Dobré ráno všem, o karmě se hodně napsalo, dokonce snad i zvířata poznají naši karmu a podle toho  se k nám chovají. Nevím, zda je to pravda, ale je fakt, že neznámý pes se vždy ke mně chová přátelsky, snad vycítí, že mám ráda zvířata, nebo že by opravdu viděl moji karmu?

Nevím, jestli existuje Bůh, ale od té doby, co jsem se začala učit dějepis a četla o hrůzách války, hlavně té druhé světové, v Boha nevěřím. Přeci  kdyby existoval, nedopustil by taková utrpení, která byla páchána na dětech a ostatních lidech.

Co jsem sama měla pak děti, vůbec se nemohu dívat na válečné filmy. Je to sice historie, ale na mě to působí hrozně.

Jednou maminka nechala sloužit mši svatou za mého zemřelého tatínka. Protože to omylem bylo na Velikonoční pondělí a k nám chodilo hodně návštěv s dětmi (jediní jsme z rodiny neměli totiž auto a nemohli objíždět příbuzenstvo), nemohla jsem tedy jít do kostela.

Bylo by to pro děti zklamání, kdyby nás nezastihly doma. Po velikonocích se za mnou stavila moje spolužačka, která mi přišla vyčíst, že jsem nebyla v kostele. Samozřejmě jsem jí to vysvětlila a řekla jsem jí, že jsou věřící, kteří se chovají špatně, ze svých špatných skutků se pak vyzpovídají a o nic pak nejde. Já se snažím chovat tak, abych byla slušná a nemusela se za nic stydět.

Věřím, že jsme součástí vesmíru a tedy naše energie se po smrti  snad rozplyne někde do tohoto prostoru. Snad tam jsou i dušičky našich blízkých. Jestli platíme za své skutky, to teda opravdu nevím. Ale mám syna, který má dvě malé děti, sám má nádor tzv. cholesteatom v hlavě, který se normálně dá operovat. On však ho má v takovém místě, že lékaři říkají, že to má jeden z miliónu a operace by nemusela dopadnout dobře.

Z tohoto důvodu nechtějí operovat. Také to těžko nesu a často si kladu otázku, zda je to platba za moje hříchy. Určitě nějaké mám , jako každý člověk.

A tak vždy trnu, když jde syn na magnetickou rezonanci, aby tento tvar v jeho hlavě nerostl.

     Mám sestru-dvojče, která je více citlivá k nadpřirozenu. Když nám zemřel tatínek, tak v noci ji probudila rána, jako by jim někdo hodil kámen do okna. Samozřejmě to vzbudilo i jejího manžela. Slyšeli nad sebou kroky, její muž se šel podívat na půdu, nikdo tam nebyl, že by se tatínek s nimi přišel rozloučit? Kdyby tuto ránu slyšela jenom ona, jistě by jí nikdo nevěřil.

A když ji pak zemřel manžel (oslavili jsme společně jeho padesátiny, jednapadesátin se už nedožil), v prvním roce jeho úmrtí se jí pak děly různé věci o kterých mi vyprávěla. Nikomu z rodiny to nevypráví, protože by ji nevěřili, ale já tomu věřím.

Žijeme mezi Zemí a vesmírem a energie z člověka se asi hned tak neztratí, když odejde. Ale jestli opravdu žijeme jen svůj první život, to opravdu nevím. Ale pokud to nebude ten první, tak snad v příštím životě budu lepší, snad se poučím z chyb tohoto mého života.
Moc si to přeji. Pálivka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Já myslím, že k těmhle názorům lidé dospěli proto, že církve Boha personifikovaly a přisoudily mu roli jakéhosi soudce, co má v měrku každého člověka a s nějakým sešitem a razítkem dává tresty. Někoho, kdo někomu odpustí, když zaplatí, pomodlí se, klekne na struhadlo a bude v ruce přebírat korálky. Nemyslím, že to je správný pohled.

Jistě je nad námi něco vyššího. Moc, které jen těžko porozumíme, nějaké vyšší vědomí vyšší inteligence, ale nefunguje to tak, jak se předkládá. Je to zákon zpětné vazby. Zákon synchronizace… Universum a formy, které existují jen na úrovni inteligence – myšlenky – vědomí. S tím se lze spojit. Ale soudcem a vykonavatelem spravedlnosti prakticky je člověk, jeho podstata. Jednoduše já jsem chybovala, já zaplatím. Přitáhnu, co jsem vyslala. ON tu není, aby soudil. To my. Měj krásný den a děkuji za pěkný názor. Míša

Právě otázce karmy ve vašem vlastním životě, či životě vašich přátel, rodiny či známých je věnováno celé zítřejší denní téma.

  • Věříte v karmu lidské podstaty?
  • Věříte, že nežijete svůj první život?
  • Pamatujete si něco z toho předešlého?
  • Jak jste vy sami na tom s vlastní karmou?
  • Kde myslíte, že onen zenit, kterého má lidská „duše“ dosáhnout a co je pak?

Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama