Milá redakce a milé čtenářky!

Obracím se na Vás a tímto vás prosím ani ne o radu, jako o názor. Mám doma skoro 4měsíčního syna, který vyžaduje nepřetržitou pozornost..

Můj problém je ten, že jsem minulý týden navštívila svého gyndaře a ten mi na 50 % potvrdil mou domněnku a noční můru a to, že jsem těhotná. Dostala jsem včelku do zadku s tím, že mám přijít po týdnu a když se nebude nic dít, tak se rozhodnu, jestli si ho nechám, nebo ne.

Jistěže plánujeme ještě druhé mimčo, ale určitě jsme to neplánovali tři měsíce po porodu. Celé noci nespím a trápím se.

Vím, že si ho nechat nemůžeme. Jsem celé dny sama doma, manžel jezdí domů až večer a s pomocí od mých, nebo jeho rodičích počítat nemůžu. Jeho rodiče mají před důchodem, mají rádi svůj klid a asi by se moc ochotně netvářili a abych řekla pravdu, tak svým rodičům bych malého do péče nesvěřila. (mému synovci strkali ve 3 měsících kuřecí maso).

Taky dělají samé noční a jsou rádi, když se k nám dostanou na návštěvu alespoň jednou za měsíc. Manžel v noci sedí u postýlky a stará se, abych se alespoň trochu vyspala, a přes den mi ten náš malý prcek dává tak zabrat, že kolikrát nevím, co je vlastně za den. Když jsem čekala malého, tak jsem musela být doma na lůžku a nesměla chodit a vím, že by se to zase opakovalo, takže nevím, jak bych se pak mohla ještě postarat a malého.

Jenže se strašně trápím. Pořád se mi o tom zdá a mám strach, co se bude dít, až příjde středa a já naklušu do nemocnice. Pořád musím myslet na to, jestli by to byla holčička anebo chlapeček. Mám pocit, že mi pukne srdce a že se budu celý život trápit a říkat si :"Co kdyby...."

Vaše R.

Tak tady je každá rada drahá. Pragmatičky budou říkat, ať jdeš na potrat, - věřící, že si to máš nechat. Chápu, že si se obrátila pro radu. Víc hlav víc ví a  názory čtenářek ti pomohou utřídit tvoje vlastní myšlenky. Konečné rozhodnutí bude však jen a jen na tobě. A já ti přeji, ať se rozhodneš pro své svědomí co nejlépe.

TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD