Když se řekne terorista, vybaví se většině z nás vousatý Palestinec s taškou plnou výbušnin. Ti méně ovlivnění médii ještě vzpomenou na organizace jako je IRA nebo ETA. Málokdo si ovšem pod pojmem terorista dovede představit Evropanku, ženu, matku dvou dětí...

Nadané děvče
Narodila se 7.11.1934 v Oldenburgu jako dcera známého kunsthistorika Wernera Meinhofa a Ingeborg Meinhofové. Rodiče jí dali jméno Ulrike. V pouhých deseti letech ztratila otce a o čtyři roky později i matku. Čtrnáctileté dívky se ujala blízká rodinná přítelkyně, historička a zakladatelka Německé mírové unie Renate Riemeck. Mladá Ulrike byla nadané děvče a po absolvování gymnasia studovala koncem padesátých let v Marburgu a Münsteru filosofii, pedagogiku, sociologii a germanistiku. Od své pěstounky přejala vypjaté sociální cítění, ale i tendenci k pacifismu.

Bojovnice za mír
První Ulričinou "revolucionářskou" aktivitou byla účast na mírových studentských demonstracích proti vyzbrojování bundeswehru jadernými zbraněmi. Brzy se stala mluvčí protijaderného hnutí a redaktorkou levicového časopisu Konkret. Záhy se provdala za šéfredaktora časopisu, komunistu Klause Rainera Röhla. V letech 1962 až 64 se sama stala šéfredaktorkou časopisu a vůdčí postavou německé levice. Politické manželství s Klausem však Ulrice dlouho nevydrželo - postupná radikalizace jejích postojů a vzájemné názorové neshody vedly už v roce 1968 k rozchodu a Ulrike se se svými dětmi - dvojčaty Bettinou a Reginou - odstěhovala do Berlína, kde se seznámila s radikály Horstem Söhnleinem, Thorwalldem Prolem, Gudrun Ensslinovou a především s pozdějším vůdcem RAF (Frakce Rudé armády - Rote Armee Fraktion), Andreasem Baaderem.

 

Městská guerilla
V Berlíně se Ulrike živila prací pro politický televizní magazín Panorama a vyučováním na Svobodné univerzitě Berlín. Její postoje se pod vlivem neúspěchů umírněné levice stále radikalizovaly. Když byl posléze Andreas Baader zatčen za zápalné útoky v obchodních domech, zorganizovala 14.5.1971 jeho osvobození. Při akci byli těžce zraněni tři lidé. Andreas a Ulrike absolvovali v Jordánsku u OOP výcvik pro ozbrojený boj a založili po vzoru Uruguajských městských guerill RAF, německým tiskem také nazývanou Baader-Meinhof Gruppe.

Desítky mrtvých a zraněných
RAF prosazovala levicové myšlenky a bojovala proti kapitalismu pomocí bankovních loupeží a bombových útoků, především na cíle nějak spojené s USA. Pumový atentát na kasárna USA ve Frankfurtu nad Mohanem z 11.5.1972 stál život jednoho člověka a třináct lidí bylo zraněno, útok na policejní komisařství v Mnichově 12.5.1972 přinesl pět zraněných, sedmnáct osob bylo zraněno v Hamburku... Krvavou sérii ukončilo až zatčení hlavního jádra RAF v červnu roku 1972. Ulrike byla po dlouhém procesu 25.11.1974 odsouzena k osmi letům vězení.

Vlastní rukou?
Odsouzením tvrdého jádra RAF ovšem teroristické působení této frakce neskončilo - aktivní zůstala až do roku 1993. Příznivci RAF a levicoví aktivisté také pořádali demonstrace za osvobození vězňů, kteří mezitím drželi hladovku. Když v roce 1974 zemřel na její následky jeden z vůdců RAF, Holger Meins, snesla se na hlavu vězeňské správy ostrá kritika. V roce 1975 byl zahájen další proces se členy RAF. Obžalovaní vydali společnou deklaraci, v níž se přiznali k řadě atentátů. Několik dní poté, 9.5.1976, se Ulrike Meinhof ve své cele oběsila na roztrhaném prostěradle. Okolnosti její smrti však nebyly nikdy zcela uspokojivě vysvětleny.

Ukradený mozek
Ulričin pohřeb se stal obrovskou demonstrací širokého spektra sympatizantů a levicových aktivistů. V roce 2000 zjistila Ulričina dcera, novinářka Bettina Röhlová, že mozek její matky nebyl pohřben, ale je uchováván na Magdeburské klinice. Uložení tohoto posledního pozůstatku slavné aktivistky, novinářky a posléze teroristky dosáhla Bettina až 22.12.2002. Tím Ulričin příběh definitivně skončil.

 

Co si myslíte o prosazování vlastního přesvědčení teroristickými útoky? Je pro Vás představitelná žena - matka - teroristka? Co si myslíte, že vedlo Ulrike k takovým činům? Dokázala byste ji pochopit?

 

 

 

Reklama