Aron Ralston

6267b4d95ed41obrazek.jpg
Foto: Michael Alvarez v roce 2009
Michael Alvarez, Aron Ralston, CC BY-SA 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0>, via Wikimedia Commons

Šestačtyřicetiletý americký horolezec se stal slavným v roce 2003, kdy se vydal na túru americkým Národním parkem Canyonlands. Byl sám a při sestupu úzkým kaňonem mu jeden z balvanů uvěznil jeho pravou ruku, která mu nešla vyprostit. Pět dní a sedm hodin čekal na záchranu, a když mu došlo jeho 350 ml vody, kterou měl s sebou, pil vlastní moč. Protože ovšem pro Arona nikdo nepřicházel a on už byl značně dehydrovaný, odhodlal se po několika dnech k razantnímu kroku. Pokusil se ruku odříznout nožíkem, ale kvůli síle kosti mu to nešlo. Až pátý den se mu podařilo si ruku v předloktí zlomit, zbytek odřezat a osvobodit se. 

S amputovanou končetinou ušel několik kilometrů, dokud nenarazil na nizozemskou rodinu, která mu přivolala pomoc. O hrůzostrašném zážitku napsal knihu 127 hodin: Na hraně smrti, která inspirovala snímek 127 hodin v hlavní roli s Jamesem Francem. Film si vysloužil šest nominací na Oscara, ale ani jednu neproměnil.

José Salvador Alvarenga
Původně to měla být jen třicetihodinová vyjížďka na moře, ale nakonec se protáhla na dlouhých čtrnáct měsíců (některé zdroje uvádějí, že jich bylo třináct). V listopadu 2012 se zkušený rybář José Salvador Alvarenga a jeho třiadvacetiletý nezkušený společník vydali lovit ryby u pobřeží Mexika. Jenže záhy je přepadla bouře, která loď strhla mimo kurz a poškodila motor. Alvarenga sice stihnul vysílačkou zavolat o pomoc, ale oba muži byli unášeni oceánem jen s malým množstvím jídla. Přišli také o většinu rybářského náčiní. Muž později prozradil, že ze začátku měl takový hlad, že jedl vlastní nehty.

Zkušený rybář José začal posléze rukama chytat želvy, ryby, medúzy a někdy i mořské ptáky. Pitnou vodu sbírali muži ze srážek, ale když nepršelo, museli si vystačit s želví krví nebo vlastní močí. Rybářův společník ovšem takový styl života vydržel jen několik měsíců. Ze syrové stravy onemocněl, takže ji posléze odmítl jíst a hlady zemřel. Alvarenga zůstal sám a několik dnů si povídal s jeho mrtvolou, dokud se ji nerozhodl hodit přes palubu. Svému společníkovi před smrtí totiž slíbil, že ho nesní. Nakonec jednoho dne rybář spatřil pevninu, 30. ledna 2014 opustil své vodní útočiště a dostal se na Marshallovy ostrovy. Následně strávil 11 dnů v nemocnici, byla mu diagnostikována anémie, měl problémy se spánkem a strach z vody. Autor Jonatha Franklin jeho příběh sepsal do knihy 438 Days: An Extraordinary True Story of Survival at Sea.

Vesna Vulovičová
Třetí příběh není ani tak o tom, jak si člověk poradil v extrémních podmínkách, ale o tom, co dokáže přežít lidské tělo. Je sice poněkud staršího data, ale souvisí s tehdejším Československem. Letos má navíc padesátileté výročí. V lednu 1972 se na Děčínsku v důsledku teroristického útoku na palubě zřítilo jugoslávské letadlo, ve kterém byla i letuška Vesna Vulovičová. Jako jediná havárii přežila. A to přitom spadla z výšky deset kilometrů. Zapsala se tak do Guinnessovy knihy rekordů, protože přežila volný pád bez padáku z největší výšky.

Poté, co záchranáři letušku našli, byla pochopitelně ve vážném stavu. Měla mimo jiné frakturu lebky, dvou obratlů a obou nohou, s čímž souvisela skutečnost, že byla nějakou dobu od pasu dolů ochrnutá. Tři dny strávila v kómatu a na nějakou dobu ztratila paměť. Ošetření jí poskytli lékaři v České Kamenici a následně Vojenská nemocnice v Praze. Absolvovala několik operací, které jí do končetin znovu vrátily cit a naučila se chodit. V březnu téhož roku se mohla vrátit do své rodné země, kde nadále pracovala pro aerolinky jako administrativní pracovnice. Létat už jí ovšem dovoleno nebylo. Zemřela v roce 2016 ve věku 66 let.

Zdroje: History, The Guardian, Wikipedia, Adventure Howstuffwork

Čtěte také: