V jedné křesťanské písni se zpívá: „Nejkrásnější chvíle prožívám na kolenou…“ Já strávila na kolenou skoro celý minulý víkend, ale krásné chvíle to zrovna nebyly. Klečela jsem totiž povětšinou pod pracovním stolem a pokoušela se vysvětlit svému počítači, že má fungovat. Jak říká jeden z mých kamarádů: „Práce s počítači je vlastně tak trochu idololatrie – modloslužba.“ Když se nad tím tak zamyslím, musím přiznat, že má do značné míry pravdu. Alespoň minulý víkend tomu nasvědčuje.
I dospěla jsem k závěru, že Myšáčka přemístím pod stůl, kde bude přístupnější. To jsem ještě netušila, jakou sérii katastrof tak rozpoutám.
Odskládala jsem z okolí Myšáčka vše překážející a po kaskadérském výkonu v závěsu za tyče od topení hlavou dolů odmontovala všechny kabely, abych mohla počítač přesunout. Pak jsem Myšáčka něžně postavila na zem a poprvé padla na kolena, abych protáhla kabely pod stůl. Akci si odnesla myš. Prosvištěla totiž za kabely a dopadla na podlahu tak nešťastně, že jí přestalo fungovat levé tlačítko. To jsem ovšem ještě v tu chvíli nevěděla…
Připojila jsem veškerou kabeláž zpět a protože jsem člověk primárně nedůvěřivý, ještě než jsem ho zasunula na jeho místo vzadu pod stolem, jsem ho zapnula. Tehdy jsem odhalila poruchu myši. Jsem ovšem také jedinec vynalézavý (musím se občas pochválit, nikdo jiný to za mě neudělá) a tak jsem myš zkrátka přepojila na levorukou. Pohodlné to sice není, ale používat se tak dá. Pak jsem počítač vypnula a umístila ho pod stůl.
Pokus o připojení notebooku k síti byl neúspěšný, neboť jsem si z počítače zapomněla opsat IP adresu. Znovu jsem tedy Myšáčka zapojila. Nefungovala obrazovka. Tehdy jsem podruhé padla na kolena a jala se kontrolovat zapojení všech kabelů. Byly v pořádku. Vypnula jsem počítač a povytáhla ho tak, abych se k němu lépe dostala. Že jsem se při tom stihla několikrát praštit hlavou o desku stolu snad netřeba dodávat.
Počítač mé prosby vyslyšel a šlapal jako švýcarské hodinky. Vydechla jsem si, poděkovala a zasunula ho na místo pod stůl. Po vylezení z pod stolu jsem se zděsila. Obrazovka byla žlutá. Tedy, ne že by byla celá žlutá, ale všechno, co na ní bylo, mělo nepříjemně žlutý odstín. „Špatný kontakt na jedné barvě,“ poradil mi přítel na telefonu. Inu, opět jsem padla na kolena a ponořila se pod stůl. Úsilí s kabely i veškeré prosby byly tentokráte marné.
Zkusila jsem. To už mě bolela kolena, záda i neustále omlacovaná hlava. Veškeré úsilí však bylo marné. „Zřejmě je ta karta rozbitá,“ zněl verdikt. Inu, nedalo se nic dělat, objednala jsem si novou kartu a zatím se smířila se slunečním odstínem Myšáčkovy obrazovky.
Když jsem v pondělí dorazila do práce, zjistila jsem, že nefunguje scanner. Povzdechla jsem si, pokřižovala se a padla na kolena…
Také máte pocit, že Vám počítač občas až příliš zasahuje do života? Absolvovala jste někdy podobné martýrium? Máte počítač pod stolem? Jmenuje se Váš počítač nějak? Nadáváte mu, nebo ho spíš prosíte a chválíte?
Nový komentář
Komentáře
Taky pracuji s počítačem denně, řekla bych, že už jim docela dobře rozumím. Co je pro mě nejhorší jsou ale síťová připojení, samé rozvaděče, v tom fakt ještě pořád plavu.
Na PC jsem denně několik hodin a když hraji Zumu nebo Luxor, chrochtám blahem.
Mám třetí Pc a všechny se jmenovaly Pepča.
Asi od té zkratky
Samík97: jsem na tom podobně-ne,že bych měla našlápnuto do důchodu,ale jsem v invalidním a s počítačem jsem začínala před rokem,nevěděla jsem ani co je enter
Občas mu vynadám, pohrozím, že poletí oknem, ale on na to NIC! Nezbývá se než uklidni čokoládou nebo jinou dobrůtkou a jede se dál močálem černým okolo skal...
Stačí neopatrně posunou, naklonit monitor a vše je růžové...
Jinak s barvou to máme s kolegyní vychytaný. Máme kabel podložený malou krabičkou od "žrádla do koně". Jinak by náž monitor měl barvu nádherně růžovou.
Počítače jsou moje práce, takže jména mají jenom servery - vetšinou po démonech a jiných temných bytostech :-)
Ostatní oslovuju jen při opravách a to různě - Mrcha, Hajzl, Blbeček.. v rámci povzbuzování, aby konečně dělal to, co má :-)
Počítači rozumí moje dcera,já toho jen využívám.
Já a počítač jsme v pohodě. Něco si udělám sama a na něco mám kamarády. Ať se taky trochu starají ne?
tojsemja: já náhodou pařím jednu hru dodneška, sehnala jsem si verzi pro Windows
(Deluxe Galaga -> Warblade). Je to sice primitivní střílečka, ale taková roztomilá...
, ale ten pro Windows asi neexistuje...
A milovala jsem Superfroga
pastel.ka: spíš bych vykuchala kapra, než PC
tak já se teprve učím, ale rozebrat bych si ho netroufla. To nechávám manželovi
Já a počítač? OK
o PC toho vím docela dost a umím si i ledacos udělat a opravit, ale raději to nechávám svému IT specialistovi (manžel) byl by celý nesvůj kdyby se v tom nemohl povrtat
Pc mě nijak nezlobí, ale potřebuji vyměnit chlazení. Jde mi dost hlučně. Myslíte, že bych to mohla rozkuchat sama ?
Já svůj PC miluji,je to každodenní moje zábava v důchodu,vděčím zeťákovi,že mi kdysi svůj první pomalý daroval a později poradil s koupí nového a taky zasvětil do ovládání.Když začínal projekt Internet do škol,měla jsem vykročeno do důchodu a do školy jsem ho zatím nechtěla.A jako napotvoru jsme dostali na dvojtřídku 3!Tak jsem se učila,až se ze mne kouřilo,abych nebyla "za blba".Na kurzech pro začátečníky jsem byla už za hvězdu.A důchod si tak oddálila...Díky.zeťáčku!
Počáku moc nerozumím,kdybych ho odpojila,mám smůlu,už by nepracoval,takhle si občas dělá co chce.
Vzpomínám si, že když se nám firma, co nám vnutila mikrovlnu, pokušela zasíťovat poče a tiskárnu, odpálili v ní základní desku a tiskárna za sto litrů šla pod kytičky.
Pěkné počtení, já bych se neodvážila do počítače vůbec sáhnout
PC má název,,miláček,,