Slavila čtyřicáté narozeniny a s kamarádkami zavítala do baru, kam chodívala jako studentka. Najednou si tak opět připadala. Jako by se vrátil čas. Pocit bezstarostnosti umocňoval i mladík, který ji pozval na panáka. V očích se mu zrcadlil neskrývaný obdiv k jejím zralým půvabům a ona se jimi nechala omámit. Jako smyslů zbavená s ním hluboko po půlnoci odešla do odlehlého, potemnělého zákoutí, kde nechali své touze volný průběh. Neměla co ztratit. Už roky byla rozvedená, žila sama a dceru měla dospělou. Tak proč si nechat ujít to letmé povyražení? Jenže z původně zamýšlené záležitosti na jednu noc se stalo něco víc.
Foto: Shutterstock
„Telefonní číslo jsem mu odmítla dát, ale on ho vymámil z mojí kámošky. Jaké bylo moje překvapení, když mi Filip hned druhý den napsal, že by si to rád zopakoval. Co bych lhala, i já na něj myslela. Ne že bych se zamilovala, ale mladý kluk je mladý kluk. Měl tolik energie a vůbec, však mi rozumíte. No a po druhém setkání jsem mu úplně propadla. Vídali jsme se pravidelně. Ale hned na začátku z mé strany zaznělo, že jde jen o zábavu, nic víc. Souhlasil. Jenže se to zvrtlo,“ vzpomíná na období před dvěma roky Kateřina, která po třech a půl měsících nezávazného povyražení zjistila, že je těhotná.
Svému milenci se s problémem jen tak mezi řečí svěřila, ale hned ho uklidňovala. Je objednaná na interrupci. „Nejdřív ho to trochu vyděsilo, ale během chvíle se jeho výraz obličeje naprosto změnil. Začal do mě hučet, abych na potrat nechodila. Chce se k tomu postavit čelem a to dítě si nechat. Prý zase tak mladý není a dokáže se o nás postarat. Miluje mě a chce se mnou žít, ne si jen užívat,“ popisuje Filipovu překvapivou reakci s tím, že nabídku nejprve kategoricky odmítla. Jenže on se nemínil vzdát. Tak dlouho ji přemlouval a ujišťoval, až kývla.
„Netuším, jak mě mohl takhle zblbnout. Asi hormony, nebo co! Každopádně se ke mně nastěhoval a vše vypadalo zalité sluncem. Při studiu chodil na brigády a sliboval, že po stávajícím semestru si najde práci na plný úvazek. Bylo to hezké období. Dokonce i k porodu šel. Sice mi v hlavě pořád hlodalo, že jsem na něj moc stará, ale srdce bylo silnější. Já se do něj zamilovala,“ přiznává Kateřina. Jenže dva měsíce po Maruščině narození přišlo vystřízlivění.
Když se vracela z vyšetření u dětského lékaře, Filip i jeho věci byly pryč. Nechal jí jen dopis, ve kterém se omlouval. „Prý mu došlo, že se na dítě ještě necítí. Unáhlil se a přecenil své schopnosti a vyzrálost. Navíc mu došlo, že věkový rozdíl je fakt velký a za čas by to bylo spíš trapné. A taky nedokáže skončit předčasně se studiem. Řekla bych, že v tomhle zakročili i jeho rodiče. Asi se jim nemůžu divit, jsem taky matka. Když to vezmu kolem a kolem, neudělal nic, čeho bych se bývala byla neobávala já. Ale i tak mě to dostalo na kolena,“ přiznává Kateřina, která zůstala na dceru sama. Na jednu stranu je za zdravé miminko šťastná, zbožňuje ho. Jenže na stranu druhou si nedokáže přestat vyčítat svou naivitu.
Příběh komentuje seniorní psychoterapeutka Mgr. Veronika Macová:
Kateřina se ve svém silném příběhu ocitla v situaci s život měnícím zvratem. Něco, co se z počátku zdálo být pouze povyražením, se změnilo v lásku a následně ve zklamání. Mám potřebu vzkázat Kateřině, že všechny její pocity a rozhodnutí jsou platné. Nemusí se cítit osaměle nebo se stydět se za své volby. Je přece taky jen člověk. Snažila se najít lásku, štěstí a smysl života. Věřila. Měla naději. Zklamala se. Teď překonává svou bolest. Taky ale začíná novou etapu svého života, na které ji čeká i objevování vlastní síly a hodnoty. Někdy se prostě stane, že i když se rozhodneme následovat své srdce, může nás potkat bolest, nejistota a pocity viny. Je však důležité si uvědomit, že každá naše volba, ať už se zdá jakkoli riskantní, je odrazem nějaké naší touhy, třeba touhy žít naplno. Kateřina se rozhodla vyjít ze svých zajetých kolejí a dát šanci něčemu novému. To je statečné. Nebo ne? Někdy nás život prostě zaskočí a cesta, kterou jsme si vybrali, se náhle změní v nečekanou výzvu. Připomeňme si, že mít pocity strachu, smutku nebo lítosti je normální. Dává nám to příležitost lépe pochopit sami sebe. Pokud se cítíte, že vás život sráží na kolena, nezapomeňte, že každý pád je šancí se znovu postavit a najít svou cestu. Pamatujte, že na tuhle cestu nemusíte být sami. Vyhledat pomoc, ať už u blízkých nebo u odborníků, není známkou slabosti, ale projevem síly a odvahy. Je to známka toho, že si umíte v náročné situaci pomoct tím, že vyhledáte potřebnou oporu. Odborná terapeutická pomoc se pak může stát bezpečným místem, kde se naučíte zpracovat své emoce, najít podporu, překonat překážky a posílit svou vnitřní rovnováhu. Vyhledat pomoc je váš aktivní krok k tomu zvládnout těžkou situaci. Tak se za něj oceňte.
 Mgr. Veronika Macová je zakladatelka a ředitelka psychoterapeutického a poradenského centra Willow Therapy a projektu Skupiny Praha, seniorní psychoterapeutka a seniorní psycholožka, pracuje převážně s dospělými individuální a skupinovou formou face to face i on-line, nejčastěji se zabývá tématy životní nepohody či nespokojenosti, smutku, úzkostí, stresu, vyhoření, vztahů, samoty, sebevědomí a sebehodnocení, práce se vztekem a agresí a dalších potíží spojených s kriminalitou či trestnou činností, jejími klienty bývají často muži a věnuje se také metodice a mentoringu svých kolegů. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Musel by být hodně velký optimista, kdo by čekal jiný konec. Nerovný vztah většinou na něčem ztroskotá. Bohužel to odnese ten slabší. V tomhle případě žena, které zůstalo /říkám to záměrně drsně/ na krku dítě po zbytek života. Bohužel to tak bývá často, že chlap si užije a jde dál. Proto by každá, zejména ta, co už nemá nárok vzhledem k věku být naivní a důvěřivá, měla myslet na možné důsledky. To, že mi chlap řekne, v životě té neopustím, vždycky té podpořím, miluju tě, se může otočit úplně jinam ve velice krátké době. Znám víc žen, které si s novým partnerem pořídily dítě ve věku, kdy měly dávno po své ,, dvanácté " hodině a první děti velké. Každá z toho vylezla se šrámy na duši a snížením životní úrovně. O dítě se starají pořádně/ono jim nic jiného ani nezbývá/, ale všechny nakonec uznávají, že už by do toho nesly, že udělaly chybu.
jo,jo stara naivni stodola,jaka byla mlada,takova ostala i v pozdejsim veku-od takoe rychle pryč...ale to se pozná ty věčně mladé...
No není to sice ideální startovní čára pro dítě, ale myslím, že je správné dítě netrestat za chyby rodičů. Mladý muž by měl vědět, že pokud rozsévá, bude taky sklízet. Ano, možná se teď bude cukat, ale pokud bude rozumný a odpovědný, bude dceru podporovat (je to přece jeho krev) a snažit se s ní s ohledem na budoucnost vytvořit vztah.
No, city stranou. Je otcem dítěte a to mu nikdo neodpáře. Navíc ji do dítěte přemlouval. Chápu jeho prozření, ale to neznamená, že všecko nechá na matce dítěte. Musí se postarat o alimenty a k dítěti se přihlásit.
Mladí chlapci, než se stanou muži, se zamilovávají, nebo dle mého názoru spíše zaučují, o starších žen. Čtyřicítka, která je rozvedená a má 20 letou dceru, snad se měla před nechtěným těhotenstvím chránit. Přece nemůže být ve svém věku tak naivní, že by se domnívala, že s ní ten mladík - možná mladší než její dcera - stráví svoje mládí a zbytek života. On je zřejmě též hlupáček, nepoužil ochranu, když ke svým sexuálním začátkům použil - k sobě starou ženu. Snad byl plnoletý. Když čtyřicítka píše, že šlo o mladíka, který byl mohl být jejím synem - může to být osoba mužského pohlaví v rozmezí od 16 do 25 roků. Pokud byl plnoletý, bude platit muset přiznat otcovství, anebo mu bude přiznáno soudem, a bude mít vyživovací povinnost. Na tomto případu je jasně vidět, že to, co se nazývá "sex", je stále styk dvou opačných pohlaví za účelem rozmnožování - dle přírody. Současnost z toho udělala jen zábavu.
Já spíše nechápu, proč když si chtěla jen nezávazně užívat, že nepoužívaly ochranu nebo proč nebrala antikoncepci. Přeci není tak stará. Navíc jedno dítě už měla a přeci ví že děti nenosí čáp....já jen že proč se nechránila před nechtěným těhotenstvím. Jako teď už je samozřejmě pozdě a dobře ji tak. Byla nezodpovědná a teď je z ní navíc naivní blbka .
Za hloupost se platí, Kateřina si polepila život na příštích dvacet let, nemá cenu předstírat, že je to nějaké zvláštní štěstí. Kdyby šlo jen o ni, v pořádku. Ale přivedla neuváženě na svět dítě, to teď nemá otce, i kdyby na ně platil jak mourovatý, život v normální rodině to tomu dítěti nenahradí. Plus ve čtyřiceti být matkou je pozdě, Kateřina má dospělou dceru, takže období mateřství si už dávno odžila, teď měla možnost prožívat úplně jiné věci, ne si porodit vlastní "vnouče". No, vrátit to nejde. Ale ne, není to žádná statečnost, jak se to snaží prezentovat terapeutka. Je to bláhovost, a názorný příklad toho, že když někdo zahodí rozum a řídí se jen emocemi a přívalem endorfinů, nevede to k dobrým rozhodnutím.
Kdyby se toto zadařilo mému synovi, určitě bych do něj nehučela, ať partnerku a miminko opustí. Stejně by si udělal po svém. Ale zase by mi nemohl zabránit, abych jí nenabídla pomoc, pokud by ji chtěla přijmout. Já bych byla za vnouče ráda, muž mi beztak většinu věcí odkrývá, hlavně když nemusí nic dělat a Ema by byla šťastná.
Není to rozhodně ideální. Ale dítě je milováno, má maminku. A ta by se tedy měla postarat o praktické věci. Když se mladý tatínek stáhnul, tak ano, k soudu o svěření dítěte do výhradní péče. A alimenty. Protože výchova dítěte něco stojí. Nehrát si na hrdost a pěkně pojistit peníze pro dítě. Může mu je dávat třeba na jeho vlastní účet a v osmnácti bude mít potomek nějakou sumu do života. Otec se sice nechce angažovat, ale to neznamená, že nemá zodpovědnost. A když nechce osobní, rodinnou a výchovnou, tak má povinnost mít tu finanční. Nebuď úplně blbá, Kateřino, a zajisti dítěti finance od otce.
Udělala dobře, rozhodně se teď nebude nutit, ale bude svuj zivot zit jako podruhe. Preju hodne stesti, novych pratel a lasky, to s malym ditetem prijde uplne samo
Ve 40 jeste zena neni urcite stara, kolikrat muze vypadat mnohem mladsi a tak zajem mladeho muze potesi. Kdyz ale ctu, ze prece velky vekovy rozdil nevadi rikam si, co by takove zeny rekly na to, kdyby si jejich sotva zletily syn nasel partnerku jejiho veku. Predpokladam, ze vetsina matek by byla proti. Plati to i opacne. Maloktery otec by fandil tomu, kdyby mela jejich dcera nejakeho "paprdu". A to je vec, na kterou by tihle starsi zamilovani meli myslet nejdrive. Dobre to dopadne malokdy....