Příspěvek k dnešnímu tématu poslala i čtenářka s nickem Pajda. Tento hodně zvláštní příběh je zároveň i posledním zveřejněným „talismanovým“ příspěvkem.

Kdysi jsem se také dostala k talismanu - byl to malý přívěsek ze zkamenělého dřeva, na kterém bylo mé měsíční znamení - malý lvíček. Léta jsem ho nosila skoro všude, pak jsem ho léta nenosila, a pak zůstal ležet v šupleti mezi různými krámy a já si na něj dlouho vůbec nevzpomněla. Myslím dokonce, že ten, který mám teď, není ani ten původní, který mi táta koupil. Ale vypadá pořád stejně - koupený od obchodníka na pláži.

Vlastně je s podivem, že vůbec tak dlouho vydržel, protože jiné věci už dávno nemám, ale prostě přežil všechny úklidy a všechna stěhování a odpor rodičů a babičky, kterým se vůbec, ale vůbec nelíbil.

Asi před dvěma měsíci nás požádala synova lékařka, zabývající se ii alternativní medicínou, abychom se pokusili zjistit u syna v pokoji patogenní zóny. Klasicky jsem si udělala kyvadlo (samozřejmě, proto se snubní prstýnky dělají hladké, že ano? Skvěle fungují!) a já jsem určila dva proudy a i to, že syn nespí ani v jednom z nich. Žádné křížení, žádný výkyv, nic. A pár nocí na to se mi zdálo, že na mě útočí něco ve snu. Podvědomě jsem ze spaní otevřela šuplík a vytáhla onoho lvíčka. Omotala jsem si kožený řemínek kolem ruky a usnula znovu- už bez strašidel.Ráno jsem se o tom bavila se synem. Oba jsme velice vnímaví na různé energie a syn tvrdil, že v onom přívěsku nějakou sílu cítí. Rozhodli jsme se, že zkusíme, jak by se choval jako kyvadlo, protože jsme potřebovali ještě dourčit jedno místo v jeho pokoji - snubní prstýnek si s ním nevěděl rady. Přívěsek poslouchal a ukázalo se, že je mimořádně citlivý. Určili jsme, co bylo třeba, a já si ho pověsila na krk. A najednou se mi udělalo zle. Začala jsme se doslova dusit. Dala jsem ruku na krk, že si přívěsek sundám, protože byl vyloženě nepříjemný, a v tom zničeho nic na něj zaútočili oba mí psi. Syn jenom vykřikl „rychle to zahoď!“ já hodila přívěsek do šuplíku, zavřela...a psi byli zase ti poslušní beránci a šmudlíci, jak je znám už léta. Nikdy na nikoho nevrčeli, natož pak oba zaráz.
 
Přívěsek prošel očistným rituálem a já jsme si až pozdě uvědomila, že během použití jako kyvadla se mi najednou začal v ruce cukat - jenže ne dolu, jak by bylo logické, ale jakoby nahoru, řemínek se pokrčil, ne natáhl Co se do přívěsku tehdy dostalo, to netuším a ani to vědět nechci, ale prozatím je zavřený a asi i dlouho zavřený bude...

Pajda

pozn.red. text nebyl redakčně upraven

____________

Raději ho opravdu nechte zavřený, je to zvláštní příběh, až z něj mrazí. Děkuji za zaslání. Přeji všechno dobré a zlé pryč.

Saša

Téma dnešního dne 27. června 2011 zní: Máte svůj talisman?

A podotázky jsou

  • Ochraňuje Vás?
  • Věříte v jeho kouzlo?
  • Kdy jste dostala svůj první talisman?
  • Měla jste jich více?
  • Který nejraději?
  • Jaký to byl?
  • Od koho a proč?
  • Máte dodnes nějaký talisman?
  • Mají talismany i vaše děti?
  • Pokládáte funkci talismanů v životě za důležitou, nebo spíš jen za úsměvnou záležitost?
  • A tak dále a tak dále.

Ať už funguje síla a moc talismanů a amuletů pouze v našem podvědomí, a nebo se chováme opatrněji a obezřetněji právě proto, že je máme, cítíme se díky nim dobře naladěni, bezpečněji, je dobře že existují, že byly „vymyšleny“… A určitě se u řady z vás také nachází, a já už se na vaše „kouzelné“ příspěvky moc těším.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jedna z vás od nás obdrží i tajemný dáreček: Knihu o bezesporu magickém herci Petru Čepkovi: Petr Čepek - Talent a osud, dále takovou polomagickou knihu Učitelkou v Peru a nádavkem malý redakční talismánek: andělíčka s ochrannými křídly - pro štěstí.

darecek