Bylo nám přes dvacet. Mojí dceři Pavlíně bylo tehdy okolo tří let. Míše byly dva. Se svým tehdejším manželem jsem se nastěhovala do Ďáblic. S Otovou manželkou jsem vyrůstala. Byly jsme kamarádky už od základky. To trvalo poměrně dost dlouho.

Byla to legrace, protože jsme se dělily o poslední místo na těláku. Buď jeden rok přerostla ona mě, nebo… vlastně od třetí třídy byla vždy asi o dva až tři centimetry větší. :-)

k

Když naše dcery, tedy Míša a Otova dcerka, nastoupily do stejné třídy a školy, v jaké jsme byly i my dvě, dost dobře jsme se bavily na třídních schůzkách, kde jsme poslouchaly obdobné komentáře na naše děti, jaké museli poslouchat naše rodiče.

misa a...


Otu poznala hodně brzy...

A hodně brzy se s ním také rozloučila. Jak vím, hlavně proto, že ho dcerka moc nezajímala a vlastně ani ona. Byl to playboy a sebral i to, na čem neseděl policajt. V době, když se brali, už měl myslím za sebou jeden trest. Toulal se a vím, že si kamarádka stěžovala, že hodně pil…

Ona byla chvíli sama, ale pak se seznámila s jiným mužem a měla i druhé dítě. O Otovi mluvila často, ale v zásadě jen v souvislosti s tím, že nějak zapomíná na dceru platit.

Co vím, tak byl Ota z dost dobré rodiny. Na tehdejší poměry. Oba rodiče někde vysoko, snad na ministerstvu vnitra. Moc chtěli, aby Ota studoval, a tak šel na gympl. Bohužel ho nedokončil. Bavil ho sport. Říkával, že zápasil ještě i s bráchou, ale co to bylo za zápas, si nevzpomínám. Měl na to fyzičku a snad by to i někam dotáhnul, kdyby tolik nekradl. Býval to fakt hezký kluk a pro holky rozhodně přitažlivý, čehož náležitě využíval i v době manželství.

Když byl s mojí kamarádkou, se svou rodinou se už moc nestýkal. Myslím, že mu nemohli zapomenout, že nedokončil školu a pak snad ani nějaký učňák. Myslím, že tehdy vyhodnotili, že se jim nevyvedl, a tak ho přestali řešit. Byl to rebel, který u ničeho dlouho nevydržel.

„Svět je mu malej, prostě,“ ohodnotila ho jednou kamarádka, když už byli rozvedení.

O tátovi nemluvil vůbec a o mámě jen letmo.

Ota, tak jak jsem ho měla možnost poznat osobně, a pak hlavně zprostředkovaně od kamarádů, protože jsme se znali všichni navzájem, byl těžko uchopitelný člověk s asociálním chováním. Laxní ke všemu, co bylo zákonné. Pravidla si tvořil sám.

  • Jeho vztah k povinnostem – nulový.
  • Jeho vztah k dětem – nulový.
  • Jeho vztah k práci – nulový…

Pak jsem se rozvedla i já, odstěhovala jsem se blíž k Ládví a s kamarádkou jsem přestala být v kontaktu denně. Vídaly jsme se jen na třídních schůzkách. Pak ani to ne, protože Míša přešla na školu Na Slovance. Holky se ale stýkaly dál. Chvílemi byla Otova dcera jako moje dcera. Tak blízko k sobě holky měly. Trvalo to celou základku.

Pak už jsme měli všechno jen zprostředkovaně.

„Ota mi vykrad byt,“ hlásil mi jednou po letech můj, již v té době bývalý, manžel. „Jo, to mu je podobný.“ A to je poslední zpráva z tehdejší doby, kterou jsem o Otovi měla.

Pak přišlo až jeho spojení s Aničkou...

Když jsem se, prakticky třetí den po zadržení onoho podezřelého, dověděla, o koho jde, byla jsem překvapená.

„Ota? V životě ho zajímalo akorát, co by kde ukrad, zpeněžil a podobně, ale dítě?“

Prostě mi k tomu nešel. On a pedofil či vrah? Svou pochybnost jsem sdělila i policii, když mě kontaktovala.

Jenže, vyloučit to nešlo.

Musela jsem uznat, že jsem ho 18 let neviděla. A to je hodně dlouhá doba. Dozvěděla jsem se, že několikrát za tu dobu seděl, což mě nijak nepřekvapuje. Že přespával tam, kde přespával, bylo logické. Byl to stejný dům, kde bydlel s mojí kamarádkou a kde to znal.

Že má jinou rodinu, sto kilometrů od Prahy, a malou dcerku, jsem netušila.

Vzpomněla jsem si na profil, který jsem ještě před jeho zadržením dělala z karet.

„Člověk, který žije dvojí život.“ To by sedělo, ale Ota? Navíc prý bezdomovec? Ota se vždycky hodně dobře oblékal. Byl pečlivý, co se týče jeho osoby a působení navenek. Seladon, není bezboud… ale když to říkají…

Z mého profilu sice vycházel člověk s dvojím životem, ale také mentor, který rád říká druhým, jak se mají chovat, někdo, kdo je snad i veřejně činný a má blízko k nějakému druhu umění. V životě „hraje roli“ a může hrát na nějaký nástroj. Tohle jsem sdělila hned asi třetí den po zmizení Aničky i jejím blízkým, kteří se přihlásili. Plus ještě něco: „bude těžké ji najít, protože ten, kdo to udělal, má pocit, „že se dobře postaral“. Taky mi vycházelo, že ho Anička neviděla poprvé a tak dále…

Mohl to být Ota, a to byly jen karty.

Každý se snažil, jak mohl. A pro mě to bylo osobní, jak se ukázalo, hned ze dvou důvodů. Jednak mi pomalu hned vedle chodí do školy 12letá Johanka, a jednak podezřelého, jak se záhy ukázalo, osobně znám.

Jméno sedí napůl

Je to zvláštní a ti, kterým karty a podobné věci připadají hodně bokem, budou teď asi lehce pěnit, ale policii zajímal hned zkraje jen výrazný fakt.

Totiž jméno.

Existuje rituál, pomocí kterého se lze dozvědět hodně věcí, a já ho udělala. Ve snu se pak má člověk dostat k informacím. Před spaním jsem přemýšlela, jak co nejefektivněji „vytáhnout“ z Universa informace. Chtěla jsem ne tvář, kterou pak třeba nebudu znát, ale rovnou jméno. A dostala jsem ho. Jméno jsem nahlásila příbuzným Aničky. Mně nic neříkalo, ale co kdyby jim ano.

Ještě ho nezveřejním celé. Křestní bylo ale Tomas.

Ano, je to podobné, ale příjmení bylo v mém snu zcela jiné. Pokud to nebyl Tomek, pak ten člověk existuje. Anebo je to náhoda, nebo jsem to ve snu zkomolila. Příjmení zní německy a mohla jsem se splést.

Každopádně to jméno byl i pro policii důvod, že se zajímala.

I pro mě je hodně důvodů si myslet, že Ota Tomek byl tím, kdo viděl Aničku poslední, a jistě i pro policii. Ale dokud se to nepotvrdí, budu jedním z těch, kdo pochybuje.

Poznala jsem ho jako asociála a zloděje. Byl to flákač a hodně lhal. Zajímalo ho všechno možné, jen ne práce a povinnosti. Byl vynalézavý, pokud se šlo k něčemu lacino dostat, a bylo jedno jak. Nezajímaly ho zákony, ani co se smí, a co ne. Žil ve zcela jiném světě s vlastními pravidly než ostatní.

Ota byl všechno možné, ale jako deviant a vrah mi nikdy nepřipadal.


Teď je mrtvý, podle sdělovacích prostředků, vlastní rukou. Tvrdil, že je nevinný.

Bylo-li to svědomí, co ho k tomu kroku dohnalo - v pořádku.

Byl-li to jen tlak veřejnosti a policie - je to hrozné.


Snad přinesou pravdu očekávané výsledky expertiz...

Reklama