Vojenský prostor v Brdech se pomalu otevírá turistům. O víkendech se otevřou brány a vy můžete vejít, nebo vjet na kole a kochat se krásou takřka nedotčené přírody. Pojeďte se podívat na Padrťské rybníky alespoň prostřednictvím tohoto článku.
Už jsem tam párkrát byla, ale ráda se vracím. Poprvé pěšky, podruhé na koni a do třetice na kole. V každou roční dobu je tam co objevovat a obdivovat.
To místo má nejen svůj půvab, ale i pohnutou historii, která ho činí ještě zajímavějším. Není to tak dávno, co se po místních cestách, krásných hlubokých lesích, ale i po loukách proháněla vojenská technika. Z toho důvodu je pohyb po tomto prostoru i dnes částečně omezen a je nutné dodržovat všechna nařízení. Nevybočovat z vyznačených cest a respektovat zákazy vjezdu.
I přes tato omezení je tam dost místa pro všechny, kteří se chtějí do těchto míst podívat a užívat si klidu. A možná si i představovat, jaké to tady bylo v době, kdy tu ještě žili a hospodařili lidé, jak vypadaly vesničky, než je armáda zabrala, obyvatelstvo vystěhovala a jejich domy použila jako štít.
Občas problesknou spekulace, že by se sem měl život vrátit, že už si na území brousí zuby developeři a mělo by se tu začít stavět…Nechci teď otevírat otázku, jestli je to dobře nebo ne. Zatím není nic jasné. Zatím jsou Brdy a jejich Padrťáky alespoň o víkendech rájem cyklistů, kteří hledají nenáročné terény s mírnými kopečky a dobře značené cesty bez automobilového provozu.
A věřím, že všichni návštěvníci touží po tom, aby to tak zůstalo i nadále. Aby zdejší krajina byla stále tím nedotčeným kouskem české přírody, kam si můžete přijet odpočinout, sednout si na břeh rybníka, dívat se na jeho klidnou hladinu, sníst si sváču a zase jet pryč. Bez chat, hotelů a tábořišť.
Vždyť i moudrý pán, malíř Jiří Komárek, říkával: „Jen krátká návštěva potěší“.
Takže z mé krátké návštěvy se můžete podívat na pár fotek
- Jak se k Padrťákům dostanete? Klikněte na mapu ZDE
- Zásady pro povolení vstupu najdete na tomto odkazu ZDE
- Zóny zpřístupnění najdete ZDE
Nový komentář
Komentáře
gerda — #1 Nebuď naivní, to, že se něco nazve chráněná oblast, rezervace, přírodní park, nebo národní park, to vůbec nezabrání komukoli v tom, aby tam nezačal stavět hotely, golfová hřiště, terénní trasy pro čtyřkolky, cyklostezky, lanové stezky v korunách stromů, tobogány, umělé pláže a milion dalších atrakcí pro platící turisty. Všechny takové "chráněné" oblasti se dosud nevyhnuly turistifikaci, a třeba u národního parku České Švýcarsko to dosáhlo takových rozměrů, že tam dneska nenajdeš kousek divoké přírody, vyjma asi dvou malých oblastí, kam je vstup zakázán, což by samo o sobě nezachránilo nic, ale hlavně jsou to strmé a nepřístupné skály, takže tam se dost dobře to golfové hřiště udělat nedá. Tam, kde to šlo, tam už dávno je.
Ono je to vlastně dost smutné, že něco, co trošku připomíná nedotčenou přírodu, se zachovalo jen tam, kam se desetiletí nesmělo.
Krajina, kde jsem vyrůstala. Sice to byl vojenský prostor, ale jako děti jsme si s tím moc nelámaly hlavu. Až když tam byli na cvičení Rusové, jeden na nás vybafl se samopalem a nemohl pochopit, jak se může objevit živá duše ve vojenském prostoru
gerda — #4Ano, máte pravdu. Možná je to tím duchem zaniklé vesničky.
Dana Haklová — #3vidím to jako melancholickou krajinu pro básníky.
Hanula — #2Teď je tam nejkrásněji
Už jsem o nich slyšela a hledala je na mapě, díky za připomenutí. Vojenský prostor máme tady i my, taky nebývá otevřený po celý rok. Tak ho aspoň člověk vnímá svátečně. Ale bylo by mi milejší, kdybych se mohla podívat na pěkná místa, kdykoliv se mi zachce, ne jenom v určené dny. Statut chráněné krajinné oblasti by ji snad mohl ubránit před vandaly?