V noční tramvaji mi někdo poklepal na rameno. “Není to vaše rukavice?“ Nebyla, ale překvapil mne ten, kdo mi ji podával. Obnošená špinavá bunda, několikadenní strniště na tváři, zvláštní odér. Typický bezdomovec. “Asi jedete z divadla, co?“ dal se do řeči a omlouval se, zda neobtěžuje. Dojeli jsme na konečnou. V bufetu jsem koupila svařák a cigarety. Jiří, 61 let. Na ulici je 6 let. Proč nejede domů do Moravské Třebové? Co tam, papíry mu ukradli (to známe), strojní zámečník, o práci přišel, po rozvodu zůstal manželce byt, děti bydlí jinde a nechtějí ho. Tak se protlouká Prahou. Najíst se chodí do Armády spásy nebo do Naděje. Když má štěstí, může se tam umýt a přespat. Občas. Přespává na Hlavním nádraží, ale tam zavírají o půlnoci. Pak následují tramvaje. Má svoje místa, kde nastupuje, většinou jsou to obratiště – konečné. Někdy ho řidič vyhodí, ale do nějaké se vždy dostane. K ránu se vrací na „hlavák“. „A přes den?“ Různě, u stánků, občas vybírá popelnice nebo vyžebrá korunu na jídlo a to „ostatní“. „Kdyby vám někdo nabídl pomoc, bydlení, práci?“ „A kdo by to dělal, jsem starej, možná bych si nezvykl. Tady mám svý místa, známý, vím, kde se najíst, sehnat ňáký oblečení.“ Kupuju mu ještě krabičku a odjíždím domů, do tepla, čisté postele. „Pánbůh vám zaplať, mám rád hodný a slušný lidi, dostanete se do nebe,“ povídá na rozloučenou.
Proč je nevyvede ven řidič? Dle přepravního řádu to udělat může, jenže dle zákona nemá statut veřejného činitele. Zbývá jen požádat bezdomovce, aby vystoupil, což se míjí účinkem, nebo zavolat na dispečink a požádat policii. Ta se však do těchto situací příliš neplete. To by musel dotyčný ohrožovat okolí nebo hrubě porušovat přepravní pravidla. Zodpovědnost zůstává na dispečerech a řidičích. Budiž jim ke cti, že se snaží. A pokud se jim náhodou povede někoho vyvést? Počká si na další tramvaj, která ho na konečnou doveze. Tam ho řidič „vyhodí.“ Jenže ten se mu při příští jízdě opět do tramvaje vrátí. Někteří řidiči to řeší tím, že neotevřou dveře. Ale vždy se naskytne nějaká další tramvaj. A tak to jde dokolečka.
Proč zrovna tramvaje? Z konečné na konečnou jedou delší dobu než autobusy. K tomu mají zespoda vyhřívané sedačky. Navíc mají tito lidé své fígle – větší teplo je na místech mezi dveřmi, poznali fyzikální zákony o cirkulaci vzduchu. Tam je vidíte sedět nejčastěji. Spí, schoulení a opření o okénko. Někdy z nich „netáhne“ jen pach nemytého těla, ale i alkohol.
Občas je někdo solidární a dá jim něco k jídlu nebo malý finanční obnos. Párkrát jsem to viděla. Šlo vesměs o mladé lidi, možná studenty. Nejsem však přesvědčená, pokud jde o peníze, že jsou použity na jídlo. Zaplatí se „pití“ nebo cigarety. Ale také jsem zažila solidárnost ze strany bezdomovců. Na tramvajové zastávce byl chaos, pobíhali tam ti „druzí“ a prosili lidi čekající na svůj spoj, aby zavolali záchranku. Nikdo se ani neotočil. Mám charitativní sklony. Na lavičce ležela paní se srdečními problémy. Nepatřila mezi ně. Byla přikrytá špinavými kabáty a bundami. Teploměr totiž ukazoval hodně pod nulou. Nepomohli jí ti slušně oblečení, ale bezdomovci. Zkoušeli masáž srdce, uvažovali o umělém dýchání. Mé zdravotní povědomí vědělo, že to by jí ublížilo. Vzala jsem svůj čistý kabát a hodila jej přes ty zapáchající a jala se „zachraňovat“. Bohužel jsem neměla mobil, abych zavolala sanitku. Poslala jsem dva chlapíky k policejnímu autu, které se zničehonic na zastávce objevilo. Strážníci byli ochotní. Záchranka přijela a odvezli paní do nemocnice. Pokud vím, za pár dní šla domů.
Odhaduje se, že v Praze žije asi čtyři a půl tisíce lidí bez domova, bez střechy nad hlavou. Noclehárny uvádějí 560 lůžek. Zbývají čtyři tisíce lidí, se kterými budeme muset do jara cestovat v tramvajích. A budeme tolerantní i netolerantní.
Nový komentář
Komentáře
Zažila jsem jednou na Masaryčce bezdomovce, který okolo mě prošel a z něho se táhnul takový smrad, že to se mnou málem seklo. Celý den jsem to cítila a i když jsem měla hlad, tak sem vůbec nejedla. Věřím, že je mezi nima i spousta hodných lidí, ale když na bezdomovce pomyslím, tak si vybavím toho smraďocha a jde po mě husina.
Práce v charitě mě nenaplnila láskou k bližnímu. Naopak, moje srdce obalila pancířem a já tvrdím, že každý svého štěstí strůjcem a kdo nechce být houmlesák, nemusí.
Vivian: #45
. Pro me by byla ztrata domova, hned po ztrate blizkeho cloveka, tim nejhorsim. Mit alespon malou skaredou haluznicku jako mel Dustin Hoffman ve filmu Pulnocni kovboj, ale mit ji! Jo, a kdyz bezdomovci dam nejaky ten gros, nekoukam, co si za nej koupi, kdyz mu udela vetsi radost nez kus chleba panak rumu, ma ho mit. Smrad nemam rada primo strasne, muj nos je hodne citlivy, ale taky mi vadi vic, kdyz mam porovnavat, lidska hovada v perfektnich kvadrech a nalestenych bouracich.
zacinam se radit mezi netolerantni...kdyz si stoupne vedle me bezdomovec a dycha mi na dite a ja uvazuju nejen o tom, ze smrdi, ale treba taky o tom ze ma tuberu nebo jen obycejne blechy....brrrrr...neni mi z toho dobre
paviocko:
Bezdomovcům z velký části jejich způsob života vyhovuje a měnit ho nechtěji. Byl o nich dokument na ČT, vyzpovídali tam několik bezdomovců z hl.nádraží v Praze a ti to jen potvrdili - prostě jim to takhle vyhovuje.
A kdyby s tím něco chtěli dělat...,myslím, že Armádu spásy znají všichni a určitě i vědí,kam si zajít na teplou polévku - tam by potřebné info určitě získali.
Vivian: jasně, že problematika není tak jednoduchá, ale chtěla jsem říct, že když někdo chce, tak se z toho dostat může
paviocko: no já daně platím taky, ale nevím, jak to souvisí s bezdomovci
Asi jsi nepochopila, co jsem chtěla říct... Proč tady je tolik bezdomovců, když je to všechno tak strašně jednoduchý? To je to...
Křeček: neee, trvaly bydliste ti nedava pravo nekde bydlet. trvaly bydliste je spis kvuli evidenci.
Vivian: pockej kazdej snad vi ze bez prace nejsou kolace. nekde vyrostli, nespadli sem z marsu. kdyz uz jsou do te armady spasy na polivku, tak se snad staci nekoho zeptat, ucite jim poradi. nebo v tech bezdomoveckych utulcich je urcite nekdo, kdo jim rekne co maj aspon zkusit. tezky to treba maji lidi co se vratili z vezeni nebo v 18 z decaku, ale ten priklad ktery tu spousta lidi uvadi (prijde o praci, pri rozvodu o byt a uz to jede) takovy clovek prece musi mit nejake kontakty s realitou a vedet ze muze aspon pozadat o duchod nebo co ja vim.
Vivian: na hlaváku chodí dost lidí z různech organizací. V létě jsem tam čekala na vlak, resp. u cedule jsme měli sraz s přítelem. Před hlavákem měnil někdo stříkačky, takže se tam slezli všichni narkomani z široka daleka a v hale zase řádové sestřičky od Matky Terezy (v bílých hábitech olemovaných modře) ošetřovaly bezdomáčům nohy, můžu Ti říct, že mi z toho bylo fakt zle... Všichni tihle lidi co jim pomáhaj, upřímně je obdivuju, jim poskytnou rady co a jak. To není o tom, že někdo sedí v teple u internetu. Sice v teple sedím, ale každej den vstávám brzo ráno do práce a snažím se, abych si tu práci udržela. Platím daně, taky sociální a zdravotní v termínu, nejezdím načerno, platím nájem a občas přispívám na opuštěný pejsky.
damanka: a co s nima mají dělat? (myslím co mají dopravní podniky dělat s bezdomovcema)...
Ta problematika není černobílá. Ti lidé uvažují úplně jinak, než my tady, nenapadne je to, co napadne nás, žijí jinak, přemýšlejí jinak...
Ty bys jako houmles třeba uvědoměle navštívila nějakou organizaci, která by ti sehnala byt a práci (?), ale oni jsou prostě někde úplně jinde...
Nechci se bezdomovců zastávat, ale nemyslím si, že je zase tak strašně jednoduchý se z toho dostat... My sedíme v teple a můžem si na internetu najít, co chceme, ale on sedí v mraze venku na lavičce a nemá ani ponětí, co by měl dělat pro to, aby nějak získal domov, nemůže si na internetu najít žádnou organizaci, která by mu pomohla, a snad ani netuší, zda něco takového vůbec existuje, protože to nikdy předtím neřešil... Pití laciného krabicáku a kouření startek je většinou jejich jediná radost a způsob, jak přežít ten strašnej život. Myslím, že řešení problematiky bezdomovectví není tak strašně jednoduché
A pokud jde o ten byt, znám pár rozvedenýc hlidí, kteří i po rozvodu sdílejí byt, protože není tak jednoduché druhého vyhodit, když tam má trvalé bydliště
tornado-lou: jo jo, v okrese, kde tchýně dělá zdrav. sestru, je spousta lidí na podpoře, aby nemuseli do práce dojíždět z vesnice do města, většina si vydržkuje invalidní důchod a má vystaráno
známá je už čtvrtý rok na mateřské, její manžel byl za tu dobu dvakrát nezaměstnanej (nikdo ho z práce nevyhodil, už ho to tam nebavilo), a co si uměli vyběhat příspěvků, aby mohli zůstat bydlet ve velkém bytě....
Křeček: to jsem fakt rada ze nejsem sama kdo si to mysli. nedokazu pochopit jak se nekdo jen tak zniceho octne na ulici. ok, prijde o praci, ale je nejaka podpora v nezamestnanosti, nas stedry stat socialni davky dava skoro kazdemu. ze byt zustane mazelce, to se asi taky nestane ze dne na den, a to nemaji kamarady, pribuzny? nabizeji se i ruzny zamestnani s ubytovanim, jenze to se musi chtit pracovat. a kdyz je nekdo starej tak sice praci nesezene, pravda, ale zase by mel mit duchod a tak. nerikejte me, ze kdyz je tolik socialnich prispevku nekdo musi byt na ulici. a jestli nekdo nechce pracovat a ani zajit na ten urad aby mu pomohli, tak at je kde chce, ale ne v tramvaji za kterou ja platim ne prave laciny jizdny.
Trinii: Mě bezdomovců líto není, kdyby chtěli, je tolik organizací, kteří by jim pomohli. Podle mě jde ´jen o to CHTÍT. Jasně, že se do té situace může dostat každej, ale taky se z ní dá dostat!
K nám na Barrandov jezdí bezdomovci pořád a je to teda síla :o( Když už platím tak šílený prachy za lítačku na MHD, ráda bych domů docestovala alespoň v čisté tramvaji bez strachu z toho, že chytnu tuberu nebo blechy :o(((
A hlavní nádraží považuju za ostudu týhle republiky. V Bratislavě, když jsem byla nucena přes noc čekat na vlak, chodili v čekárně policisté snad po hodině. A kdo neměl jízdenku, musel jít ven.
Bezdomovci mě osobně štvou. Když se opijí, bývají i agresivní, zabrali si pro sebe celou Národní třídu. V tramvajích nesnesitelně páchnou a navíc velká část z nich trpí svrabem, tuberkulózou a jinými srajdami, takže jsou úžasným rezervuárem nemocí.
Bezdomovectví se nemůže stát každému, je to sociální diagnóza. Někdo k tomu má prostě sklon. Důkazem, že to nejsou jen lidé, kteří se do své situace dostali nikoliv vlastní vinou, budiž, že připadá 10 bezdomovců mužů na 1 ženu. Kdyby šlo o lidi v těžké životní situaci, tak by to mělo být cca půl na půl.
Chápu, že když někdo žije mimo Prahu nebo velká města, se může nad houmlesama rozněžňovat, ale když to máte každý den pod nosem
Vanessa: no ale zrovna dvaadvacítka jezdí snad častěji než po 20 minutách, ne?
Vanessa: no jasně,když je to starej člověk,práci nenajde ať je špinavej nebo navoněnej,těch mi je taky líto,ale mladých bezdomovsů,kteří by ani být nemuseli a otravujou všechny svoje známý žebrotou
Mě je těch lidí bez domova strašně líto...Smrad mi taky docela vadí, teď v zimě z bezdomovců, ale v létě zas ze spocených domovců...
mám bezdomovce přímo v rodině a to rovnou dva,ale že by se tak stalo netastnou náhodou tak to ani náhodou,jsou to oba mladý kluci,v žádný práci nevydrželi,vždy jim tam něco vadilo,pracovat nikdy nebudou,i jsme jim práci sehnali a nenáročnou stejně nic,byty co měli vybydleli takže jak jim pomoct?a takovejch je ve městě víc,znám je od dětství.Pak choděj a žebraj-ne chlast a na drogy.Jsem velice tolerantní člověk,ale vocaď pocaď