Milé ženy, jste tady převážně mlaďuchy, tak si možná neumíte představit, že přijdete do drogerie nebo parfumerie s přáním vybrat si něco na zkrášlení obličeje a budete mít na výběr jedny černé linky tekuté, jednu tuhou černou maskaru v krabičce, Dermacol v tubě a na vlasy lak Lybar, v lepším případě. Kondicionér na vlasy Palette vital ve dvou provedeních, o antiperspirantech a deodorantech zatím moc slyšet není, tak musí stačit mýdlo Elida, :)
No vážně, pubertu jsem prožívala v šedesátých letech, kdy se nosily oční linky, vytupírované vlasy a bledé rtěnky. Namalovat si oči byla docela věda, některá děvčata na to dokonce používala Globin, pro nezasvěcené černý krém na boty. Na to jsem si tedy netroufla nikdy, kromě vědomí a obav, že si na oči dávám to, co patří jinam, i dost smrděl. Opálená pokožka byla ovšem v módě i tehdy a já, rozený bělokožec, jsem kýženého odstínu nedosáhla prakticky nikdy. Byla jsem buď bílá nebo rudá, nic mezi tím. Závistivě jsem si prohlížela fotky modelek, tehdy se ovšem říkalo manekýnek, které měly barvu dobře upečeného chleba, a přemítala, jak to zařídit, abych vypadala taky tak krásně.
Zachránilo mě bratrské Polsko, ze kterého se tehdy dovážel jediný prostředek na „přirozené zhnědnutí kůže" s názvem Citosol. Byla to tuba, něco jako zubní pasta, ze které se vytlačoval krém. Zajásala jsem, že jsem to vyřešila, letěla si Citosol koupit a večer jsem si natřela obličej a, dodržujíc návod, i krk, abych byla opálená všude. Že to mělo silné aroma, mi nevadilo, slibovala jsem si od toho (podle vzoru „čím větší smrad, tím lepší kozel"), že se ráno probudím jako snědá krasavice. Kéž bych ono ráno radši zaspala! Při pohledu do zrcadla mě polilo střídavě horko a zima. Obličej sice snědý, ale jaksi do žluta, kolem čelistí hnědožluté mapy... umýt to samozřejmě nešlo. Mrkla jsem i na své dlaně: samozřejmě, taky žluté, jako bych loupala zelené ořechy! Tak to byl mazec, musela jsem jít do školy a představa, jak na mě bude každý čučet, mě děsila. Naštěstí jsem doma našla tubu starého make-upu Dermacol, který byl tak kryvý, že to aspoň zčásti zamaskoval. Obličej jsem si pak večer důkladně drhla mýdlem a modlila se, abych se opálení zbavila co nejrychleji. Trvalo to asi týden, barva se ztrácela nerovnoměrně a svádělo to k tomu, abych vybledlá místa potřela Citosolem znovu. Ale odolala jsem, a pak už to nikdy nezkoušela. Copak dneska, každá může být taková, jak si zamane - vlasy, obličej, nehty, ale my, dříve narozené, my jsme musely šíleně trpět!!!:)
Gerda
Milá Gerdo,
sice jsem možná o trochu mladší, ale nějakých deset let nehrálo za totáče roli. Samozřejmě, že si pamatuji nejen Citosol, ale i ty štiplavě pálivé tekuté linky, které nešly smýt, a dokonce i z nouze používaný krém na boty místo řasenky. První „malovací" krůčky byly krušné, ale čas zahladil to zlé a vzpomíná se na to docela hezky.
Nový komentář
Komentáře
Sasa: řasenku Regina taky pamatuju, to byla moje první... dělala ji Detecha Nové Město nad Metují
A pokud jde o ty samoopalováky, tak pamatuju z osmdesátých let samoopalovací Saharu, tuším že v žlutý plastový piksle s červeným hranatým víčkem... Ale nikdy jsem ji nepoužila, to jsem byla ještě dítě a každý léto jsem byla opálená normálně a v zimě se to tenkrát nenosilo
tak tohle se mě, naštěstí, netýkalo a ani netýká
Ťapina: Asi máš lepší kůži než já
Já mám fleky snad po všem.
Manx: Silver spray jsem taky používala. A hodně
Manx: Jé ty pamatuješ ty tvarohový pirožky a oříšky ještě v nich byly.
Ty jsem si vždycky kupovala místo oběda,když jsem chodil do školy. Zlatý časy!!
Bril Cil byly linky? Já to paltlala na řasy a nešlo to smejt, jen vydrolit.
Citosol pamatuju, obdobně jsem dopadla i já....
A řasenka Regina se spirálkou, k čemuž se dnes trošku vracejí...ta ale byla dobrá!
A jako luxus řasenka Dermacol.
Meander: já mám takový hlááád a nic tu nemám, že já o těch pirohách vůbec začínala
gerda: Já milovala smažené pirohy, co se prodávaly v Žitomiru a Kijevě přímo na ulici z kárek. Byly plněné buď masem nebo zelím nebo medem. A člověk nikdy předem nevěděl, do čeho to kousne.
Meander: Dúchi Maskvý....u nás byly ve městě Univermagy, tam to vždycky tak vonělo!
- ale mívali tam takové výborné kynuté pirohy s mákem a čokoládou navrchu, to jinak nikde nebylo a na ty jsem tam teda chodila
Vy si stěžujete, ale mně ukrajinské příbuzenstvo vozilo duchi. To byla teprve paráda, takové Duchi Oľga (asi abych měla radost nebo co). Nedávno jsem našla otevřenou lahev (nikoliv lahvičku, soudruzi nebyli troškaři) u našich na půdě. Už vím, proč zmizeli všichni červotoči.
oalison: Tak já jsem teď vyzkoušela tělové mléko se samoopalovákem, docela levné od Nivey, byla jsem s tím i na aerobicu a ani když jsem se zpotila, tak to nepustilo na prádlo.
No já nevím nejdražší mě stál kolem 500 stovky a stejně jsem fleky měla a hlavně se to otíralo v místech kde tě tře oblečení třeba kolem podpaždí, od podprsenky, v pase u kalhot apod. A kupovat si další a dražší už si netroufnu a ani se mi to nechce dávat, tím spíš že v létě utratím hromadu peněz za kosmetiku s vysokým UV blokem, abych vůbec mohla alespoň na půl hodinky na sluníčko denně, jinak se hned osypu. A že taková hypoalergenní a protialergenní kosmetika není nejlevnější to asi ví každý.
oalison: Ne všechny. Taky jsem měla takovej, co hnědnul na vzduchu i kolem uzávěru, a samozřejmě barvil prádlo a všechno kolem, ale ty dražší to nedělají.
Mě tedy přijde že i dnešní samoopalováky se moc nezměnily. Sice hezky voní ale fleky dělají pořád. A to i když to na mě patlala kosmetička po důkladném peelingu celého těla, stejně se skrvny objevily, navíc se od nich barví prádlo, moje bílé kalhotky a podprsenky by mohly vyprávět.
Majucha: ne a ne(chybí smajlík "dupe nožkou"), já chci Živé květy s fialkama!!!
Eva_Fl: Jenže víš, co si myslím? Tenkrát se vyráběla kosmetika taková, aby něco bylo, aby to neožralo kůži a aby to třeba nějak fungovalo. Dneska se vyrábí i taková, aby se už bez ní nedalo být. Proto ty otázky, co používáš na ksicht, dneska je divné, že by někdo mohl nepoužívat nic a měl zdravou čistou pleť. Jó, ledaže by nepoužíval NIKDY nic, jako já
Eva_Fl: Bycz moze jsem používala, byla to malá lahvička, která se zužovala a pak ještě Chat Noir. Živé květy jsem měla hrozně ráda, protože jsem milovnice přírody a byl docela výběr: šeřík, fialky, konvalinky, karafiát, narcis...podle mě to byl výborný nápad a určitě by se to prodávalo i dnes.
tak jsem ráda, že jsem v té době ještě nežila
gerda: a ten s vuni ruze byl AB rose. Kurna, toz povzpominame na krasna leta....
Eva_Fl: Jojo, Rapid!!!! To byl ten nejlepivější hnus, co jsem kdy zažila. Taft Grün už byl o třídu lepší, taky stál 31 korun, to už byl luxus. Lidské tělo má neobyčejné regenerační schopnosti