Rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky.
Když mi bylo pět, maminka se znovu provdala, čímž se počet mých tatínků zvýšil na dva. Ač mému novému tatínkovi bylo v době svatby teprve 19 (je o čtyři roky mladší než máma), byl to tatínek se vším všudy. Nikdy mě nenapadlo, že je nevlastní, ani jsem o tom jako dítě nikdy nepřemýšlela. Prostě to byl můj tatínek, který mě miloval a udělal by pro mne všechno na světě.
Dodnes si pamatuji na historku, co se udála, když jsem byla ve třetí třídě základní školy. Tenkrát jsme měli vyplnit nějaký "důležitý" dotazník a tam byla kolonka OTEC. Zeptala jsem se soudružky paní učitelky, kterého tatínka tam mám napsat, a ona suše odvětila, že otce máme jen jediného. Pochopila jsem. A napsala jsem do dotazníku toho nevlastního :-)))). A právem. Byl - a je - to ten nejlepší táta na světě, kterého bych ani za nic nevyměnila.
Kadla
Děkujeme za pěkný příspěvek :).
No, naši se rozváděli dost pozdě, takže mě by už ani nenapadlo považovat mámina partnera za tátu, spíš to pro mě byl kamarád :).
Nový komentář
Komentáře
Taky se mi to moc líbilo!!!!
Kadla, to je krásný :-)))
Pěkný
Souhlasím s příspěvkem a líbí se mi.Táta je ten,který se o vás stará a je vám vždy na blízku.Taky jsem rozvedená a znovu vdaná a můj starší syn má vlastně nevlastního tátu. Oba dva ale na sebe nedají dopustit,manžel ho podporuje a syn se mu svěřuje.(když byl malej a v pubertě,tak facana dostával, ale stejně nezanevřel). Syn taky tvrdí že má jen jednoho tátu
Otec,nebo-li tatínek je ten,který nás vychovává
