Okamžik, kdy nastávající maminka přivede svého potomka na svět, je stejně obávaný jako toužebně očekávaný. Porod bývá pro ženu jedna z nejtěžších i nejšťastnějších chvil života. Jak je to ale s druhým rodičem – měli by budoucí tatínkové automaticky být u narození svého dítěte také, nebo by raději měli svou účast pečlivě zvážit, případně rovnou vynechat?
Ještě v dobách nedávno minulých by bylo přání, aby muž doprovázel ženu k porodu, považováno za výstřelek, nebo přinejmenším neobvyklý požadavek. Dnes už je to běžná praxe, nad kterou se nepozastavuje ani lékařský personál, ani naše společnost. Přestože se nejedná o nic nového, téma stále vzbuzuje emoce a podněcuje k vášnivým diskuzím. Jedni jsou toho názoru, že pokud muž vidí rodit svou ženu, přestane pro něj být atraktivní a s jejich intimním životem je konec. Druzí v tom naopak vidí příležitost pro otce, jak si získat jedinečný vztah k dítěti a prohloubit partnerský vztah.
Je jasné, že nepůjde o estetickou podívanou, a tak je potřeba k tomu přistupovat. Nejprve si sama ujasněte, jestli vůbec o něco takového stojíte a co přesně očekáváte. Chcete, aby vás partner držel za ruku, uklidňoval nebo na vás jen pozitivně působil svou přítomností? Bezpochyby jsou ženy, které své protějšky dobrovolně ušetří a tíhu rozhodování z nich tak sejmou. Představa, že by byl muž očitým svědkem toho, jak se snaží ze všech sil porodit, neupravené, upocené, v nelichotivé pozici a úpící bolestí, pro ně není příjemná a spíše by je znervózňovala.
V příhodné chvíli na toto téma zaveďte řeč a zeptejte se přítele či manžela na jeho názor. Pokud byste s ním moment narození vašeho společného potomka ráda sdílela, dejte mu to najevo, aniž byste ho však současně manipulovala k souhlasné odpovědi. Bavte se o tom společně s předstihem – po prvním rozhovoru je dobré dopřát mu čas, aby si to v klidu přebral.
Nic pro slabé povahy
Základním pravidlem je, nikdy ho do něčeho takového nenutit. Zvlášť by účast u porodu měli zvážit ti muži, na které jdou při pohledu na krev mrákoty, stejně jako ti, kteří jsou citliví a špatně nesou pohled na člověka trpícího bolestí, když sami nemohou nijak pomoci. O to horší by to bylo, že se jedná o někoho blízkého. To, že se z těchto důvodů rozhodnou u porodu nebýt, neznamená, že jsou horší tátové a nedostatečně projevují nadšení pro „otcovské řemeslo“. Je to věc střízlivého zhodnocení vlastních předpokladů. Ostatně na to, aby ukázali, jak skvělí jsou to tátové, bude ještě příležitostí dost.
Tatínkové, kteří nechtějí být ochuzeni o tuto výjimečnou událost a zároveň přetrpí trochu toho „nekomfortu“, mohou naopak získat silný zážitek na celý život. Řada mužů to vnímá také jako výzvu – chtějí si otestovat, co vydrží, případně zdolat sami pro sebe tabu, které pro ně porod představuje.
Za přítomnost otce u porodu se platí
Je dobré vědět, že přítomnost otce u porodu není zadarmo. Cena není jednotná, liší se v závislosti na zvoleném zařízení a regionu. Poplatky se pohybují v širokém rozpětí – zhruba od dvou stovek do patnácti set korun. Peníze k tomu potřebné nejsou zanedbatelné, zvláště pro budoucí rodinu, která jistě bude mít mnoho jiných výdajů s tím, aby nový přírůstek do rodiny v prvních letech jeho života zabezpečila. I proto se vyplatí více zapátrat po tom, jaké se vám naskýtají možnosti. Zdravotní pojišťovny sice běžně tento poplatek nehradí, pokud jste ovšem pojištěni u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR, můžete jako budoucí maminka využít příspěvek ve výši 800 Kč právě na tento účel. Fakt, že s touto nadstandardní službou budou spojeny minimální, nebo dokonce žádné výdaje, může usnadnit rozhodování.
To, jestli nastávající otec vstoupí, nebo nevstoupí na porodní sál, by mělo být pouze jeho svobodnou volbou, po pečlivém zvážení toho, co lze získat a o co je možné se ochudit.
Zdroj: tisková zpráva
Nový komentář
Komentáře
Otec u porodu nebyl. Nechtěli jsme to oba. Už několikrát jsem slyšela, že muži nedokáží mít s partnerkou sex, když byli u porodu (na každého to může mít jiný dopad).Já říkám ne.
Neměla - protože jsem nechtěla.
Byl, to by si nenechal ujit za zadnou cenu.
Poprvé (1985) to ještě nešlo, podruhé (1987) jsme si byli předem pro svolení u pimáře, ale nakonec se mnou manžel nebyl - u nás byly tehdy 2 porodní sály vždy se dvěma porodními lůžky a jelikož jsme rodily 4 najednou, nemohl být manel na sále, aby se neúčastnil i toho druhého porodu. Ale potřetí (1995) to vyšlo. Byla jsem ráda, že tam je se mnou, a on byl rád, že to zažil
.
nechtěla jsem ho při porodu a byl rád, cizí krví by plot natřel, ale blízkých krev, nebo bolest vidět nemůže
podle mě je porod věcí ženy, ani u druhého dáli-Bůh ho nechci, ale byl vedle a poblíž to se shodneme
helikoptera — #21 i kdyby to nevyšlo, však se může pak uplatnit minimálně dalších patnáct let.
Sophie — #16 po pravde,kdybych tam v tu chvili mela prezidenta, tak by mi to bylo sumak, jen aby uz to bylo za mnou
nastesti to byly celkem fofry u vsech 3 a opravdove porodni bolesti trvaly sotva pul hodiny, do te doby jsem si vesele hackovala
Já bych ho tam strašně ráda měla, až budeme mít miminko, ale přítel má problémy vidět jen injekční stříkačku, natož něco víc, jako krev a porodní sál a doktory v pláštích a tak - nevím, jestli by pak neměli víc práce s ním, než se mnou, ale kdo ví, třeba nakonec změní názor...
U první holky mě strčila na sál a byla sem tam málem 6hodin. Asi na hekárně bylo plno.
A byla to děsná otrava,nikde nikdo,další rodička za plentou. Jednou za dlouhou dobu mě sestra přišla poslechnout břicho. No nuda. Tak to mě napadlo,že by bylo dobrý,kdyby tam se mnou byla kamarádka,že bysme povídaly a ty bolesti by se tak nevnímaly. J e zajímavý,že manžel mě nenapadl
Nojo,tenkrát to ještě nebylo. Ale stejně bych přímo u porodu nikoho nechtěla.Jen ten čas před tím,to jo.
U nás jeden druhého přesvědčoval, že rozhodnutí je jen na něm, to byla domluva jak z nějakého absurdního dramatu :D
Moc jsem nestála o to, aby mě manžel viděl v bolestech, funící, sténající, křičící, potící se, ale nabídla jsem být u porodu s tím, že to může být i pro něj silný zážitek a později by mohl litovat, že u narození našeho dítěte nebyl. Ať se rozhodne sám. A kdyby mu to nedělalo dobře, že se nebudu zlobit, když odejde. Zůstal. Později si vybavoval jen obavy, které o mě a o dítě měl - žádnou krev, které se původně bál, si nepamatoval. A pak byl i u dalších dvou porodů, aby si děti nezáviděly
Byl mi u ramene resp. za hlavou, takže mezi nohy nedohlédl. Je rád, že viděl naše děti v prvních vteřinách jejich života. Žádné trauma se nekonalo, naopak bych řekla, že nás tyto zážitky obohatily a ještě víc stmelily.
Manžela u porodu jsem neměla a ani bych jej tam mít nechtěla.
kuzle — #10 Takže vlastně z lékařského hlediska.Ovšem asi ani to bych nezkousla.No,každá jsme naštěstí jiná,viď?
vmiroslav — #14 Lepší to včas přiznat než pak přidělávat starosti rodičce a personálu.
Já nešel...není to na moji náturu
Kdybychom byli s mužem mladší a měli společné dítě, rozhodně bych ho u porodu měla a on by tam chtěl být též. Mluvili jsme o tom, rozhodně s tím nemá problém. Za mě - ANO. Vyloučení mužů z příchodu dětí na svět podle mě není dobře, jen ať vědí, jak se věci mají.
Ale každý jsme jiný, hlavně ať někdo něco nezačne nařizovat nebo zakazovat.
Rodila jsem dvakrát, naposledy v březnu a dvakrát jsem měla u porodu manžela. Jsem ráda, psychicky mě podporoval, i když někomu to jako pomoc nepřijde. Chtěl tam být se mnou, já proti tomu nic neměla. A co se týče intimního života, tak ten jeho přítomnost u porodu, nezničila.
kuzle — #10 Jasně.
Sophie — #9 neni porodnik, je anesteziolog
vzhledem k mym zilam je on jeden z mala co se do nich trefi a kdyz uz tam byl, tak mu porodnik rekl: "Tak uz tady pane primari vydrzte, kdyby nahodou"
a u prvniho porodu byl potreba, syn se narodil dost priduseny, musel mu strkat rouru do krku a prodychavat ho ... holky uz sly skoro samy v pohode nastesti
kuzle — #7 Svého otce u porodu? Tak pokud to nebyl porodník,tohle už mě přijde malinko "kách",promiň,nic ve zlém.