Foto: Shutterstock
Ležela už v posteli, když v mobilu pípla zpráva. Ospale se k němu otočila, aby si ji ještě před usnutím přečetla, a srdce jí v tu chvíli málem vyskočilo z hrudi. Byla od Marka. Kluka, se kterým chodila od svých čtrnácti let. Byl její druhé já. Věřila tehdy, že s ním zůstane navždy. Jenže o sedm let později jí místo očekávané žádosti o ruku zlomil srdce. Opustil ji s omluvou, že si v životě ještě nic neužil, takže se teď nemůže uvázat. Chce cestovat, poznávat svět.
Nejdřív doufala v zázrak. Třeba se ještě vzpamatuje... Jenže fotky na jeho sociálních sítích říkaly něco jiného. Skutečně si sbalil pár nejnutnějších věcí a do týdne se vydal, kam ho nohy nesly. Jednou se ohlásil z Holandska, jindy z Francie, Slovinska nebo Maďarska. Michaele se zhroutil svět. Jediný, kdo ji dokázal vytáhnout z utápění se v žalu, byl Tomáš. Soused a spolužák, co po jejím boku stál od základky. Nikdy ho ale neviděla jinak než jako dobrého kamaráda. Jenže to se postupně měnilo. Byli si stále bližší, až se přátelství přerodilo v partnerský vztah.
„Nemůžu říct, že bych se do Toma bláznivě zamilovala. Byl spíš taková moje jistota. Člověk, který tu pro vás je, kdykoli potřebujete. Čestný, férový, laskavý, předvídatelný, odevzdaný. To všechno jsem po Márově zradě potřebovala cítit. Po třech letech mě požádal o ruku a já řekla ano. Ne z poblouznění, zamilovanosti nebo vášně. Bylo mi s ním zkrátka dobře jako s parťákem pro život. Nabídl mi partnerství bez háčků a podmínek, rodinu. Prostě to tak nějak vyplynulo a já se těšila na společnou cestu životem. S ním jsem se absolutně ničeho nemusela obávat, být ve střehu,“ líčí své zasnoubení Michaela. V té chvíli by přísahala, že udělala dobře. Jenže pak se to stalo. Po dlouhých čtyřech letech se ozval Marek. A zpráva od něj nebyla jen tak ledajaká.
„Stálo tam, jak moc mu chybím. A že si až teď uvědomil, jakou tehdy udělal chybu, když mě opustil. Miluje mě a rád by, abych mu dala ještě šanci vše napravit. Cestování už má plné zuby, plánuje návrat do Česka. Natrvalo. A rád by mě měl vedle sebe. Nemohla jsem se ani nadechnout. Srdce začalo bít jako splašené a já se rozplakala. V tu chvíli jsem naprosto přesně cítila, že i já jeho pořád miluju. Tak, jak bych Tomáše nedokázala milovat ani za tisíc let. Ten rozdíl byl mega obrovský,“ přiznává Michaela. Na nic nečekala a odeslala odpověď. I ona přiznala své přetrvávající city. Jenže tu byl jeden zádrhel. Nadcházející den se z ní měla stát vdaná paní. Své bývalé lásce to však nenapsala. Vyměnili si ještě pár hezkých zpráv a domluvili se, že si vše podstatné řeknou už za pár dní, až se se vrátí domů. Brala to jako včasné řízení osudu. Oni dva mají být vážně spolu! Štěstím se rozplakala. Jenže pak ji dohnala realita. Zítra se má vdávat!
Najednou si byla stoprocentně jistá, že přijmout zásnubní prsten byla velká chyba. Začala jí vadit absence jiskření a motýlků v břiše. Hned ráno zavolala svému snoubenci a s pláčem mu oznámila, že svatbu ruší. I důvod svého počínání – miluje Marka. A vrací se k němu.
„Byl to nejnepříjemnější telefonát v mém životě. Cítila jsem, jak se Tomáš zatvrdil. Řekl jen, tak dobře. Pak zavěsil. Já rozeslala omluvnou textovku všem svatebčanům a jela si do našeho bytu zabalit nejnutnější věci. On tam nebyl. Ze svatební hostiny prý udělal párty pro rodinu a přátele. Tedy jen ty z jeho strany. Naši tam nešli, bylo jim trapně, což nebylo divu,“ chápala Michaela. Šla bydlet k rodičům a nemohla se dočkat návratu své ztracené lásky. Malovala si společnou budoucnost.
Druhý ani třetí den se jí Marek neozval. Napsal až ten třetí. Jenže ne to, co očekávala. Začal omluvou. „Prý to přehnal. Zrovna se mu nedařilo, měl depku a dost vypito. Tak bilancoval a bylo mu teskno. Jenže teď je všechno jinak. Získal skvělou práci, takže se domů bohužel nevrací. Přestože ke mně skutečně něco cítí. Ale vázat se pořád nechce. Úplně mě tím odrovnal a já se zhroutila. Týden jsem nevylezla z postele, jen na záchod. Došlo mi, že jsem udělala největší chybu ve svém životě. Odehnat jediného člověka, kterému na mě záleželo, kvůli zrádci… Zasloužila bych pár facek! Klidně bych je od Toma s díky přijala. Jenže on mě totálně ignoruje. Mlčky mi pomohl sbalit zbytek věcí a od té doby má moje číslo zablokované. Už se nevnucuji. Ale vím, že své naivity budu navždycky litovat,“ dodává Michaela.
Alena Novotá, vztahová terapeutka, k příběhu říká:
Michaelin příběh ukazuje, jak silnou moc mohou mít neuzavřené emoce a idealizovaná minulost. První velká láska často zanechává v psychice člověka hlubokou stopu, zejména pokud vztah neskončil ztrátou citů, ale jednostranným rozhodnutím partnera odejít. V takových situacích si opuštěný člověk někdy nevědomě uchovává představu, že příběh ještě není definitivně uzavřený. Když se pak bývalý partner po letech ozve, mohou se staré emoce aktivovat s překvapivou intenzitou. Nejde ani tak o skutečnou lásku k člověku, kterým dnes je, ale spíše o návrat k nenaplněné představě, ztracené budoucnosti a dávnému zranění, které nikdy nebylo zcela zahojeno. V takovém emocionálním rozpoložení bývá velmi obtížné uvažovat racionálně a člověk snadno zamění silné vzrušení za důkaz osudové lásky.
Zároveň je tento příběh připomínkou rozdílu mezi zamilovaností a partnerskou zralostí. Michaela sama přiznává, že její vztah s Tomášem stál především na důvěře, stabilitě a vzájemné podpoře. Právě tyto hodnoty však bývají v dlouhodobém partnerství často podceňovány, protože nevyvolávají tak intenzivní emoce jako nejistota, touha či nedostupnost. Mnoho lidí se mylně domnívá, že absence „motýlků v břiše“ znamená absenci lásky, přestože z psychologického hlediska bývá právě pocit bezpečí jedním z nejcennějších pilířů zdravého vztahu. Michaela se rozhodovala pod vlivem silného emočního impulzu, aniž by si dala čas ověřit, zda se její bývalý partner skutečně změnil a zda jeho návrat stojí na reálném závazku. Její zkušenost tak může sloužit jako varování, že zásadní životní rozhodnutí je vhodné činit až ve chvíli, kdy odezní prvotní emocionální bouře a člověk má možnost posoudit situaci s potřebným odstupem.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ta holka tedy jede jako dlepice po flusu. Mozna kdyby se upejpala, tak to ma sanci, ale takhle urcite ne, he moc ke"levna".
To jsou ti přeceňovaní motýlci v břiše... Když je Michaela pitomá, dobře jí tak.
Jo taky dobrej film...
Jen pro zajímavost - kde to Michaela tu poslední noc před svatbou spala? Ve společném bytě s Tomášem to nebylo, protože mu ráno volala a pak si teprve do toho bytu šla balit věci. U rodičů to taky nebylo, tam šla bydlet až potom, co zrušila svatbu. V čí posteli si tedy četla ty SMS?
Taková menší díra v příběhu. Ale tak to bych chtěla moc, logické souvislosti v příběhu na pět odstavců, to je moc dlouhé a autorka pochopitelně neudrží kontinuitu, že. 
Gratulace Tomášovi, to teda byla klika - poslední noc před svatbou
Tomášův anděl strážný se zjevně dost zapotil, ale nakonec odvedl dobrou práci. 
Jestli mám někoho politovat, tak možná rodiče Michaely. Takhle se nevdá a zůstane jim na ocet 
ale tak není jí víc než pětadvacet, ještě je čas a naděje, že za pár let bude dospělá. 
Smála jsem se od začátku do konce. :D Tomáš měl z pekla štěstí, že si tohle stvoření nakonec nevzal.
Přesně jako nejkratší pohádka od pražského knihkupce Vratislava Ebra. Chceš si mě vzít? Ne! A žili šťastně a spokojeně až do smrti. Tomáš bude určitě šťastnější bez vrtkavé ženské.