Příběh čtenářky, uvedený v tomto článku, je zároveň pozvánkou k připravovanému seriálu. Žena-in pro vás připravuje sérii článků o závislosti na alkoholu, které se můžete aktivně zúčastnit i vy. Pro dnešek si přečtěte, jak takové soužití s alkoholikem může dopadnout a nenechte se jím odradit. O společenské a všemi tolerované droze je dobré se dozvědět co nejvíce. Jedině tak můžeme pomoci
Bylo mi tehdy 22 let.
Když jsem čtyřicetiletého Michala poznala, zdál se mi jako nedosažitelný bůh.
Na první pohled to dokazovala jeho rozložitá a vysoká postava. Na pohled druhý jste si nemohli nepovšimnout těch krasavic, které si jeho přednosti také uvědomovaly a náležitě se kolem něj točily.
Byl jimi obklopen všude. Ve středu společnosti, na parketu, na ulici - nebylo možné ho potkat bez doprovodu dlouhonohé a prsaté třicátnice. Někdy ji zaměnila mladší rozšafná osůbka, jindy méně nápadná začínající herečka.
Díky tomu všemu jsem ve svém jalovém věku pohlížela na jeho charisma skutečně jako na něco božského. Občas se na mě usmál, někdy mě vzal za ruku – vždy se mi srdce spolehlivě zastavilo.
Časem jsem své pocity nedokázala skrývat. Pozval mě na oběd a já věděla, že mám „možnost“ stát se jednou z mnoha jeho přítelkyň. Nezastavilo mě nic. Chodily jsme spolu po barech a následně také do postele. Byl mým učitelem, a to nejen ve společnosti. Nebylo cesty zpět, musela jsem bojovat o jeho přízeň. Ano, láska hory přenáší. I když jsou plné soupeřek a také alkoholu..
Nebyl totiž den, kdy by se Michal nenapil.
Neříkám, že se denně opíjel, ale alkoholem se denně povzbuzoval.
Jezdili jsme spolu na dovolené k moři, na hory, všude se po nás lidé ohlíželi. Jak jsme opilí brázdili parketem a na sjezdovkách si dávali spoustu grogů. Smáli jsme se na vleku a já se cítila jako vítězná královna. Všechny mé sokyně zmizely, vybral si mě a já si tak poletovala rovné dva roky. Kdejaká kamarádka mě obdivovala, jiné se před ním plazily a žadonily o jeho přízeň. Večer doma jsme se jim u skleničky smáli..
Jestli jsem někdy v mém životě byla zamilovaná, bylo to tehdy mezi mým 22.–24. rokem.
V těch letech proběhla sametová revoluce.
Její blažený samet dovedl Michala k velkému podnikání a také k velkým úvěrům. Provozovali jsme restauraci s penzionem, byla jsem „paní majitelová“ a učila se míchat drinky a domlouvat podmínky ubytování. Nedopadlo to podle našeho očekávání.
Michal pil čím dál víc. Přestal se pohybovat v realitě. Jeho zisky ani pramálo nestačily pokrýt jeho zbrkle uzavřené úvěrové smlouvy s bankami. Ale alkohol vše otupí, alkohol vše zrůžoví. Ani nadále nebylo nic problém. Vysílala jsem varovné signály, snažila se mu být oporou a rádcem. Snažila jsem se ho navrátit do reality. Ten člověk, kterému jsem stále ještě stála po boku, byl už ale někdo cizí. Jak se problémy začaly dostávat na povrch, začal kombinovat svou oblíbenou whisky s práškama. Blouznil, křičel nesmysly a psychicky mi začal velmi ubližovat.
Vytáhla jsem ho ven. Zmobilizovala jsem všechny své síly, abych svého idola, učitele a „druhého otce“ odtáhla od podniku, který tolik živil jeho závislost.
Pití drasticky omezil.
Nebylo ovšem vyhráno a já vám musím sdělit, že u tohoto příběhu se dobrého konce nedočkáte. Jedním z důvodů, proč ho vůbec píšu, je, abychom se všichni tak trochu obohatili o vzácné rady ohledně závislosti na alkohol. Kdo byl na alkoholu závislý anebo snad žil anebo žije s alkoholikem, dobře ví, že alkohol je skutečný démon, se kterým se bojuje velmi těžce.
Ale já se o to ve svém mládí velice snažila.
Já přestala pít úplně a bez problému. On tedy omezil konzumaci alkoholu na minimum. Ale zbyly nám velké dluhy a neradostné zítřky. Jak se s nimi vyrovnat bylo Michalovou noční můrou, která se
Zhubnul, klepal se, byla z něho troska. Měla jsem ho v této fázi opustit? Nebo již dříve? Teď je mi o deset let víc a jsem i díky této otřesné životní příhodě zkušenější. Ale zazlívejte něco zamilované mladé holce...
Jednoho dne jsem přišla domu a klíč byl ve dveřích zevnitř. Nemohla jsem se dostat do bytu. Po hodině přijel kamarád a dveře vykopl. Pak už přijela policie.
Použil pistoli.
Tolik tedy čtenářský příběh.
Jistě jste na ženském magazínu čekali jistě jiný závěr.
Ale toto je příběh skutečný, který je použit jen z jednoho důvodu.
Žena-in chce být v budoucnosti nejen vaší dobrou společnicí.
Ráda by se pokusila být i vaším rádcem, v tomto případě velmi nebezpečné závislosti na alkoholu. Pokud máte zkušenosti nebo pokud snad sama bojujete s alkoholem, a v neposlední řadě pokud s alkoholikem žijete, sledujte náš magazín. Chystáme pro vás na toto téma další příběhy a snad můžeme jen slíbit, že nebudou již s tak drastickým koncem.
Na pomoc jsme si přivzali zkušeného odborníka, MUDr. Profouse z Oddělení léčby závislostí v Apolinářské ulici.
Tento vám přiště v obsáhlém a velmi zajímavém rozhovoru poradí, co všechno se dá se závislostí dělat. V rozhovoru radí a poskytuje přínosné informace, které čerpá ze své třicetileté praxe v tomto oboru.
Pokud je alkoholismus právě vaším horkým tématem, můžete si popovídat se zkušenými ženami na jedné z diskuzí našeho magazínu.
Čtěnářka s nickem Zlato založila přínosnou diskuzi, kterou najdete ZDE.
Právě ona nám poskytla svůj životní příběh, který jste mohli číst v pátečním vydání. Pokud jste tento článek přehlédli, najdete ho ZDE.
I mezi našimi čtenářkami jsou vítězky nad touto závislostí. Mimochodem, smekám před nimi.
Ale právě Zlato mě poučila, že pojem vyléčený alkoholik není správný. Takový člověk je prý spíše doživotní abstinent.
Budiž nám to varováním číslo 1.
Pokud se kdokoliv dostane do závislosti na alkoholu, nikdy se nestane absolutním vítězem.
Spíše běžcem na hodně dlouhou trať.
Nový komentář
Komentáře
JollyGirl.J: Ja vim,ale je to vzdy o 24 hodinach,proto pisi,dnes jsi strizliva a verim,ze budes stale,kdyz budes takhle makat.....
Zlato: nejen dneska od 23.12.2003. To jsem ale šikovná holka.
Jsi moc hodná
Jolly:Jsi dnes strizliva a ,kdyz ctu tve prispevky,vim,ze na sobe makas a neutikas pred tim,jezdis na srazy do lecebny,vidis,jak to jde(nejde) ostatnim a o tom to je,predavas jim sve zkusenosti,jsi proste neustale napojena.A deti?trochu to trva....ale miluji te a je to zase o case...odpusteni.Vim to,ver mi.Jsi velice fajn a ja te mam moc rada!!!
Kdy můžeme hovořit o závislosti na alkoholu?
Rozhodně neplatí laická přdstava, že alkoholik je jen ten, kdo pije každý den.
ALKOHOLIKA - jedince závislého na alkoholu - můžeme spíše charakterizovat jako člověka, jemuž se alkohol stal významnou a v pokročilých fázích nejvýznamnější hodnotou a smyslem života.
Alkoholické nápoje pije proto, že jeho psychika a organismus potřebují alkohol v nich obsažený. Alkoholik si svým pitím přivodil CHOROBNOU potřebu alkoholu, kterou touží uspokojovat i proti svým bytostným zájmům.
Podle Mezinárodní klasifika nemocí lze diagnostikovat člověka závislého na lkoholu, jestliže u něj v průběhu jednoho roku došlo ke třem nebo více z těchto jevů:
a) silná touha nebo puzení napít se alkoholu
b)potíže se sebeovládáním v pití - a to,pokud jde o začátek a ukončení pití
c) tělesný odvykací stav (kocovina)
d) zvyšování tolerance účinku alkoholu( pije čím dál víc)
e) postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů v prospěch alkoholu
f) pokračování v pití přes jasný důkaz škodlivých následků
Jedna za základních pravd,kterou poznávají lidé závislí na alkoholu, je ta, že začnou-li(po období abstinence) pít,dříve či později budou v pití pokračovat i proti svému předchozímu úmyslu- často až do velmu hořkých konců.Alkoholik v pokročilých fázích chátrá zdravotně a morálně, ztrácí svou rodinu a zaměst-
nání.
Je skoro pravidlem,že neléčený alkoholik tento svůj stav není schopen kriticky posoudit a svou závislost sám před sebou i před lidmi popírá.
PRO ALKOHOLIKA J E ALKOHOL D R O G O U.
Matysek79:je alkoholik a těžký. Není schopen jakéhokoli výkonu bez alkoholu. Jednou přijde doba, kdy nebude moct něco udělat ani s alkoholem. Už jenom to, že to narušuje vztahy v rodině a mu to nevadí.
Zlato:přesně tak to je. Alkoholik se nesmí NIKDY napít. A to je problém hlavně u mužů.Berou léčbu jako chřipku.Vyléčí se a hotovo. Jenmže tak to není. Taky znám paní co po 25 letech abstinence ve svých 65 letech dala jednu sklenku.Rozpila se během jednoho týdne.Byla se mnou na léčbě.Styděla se za to.Bylo jí hrozně.Ale rodina jí věřila, že to znovu dokáže.
Mi taky doma věří. Dětimi možná odpustily,ale pamatovat si to budou celý život. Z léčby jsem se vrátila 23.12.2003 a nemám problém,prostě od skleničky s kamarádkou ,přes lahvinku při žehlení, jsem to dotáhla až do léčebny. ZA 10 let. Takže,milé dámy, je to pro každého.Mé IQ je 132. Takže žádní hlupáci,jak si všeobecně národ myslí. Ale o tom to je. Vše je pro každého.
Vážím si lidí,kteří nám drží palce, a ti co se nám posmívají mi mohou skočit na záda.
Všem, kteří žijou s lidmi co pijou držím palečky,ať to dobře zvládají nebo ať myslí na sebe.Vím co jsem svým blízkým způsobila.Nikdy se s tím nesmířím.
Alkoholik se nikdy ze sve zavislosti nevyleci,NIKDY,pouze se uzdravi a je to skutecne beh na dlouhou trat do konce zivota,nikdy z toho neni venku,tak ,kdo najde vnitni silu a zacne si problem uvedomovat a zacit na sobe makat,at uz lecebna,anonymni alkoholici(s uzasnym programem),ktere ma vynikajici vysledky nez lecebny,ale nekdo s lecbou proste zacne a pak se napoji na dasli spolupraci s ostatnimi alkoholikami strizllivymi a pracuje na sobe....chce-li zustat sam,ze to vse pak bude zvladat ,protoze ma uz po lecbe je velky omyl.Z mysleni se to postupne tkzv.vykouri a on v tom bude zase,dostabvuji se myslenky,ze sklenka mu nemuze preci ublizit,kdyz uz treba nepil pul roku atd.OMYL.Jel by v tom dal a jak mu trvalo dlouho se propit do zavislosti a je to ruzne,zkrati se to pak do velice ktarke doby,treba jen tydne.Znam pripady,ze po 20 letech strizlivosti dotycny zacal zkouset popijet znova,dostalo to tak rychly spad....do roka zemrel.Tak tedy vsech,kterych se to tyka,vzdy moc rada pomohu na zaklade me zkusenosti.Jen se divim par prispevku,ktere jsem tady cetla,jakou maji lide z teto smrtelne choroby legraci,ale je tojeich vec a ja jim to memohu a nechci vyvracet.Preji sem silu,kdyz clovek chce dostane se z toho a pak uz jen pracovat na sobe a zije se mu mnohem lepe a zase si jej lide budou vazit.Je to vzdy o cloveku samotnem a pokud sam chce a vy muzete pomoci,treba u vasich blizkych,zkuste to,je to skutecne tezke........ale jde to.
Haňulinka: sranda musí být
Žábina: Ironie, viď.
Haňulinka: zrovna si to říkám, že debata se zvrhla zajímavým směrem
...jaká značka je lepší a proč
No tak to je síla. Můj bývalý je taky závislák, devítiletý syn k němu chodí na víkendy, ale jen tak jednou za dva měsíce. Bydlíme od sebe asi 500 metrů, a malej k němu jde v sobotu ráno - v pátek nemůže, to chodí "taťka" do hospody, a kolem poledne už příde domů, podívat se co a jak, pak jde zpátky a kolem páté už je zase doma, protože "taťka" šel na pivko a má ho vyzvednout kolem sedmé. Zaplať bůh to malej bere rozumně, takže přijde domů, ale nevím, nevím, až mu bude patnáct, tak asi bude chodit s "taťkou" :-)))
medved: naprosto souhlasím
i když: žít s kuřákem marihuany je podobný jako žít s alkoholikem - musí mít pořád svojí drogu, může si jí dát kdekoliv a stojí mnohem větší peníze. a je "zdrogovaný" úplně stejně jako po alkoholu. a marihuana vymyje časem mozek stejně jako alkohol...
takže je to stejný svinstvo, výhodou je snad to, že po marihuaně není agrese a většinou ani deprese....
kacha22: Pravda pravdoucí.
Kazalin: Zajímavá tabulka. Podle ní můžu být klidná. Sedmi jednotek jsem snad ještě nikdy nedosáhla. A to se napiju v průměru tak jednou do měsíce.
Kremzina: ...denně se zastaví na pivo, přečte si noviny, tak nějak zrelaxuje, k tomu si dá 1-2 piva a jde domů a funguje jako tatínek i manžel....? Ale jak dlouho takhle bude fungovat. Tohle je nejlepší způsob vypěstovat si závislost (pokud už se tak nestalo).
Mluvím z osobní zkušenosti. Můj strejda si dá denně taky 2 piva, ale kdyby je neměl, bylo by zle. Dřív byl fajn a byla s ním sranda. Jenže dnes je mu padesát a člověk mu musí vše stokrát opakovat, protože si to nepamatuje. Dvacetkrát se ptá na jednu a tu samou věc. Občas se napije i něčeho jiného a je o "zábavu" postaráno. Jde to s ním od 10 k 5. Pije sice po trochách, ale musí pít každý den.
Jen nevim, kde berete info o promile vylecenych. Vyleceny neexistuje. Existuje trvale abstinujici. A znam jich az az. Abstinuji 40 i vice let - nevim, jestli vydrzi az do smrti se nenapit, ale zatim jsou v pohode.
kacha22: Docela paradox. Tady se řeší alkoholismus a mi si tu píšeme, které víno je nejlepší
kacha22: rulandu šedou mám taky moc ráda, ale Chardonney u mě spolehlivě vede
kacha22: Omlouvám se za double
kacha22: tak to je fakt těžký
...to by byl můj konec
kacha22: Tu jsem ještě nezkoušela. Díky vyzkouším.
kacha22: Tu jsem ještě nezkoušela. Díky vyzkouším.