Dnešní téma bude nabité tancem. Taneční, bály, plesy a zábavy.
Já sama mám k brázdění parketu vztah spíše rezervovaný, neboť jsem v mládí kašlala na taneční a dodnes se za svou mezeru ve vzdělání stydím. Mé umění tance se scvrklo na kostrbaté „raz-dva-tři, um-ca-ca“, které jsem však s nadšením pilovala na venkovských zábavách. Sice žádná sláva, ale snad jsem dosáhla alespoň průměrné úrovně absolventky tanečního kurzu. Tančila jsem nevalně, o to radši.
Jednou jsem se při valčíku rozjela tak razantně, že mě setrvačnost vyrvala z partnerovy náruče a po pár zauzlovaných krocích vzad jsem přistála na zádech mezi botami křepčících párů. Můj tanečník udiveně civěl shůry a nezmohl se na nic galantnějšího než na: „Kam déééš“? Ostuda jak barák. Vymotala jsem se z lesa nohou a rudá prchla ze sálu.
To ale neznamená, že jsem na candrbály zanevřela. Je pravda, že už raději netančím, otázka „Smím prosit?“ mi nahání husí kůži, ale ráda vklouznu do dlouhých šatů, namaluju si o něco hezčí obličej, umotám šik kokrhel a vyrazím třeba jako garde se svými dcerami. Ty se mi po chvíli rozprchnou za svými vrstevníky a nechají mě osudu. A tak si jen tak korzuji se sklenkou sektu a pozoruji cvrkot. Koukám, jak to ti ostatní nádherně vytáčí či nerytmicky šlapou a dělám si taková malá soukromá hodnocení.
Ne tance, pochopitelně, ale toho, co mají na sobě. Ženy a dívky ve večerních toaletách šitých či vypůjčených, mladíci a pánové ve špatně padnoucích oblecích a nevhodných botách. Pan Guth-Jarkovský by úpěl. Celé to taneční panoptikum je jak z Formanova filmu, ale má něco do sebe a je svým způsobem krásné.
Plesová sezona je vlastně jediné období v roce, kdy se můžeme v dlouhých šatech a ve světle křišťálových lustrů cítit jako hvězdy. Je to splněný dívčí sen o princeznách. Přeháním? Ani v nejmenším. Znám spoustu žen, které se na bály těší jako malé holky a tanec je pro ně nejkrásnější pohyb na světě. Patříte mezi ně?
Také prahnete po tanečníkově náruči a v duchu odpočítáváte první takty? Jak vzpomínáte na první taneční? Byla to pro vás noční můra, nebo jste se těšila? Máte nějakou veselou či trapnou historku, která se vztahuje k tanci?
Tak neváhejte, roztančete své prsty po klávesnici a pošlete nám ji na známou adresu redakce@zena-in.cz
Vítáme samozřejmě i fotografie z plesů, zábav a tanečních. Obohaťte je svým komentářem a pošlete na stejnou adresu.
Nejlepší příspěvky odměníme pěknými dárky.
Nový komentář
Komentáře
Tanec miluju, ale na chuť jsem mu přišla až dlouho po tanečních
Na období tanečních vzpomínám jako na nejkrásnější studentská léta
Od nás z ročníku jsem chodila jen já s kamarádkou s třídou z nějakého gymplu. Užila jsem si prodlouženou, závěrečnou i randění s tanečníkem... Milovala jsem standardní tance a umím tančit do dnes (taky jsem chodila k p. Chlopčíkovi a jeho Brigitě). I teď ráda chodím na plesy a vůbec se tančení nevyhýbám.
Vzpomínám si na jeden moment při taneční zábavě. Sice to bylo dáááávno, ale ještě teď mě mrazí, i když tenkrát bylo parné léto. To se nosily spodní kalhotky po stranách na kroužky. Byla jsem vyzvána k tanci, zrovna hráli polku. Protejšek se mnou tak poskakoval a točil, že mě ty kroužky praskly a kalhotky zůstaly viset na kolenou. Určitě si umíte představit tu rudou barvu nejen v obličeji .....
v době tanečních jsem dělala závodně LA, takže tancovat neumím
jen občas se nechám přítelem přemluvit k ploužáku
Taneční jsem absolvovala a mám na ně jen ty nejkrásnější vzpomínky. A přestože už je to víc jak třicet let, tancuji pořád ráda.
Jéééé, moc jsem chtěla tancovat nějak víc, závodně... a proč to nevyšlo, to Vám napíšu do příspěvku.
denkas — #1 Já také ne, jak jste se jistě dočetla výše, ale to neznamená, že by pro vás měla být plesová sezona tabu.
Tancovat neumím-bohužel!