Milé ženy, jste tady převážně mlaďuchy, tak si možná neumíte představit, že přijdete do drogerie nebo parfumerie s přáním vybrat si něco na zkrášlení obličeje a budete mít na výběr jedny černé linky tekuté, jednu tuhou černou maskaru v krabičce, Dermacol v tubě a na vlasy lak Lybar, v lepším případě. Kondicionér na vlasy Palette vital ve dvou provedeních, o antiperspirantech a deodorantech zatím moc slyšet není, tak musí stačit mýdlo Elida, :)
No vážně, pubertu jsem prožívala v šedesátých letech, kdy se nosily oční linky, vytupírované vlasy a bledé rtěnky. Namalovat si oči byla docela věda, některá děvčata na to dokonce používala Globin, pro nezasvěcené černý krém na boty. Na to jsem si tedy netroufla nikdy, kromě vědomí a obav, že si na oči dávám to, co patří jinam, i dost smrděl. Opálená pokožka byla ovšem v módě i tehdy a já, rozený bělokožec, jsem kýženého odstínu nedosáhla prakticky nikdy. Byla jsem buď bílá nebo rudá, nic mezi tím. Závistivě jsem si prohlížela fotky modelek, tehdy se ovšem říkalo manekýnek, které měly barvu dobře upečeného chleba, a přemítala, jak to zařídit, abych vypadala taky tak krásně.

Zachránilo mě bratrské Polsko, ze kterého se tehdy dovážel jediný prostředek na „přirozené zhnědnutí kůže" s názvem Citosol. Byla to tuba, něco jako zubní pasta, ze které se vytlačoval krém. Zajásala jsem, že jsem to vyřešila, letěla si Citosol koupit a večer jsem si natřela obličej a, dodržujíc návod, i krk, abych byla opálená všude. Že to mělo silné aroma, mi nevadilo, slibovala jsem si od toho (podle vzoru „čím větší smrad, tím lepší kozel"), že se ráno probudím jako snědá krasavice. Kéž bych ono ráno radši zaspala! Při pohledu do zrcadla mě polilo střídavě horko a zima. Obličej sice snědý, ale jaksi do žluta, kolem čelistí hnědožluté mapy... umýt to samozřejmě nešlo. Mrkla jsem i na své dlaně: samozřejmě, taky žluté, jako bych loupala zelené ořechy! Tak to byl mazec, musela jsem jít do školy a představa, jak na mě bude každý čučet, mě děsila. Naštěstí jsem doma našla tubu starého make-upu Dermacol, který byl tak kryvý, že to aspoň zčásti zamaskoval. Obličej jsem si pak večer důkladně drhla mýdlem a modlila se, abych se opálení zbavila co nejrychleji. Trvalo to asi týden, barva se ztrácela nerovnoměrně a svádělo to k tomu, abych vybledlá místa potřela Citosolem znovu. Ale odolala jsem, a pak už to nikdy nezkoušela. Copak dneska, každá může být taková, jak si zamane - vlasy, obličej, nehty, ale my, dříve narozené, my jsme musely šíleně trpět!!!:)
Gerda

Milá Gerdo,
sice jsem možná o trochu mladší, ale nějakých deset let nehrálo za totáče roli. Samozřejmě, že si pamatuji nejen Citosol, ale i ty štiplavě pálivé tekuté linky, které nešly smýt, a dokonce i z nouze používaný krém na boty místo řasenky. První „malovací" krůčky byly krušné, ale čas zahladil to zlé a vzpomíná se na to docela hezky.

Reklama