Už víme, jak by takové kořenky měly vypadat: z tmavého skla nebo keramiky, se šroubovacím uzávěrem. Co ale s tím, když podobné nemáme, nebo nám z nějakého důvodu vyhovují kořenky jiné? Moje matka má na chalupě udělanou poličku "na míru" pro sady výživovek - dělal ji ještě můj dědeček a vyhodili bychom ji opravdu neradi. Jak tedy budeme postupovat?

V první řadě je nutné zkontrolovat uzávěry na skleničkách - i ty na výživovkách se mohou omačkat a zabývat se netěsnícími kořenkami je zbytečná práce. Pokud jsou víčka v pořádku, dáme se do práce.

V první řadě je důkladně omejeme - a pokud se nebojíte, klidne můžete skleněné lahvičky (ovšem bez víček) ponořit na noc do slabého roztoku Sava. Ráno budou lahvičky pravděpodobně zakalené - ale po vytření mokrou houbičkou budete mile překvapeny, jak se budou lesknout! Kořenky samozřejmě dobře vypláchneme a naleštíme ubrouskem.

Další úprava záleží na tom, jak budeme zdobit.

Nejjednodušší je decoupage - můžeme využít obrázků ze sáčků od koření a nadpisů. V případě některých značek to má tu výhodu, že jejich koření je děleno do skupin, odlišených barevně. Vystřihneme obrázek, popřípadě nápis, a můžeme lepit. Jak na to, abychom neměli "upatlané" celé sklo? Inu, není to ubrousek - nemusíme se bát, že se zkroutí, když natřeme přímo papír namísto předmětu. Pak už jenom přiložíme cedulky na místo a přitlačíme. Je dobře mít po ruce kousek ubrousku nebo vatovou tyčinku, abychom mohly setřít lepidlo tam, kde se přece jenom s obrázkem posuneme. Pokud si dáme práci a ještě papír opatrně přelakujeme, můžeme je zlehka omývat. Vypalovací lepidlo doporučuji nejprve vyzkoušet - ne každá lahvička a ne každá nálepka je vhodná pro dlouhodobějš pobyt v troubě.

Další varianta je fix na sklo - vezmeme, popíšeme a hotovo! Úskalí veškerá téměř žádná... Proč téměř? Fixa nemusí chytit - pak se doporučuje lahvičku dokonale odmastit. Osobně ji potřu hadříkem namočeným v lihu a poté pečlivě přeleštím. Další věc je, že ne každý si troufne na nápis a ne každá lahvička je rovná. Potom doporučuji napsat nápis na kus papíru v té podobě, v jaké bude na kořence, a šup! Do skleničky s ním! A aby byl pěkně vidět na stěně, šupneme za ním ještě zmačkaný ubrousek nebo papírový kapesníček - ten se v lahvičce rozmotá a papír s předlohou přitiskne na stěnu.

A když už máme nápis, můžeme na předlohu přidat ještě pěkný obrázek, pokud si na něj troufneme, a vyzkoušet přímo vitrážové barvy. V takovém případě ovšem doporučuji zjistit, čím se barvy ředí a omýt skleničku zvenčí přímo ředidlem. A samozřejmě si ověřit, nejsou-li vaše barvy zdravotně závadné! Další postup je jasný: konturkou nakreslíme obrysy a napíšeme nápis a po zaschnutí můžeme vybarvovat... Na závěr barvy upravíme podle návodu - některé jsou vypalovací, jiné stačí nechat zaschnout.

A ještě tip pro ty z vás, které si troufají psát na sklo bez předlohy: rovnou linku, na kterou budeme psát, si připravíme tak, že do kořenky nalijeme vodu - její hladina vytvoří potřebnou čáru.

     
TÉMATA:
DŮM A BYT