Dnes bych vám ráda představila výjimečného módního tvůrce. Umělce, který se na oděv dívá zcela odlišně, než je tomu zvykem. Jeho „krejčovská“ metoda zcela opomíjí látku, jehlu a nit. Jmenuje se Paco Rabanne, narodil se ve Španělsku a v sezoně jaro/léto 1966 debutoval v Paříži doslova šokující kolekcí. Modely zhotovené z plastových koleček pospojovaných drátěnými kroužky se staly nevídanou senzací.
V 60. letech 20. století se celá řada výtvarných umělců odpoutala od tradičních technik a začala hledat nové dosud nevyzkoušené materiály a metody.
Není divu, že ani oblast haute couture nemohla zůstat stranou. Rabanne doslova drze vyvrátil z kořenů obecné povědomí, že oděv lze zhotovit pouze z látky. Ve své ranné tvorbě si vzal jako prostředek k uměleckému vyjádření tehdy tolik oblíbené plasty a o něco později přidal kovy. Propojil tak dva absolutně odlišné prvky. Kov, coby zástupce neživé přírody, postavil do kontrastu s živou kůží. Zjevně se inspiroval středověkými drátěnými košilemi.
I způsob, jakým modely tvořil, se mírně řečeno lišil od běžné krejčoviny. Nejprve položil ženu na stůl a prořízl kovové díly přímo na jejím těle. Když si to tak představím, musely jeho modelky prokázat i značnou dávku odvahy. Tak si vysloužil výrok Coco Chanel, že není žádný módní tvůrce, ale kovodělník. Na druhou stranu, koho "Chanelka" nekritizovala?
Ale Rabanne si z toho těžkou hlavu nedělal. Jeho futuristické modely se staly v 60. letech pro prominenty showbyznysu tím, čím byly ve třicátých letech pro Hollywoodské hvězdy šaty z bílého saténu. Od francouzského idolu Andrey Hepburn po milenky Jamese Bonda nosily všechny moderní hrdinky drátěné košile od Paca Rabanne a působily tak současně sexy i nepřístupně.
I konec devadesátých let prožil tento neúnavný experimentátor s plexisklem, vrstveným papírem a elastickými obvazy.
V roce 1998 vytvořil mužské i ženské revuální kostýmy z kovu a pštrosích per pro Folies Bergére.
V roce 1999 oznámil s konečnou platností odchod ze světa módy.
Kdo ví, kam by došel v tomto tisíciletí?
A jak se líbí tvorba tohoto umělce vám, milé ženy-in?
Nahlížíte na ni jako na nesmysl, ve kterém se nedá zajít do sámošky, nebo jako na dílo kreativního člověka, který si za způsob uměleckého vyjádření vybral módu?
Napište mi svůj názor.
Nový komentář
Komentáře
Vivian:
jaku: doufám, že je to nerez
Vivian: přece to postříkáš Clinem, přidáš trošku odrezovače a spláchneš hadicí
Jak se to pere?
jo, a nesmí se procházet kolem silného magnetu...
Kelly:
, zlatý džíny...
.
jaku: no, ono ty modely nejsou na sezení do kanclu. Jen korzovat, korzovat ... a když to už všichni viděli, honem převlíct
Kelly: podšitý to je, ale stejně - když se uvolní nějakej ten drátek...to musí škrábat !!
... ono je to podšité ... jsem si všimla až teď
... by mě zajímal ten pocit, mít něco takového na sobě - viz. 1. model. Vypadá sice fantasticky, ale ty kovové kolečka musela přece tlačit a ty perleťové zase lepit na tělo, ne?
B.Fonda jako Barbarela je fakt sexy. Kdybych tak vypadala i já
Určitě to není oblečení pro každý den, ale jistě by našlo uplatnění při výjimečných příležitostech. Mít na to roky a figuru - určitě bych to zkusila. Ostatně, já pamatuju i šaty z papíru! Fakt, jeden čas se prodávaly jakési letní šaty, které byly papírové. Cenu si už nepamatuju, byly jen na chvilkové použití a jestli se v tom mohlo do deště, nevím