejně tak jako na koříncích a plodech rostlin. Nepohrdnu ani mršinou. Hlavně kvůli minerálům. Jako pochoutku si občas dopřeji i prudce jedovaté hady, jako je zmije útočná nebo kobra indická. Velice lahodné. Něco, jako pro vás chilli.

Máte nepřátele?
Jako myslíte kromě vás? Ani snad ne. Vlastně se nikoho nebojím. I na člověka si troufnu. Jenže vy nás likvidujete, jako ostatně mnoho jiných živočišných druhů, plíživě. Hlavně hamižností. Kdybyste nás alespoň jedli! Díky své dravosti, síle a rychlosti jinak v přírodě přirozeného nepřítele nemáme.

Jak to, že se nebojíte?
Jsme velmi inteligentní. Ovšem rovněž velice agresivní. Díky velkým, několikacentimetrovým drápům jsme pro své okolí nebezpeční. Před uštknutím i velmi jedovatých hadů nás chrání hrubá srst a velmi volná kůže.

Při napadení shora se, a to se vám asi bude líbit, může medojed ve svém vlastním kožichu otočit až o 180 stupňů, a tím nepřítele setřást. V případě, že se cítím být ohrožen, vylučuji ze žláz umístěných v blízkosti řitního otvoru vskutku obstojně páchnoucí tekutinu. No co je? Vy máte zase slzný plyn, a to si ho musíte vyrábět uměle! Hehe.

Navíc poměrně krátké přední nohy  máme vybaveny dlouhými, až čtyřcentimetrovými drápy, které úspěšně používáme při hledání potravy ve vyprahlém písku, ale logicky i na obranu.

Dokážeme se postavit útočníkovi, případně kořisti o mnoho větší, než jsme sami.

medo

Co byste závěrem lidem vzkázal, pane Medojede?
Hele, já vás moc rád nemám. Vlastně vás nemá z divokých zvířat v přírodě nikdo rád. Evidentně vás to netrápí.

Dost legrační mi připadá, jak se blahosklonně tváříte, že chráníte přírodu ve vyspělých zemích, ale jste to zase vy kdo ji jezdíte demolovat do jiných, méně vyspělých. Copak si myslíte, že jsme tak pitomí a nevíme to?

V ZOO rozmnožujete druhy před vyhynutím, mimochodem kvůli komu? A na jiných místech, kde je pro vás něco, co by se dalo zpeněžit, ty stejné živočichy hromadně hubíte. No nekoukejte, co deštné pralesy? Aha? Kdo myslíte, že tam těží? A to vám zřejmě vůbec nespíná, že ten, kdo na to dojede, budete vy sami.

A co bych vám vzkázal? S vámi tady bylo prima. Med byl super a slepýše mám rád.Nicméně lidem jako celku bych řekl toto: Nechte si poradit od blbounů – řeknou vám, proč vyhynuli. Ono totiž moc času nemáte.

Reklama