Tlustá kačenka
2. prosince 1923, New York. V rodině lékárníka se narodí děvčátko, které dostane jméno Mary Ann Kalogerpoulos. V úředních záznamech je uvedeno jako Sophie Cecilia Maria Anna Kalos. Bylo tlusté, mělo velký nos a široká ústa. Spolužáci mu říkali „tlustá kačenka“. Otec doufal, že se mu za oceánem bude dařit lépe než v rodném Řecku, ale mýlil se. Navíc si přál syna, a narodila se pouze dcera. Maria se chvíli učila zpěvu na 164. lidové škole na Manhattanu. Příjmení si změnila na Callas.

Krásný hlas, ale nevábný zjev
Brzy však s matkou otce opustily a r. 1937 se vrátily do Atén. Tam Maria studovala u světoznámé sopranistky Elviry de Hidalgo. Již po roce (1938) debutovala v Královské opeře v Aténách v Sedláku kavalírovi. Umělecky byla skvělá, ale nelíbil se její nevábný zjev, jak psal tehdejší tisk. Názor se změnil r. 1942, kdy vystoupila v hlavní roli Toscy. Jenže v kariéře jí tentokrát bránily rodinné problémy. Rodiče se definitivně rozvedli a mezi matkou a dcerou vznikly rozpory. Maria to vyřešila r. 1945 návratem do USA. Bohužel se jí nedařilo, spíše živořila. Nabídku Metropolitní opery nevyužila, nelíbilo se jí, že by měla zpívat v neanglických operách anglicky.

Válka hvězd
Pak se usmálo štěstí. Ozvala se Itálie, kde měla ještě z dob řeckého vystupování obdivovatele. Nejenže měla velký úspěch, ale potkala i muže, kteří ovlivnili její budoucnost. Prvním byl Battista Meneghini, milionář, průmyslník, který ji finančně podporoval, dělal jí impresária a v dubnu 1949 se stal jejím manželem. Byl o 28 let starší než Maria.

 

Druhým byl Tullio Serafin, šéf operního souboru ve Veroně, kde vystoupila po návratu z USA. Rozvinul její geniální talent a nastudoval s ní několik úloh v Benátkách, Neapoli, Florencii a r. 1951 přišla vytoužená La Scala. V milánském stánku múz však po příchodu Callas vypukla válka „holubice s orlem“, jak byla tehdy nazývána. Jedna skvělá zpěvačka už tam působila - Renata Tibaldi, jejíž lyrický soprán nazval samotný Toscanini „andělským hlasem“. Diváci se rozdělili na dva tábory – callasiány a tibaldiány, které mezi sebou bojovaly. Po jednom představení si krátkozraká Callas myslela, že se jí k nohám snášejí červené růže, a ony to byly ředkvičky… Bitvu nakonec vyhrála Maria. Její hlas měl větší rozsah, dovedl být lyrický, dramatický i koloraturní. Pokud jde o krásu, ušlechtilost a barvu, musel však ustoupit konkurentce. Callas ale měla ještě jeden trumf – obrovský herecký talent a v dramatických úlohách měly její kreace obrovskou sílu výrazu.


Z kukly se vyklubal nádherný motýl

Z Callas byla hvězda. Mohla si diktovat, co bude zpívat, jaké bude mít kostýmy a šperky. Zároveň si uvědomovala svůj handicap – váhu 100 kg. Chtěla se podobat hollywoodským hvězdám. Za jediný rok (1953-4) zhubla o 28 kg a během dalších 2 let se dostala až na hranici 50 kg. Začalo se jí říkat „elegantní bohyně“. Když se jí ptali na dietu, odpovídala, že spolkla tasemnici, a někdo tomu opravdu uvěřil. Oslovila ji opět Metropolitní opera v New Yorku. Maria si řekla  o astronomický honorář, opera nevyhověla, navíc její americký agent chtěl 300 000 dolarů za to, že Marii kdysi zprostředkoval angažmá v Itálii, což dokládal smlouvou. Skončilo to zatčením zpěvačky, jenže dav fanoušků rozvířil obrovský skandál. Callas se dostalo omluvy na prvních stránkách novin. Američané byli ochotni zaplatit jakoukoliv cenu, aby „slyšeli“ božskou Callas.

Nejslavnější Traviata v dějinách opery
28. 5. 1959, milánská La Scala, La Traviata od Verdiho – okamžik v dějinách opery, na který se nikdy nezapomene. Vynikající režie, scéna, kostýmy, šperky. Hlavní hvězda: Maria Callas. Představení La Traviaty z tohoto dne je uváděno za nejlepší, které kdy bylo provedeno. (Pozn. Ojedinělé šperky jsou popsány v článku Maria Callas and Swarovski od Dany Svobodové.)

Tragédie na Nový rok
Silvestr 1957 – Maria zpívá v přímém televizním pořadu v Římě. S přáteli jde pak oslavovat do nočního klubu. Ráno se probudí – bez hlasu. Na Nový rok nebyl k dispozici žádný odborný lékař, Callas volá do divadla, kde má ten den vystupovat, že ruší představení. Šéf odmítá. Po prvním aktu představení přerušila. Do toho přišla osobní krize – rozhádala se se svým dlouholetým americkým agentem Bingem, jenž si dovolil poznamenat, že si Maria žádá peníze, jaké nedostává ani prezident USA za rok. Hvězda odpověděla: „Tak ať vám zazpívá on.“
Problémy byly i s jejím objevitelem Serafinem. Zpívala ve Scale, jenže publikum už neslyšelo ten démonický hlas, zmizel. Hvězda zhasla – na jeviště začala létat rajčata a zlomyslní kritici psali o „podřadné řecké zpěvačce“. Do té doby se obdivovatelé rvali i o její vlásenky a zasypávali ji růžemi…Jenže Maria se nedala, bojovala, léčila se. S policejním doprovodem vkráčela opět do Scaly. A na jeviště začaly padat růže.



Ari
Řecký multimiliardář Aristoteles Onassis nosil napomádované vlasy, vytahaná saka a choval se ke všem hrubě. S Marií se setkal v Benátkách, nechal manželku stát a celý ples protančil s Callas. R. 1959 pozval Marii i s manželem na svou luxusní jachtu ve Středozemním moři. Mezi dalšími slavnými hosty byl i Winston Churchill. Marie byla lapena. Na svého muže se začala dívat s despektem. Nepřipadal jí tak elegantní jako ostatní hosté. Opustila jej a Onassis ji zahrnul diamanty a zlatem. Začala zanedbávat kariéru. V letech 1961-63 téměř nevystupovala, strhl ji život plný večírků, alkoholu, mondénních akcí. Jenže Onassis se k ní choval jako sluha jen do doby, než ji získal. Pak se změnil. Ona ho zbožňovala, on byl sadistickým despotou. Ponižoval ji, vysmíval se, že ztrácí hlas, na procházce musela chodit o několik kroků za ním. Přesto ho milovala. V roce 1963 podnikla turné po Evropě, za jediný večer vydělala dva miliony korun. Jenže Ari už měl vyhlédnutou jinou ženu. Vdovu po prezidentu Kennedym Jacqueline. R. 1966 Marii donutil jít na potrat, čekala s ním dítě. Toho roku se vzdala amerického občanství a doufala, že ho tím donutí ke sňatku. 20.10. 1968 se konala svatba. Onassis si bral Jacqueline. Maria poslala novomanželům telegram: „Ať vás oba vezme čert.“ Manželství nebylo šťastné, už po roce opět Onassis usiloval o Marii. Přátelům říkala, že ho nepotřebuje, ať ji nechá na pokoji. Nevěřili jí. Poslední slova, kterými ji chtěl získat byla: „Nechci bez tebe žít.“ Ale Maria už byla unavená.  .Velmi

Poslední koncert
R. 1971 se sblížila se svým dlouholetým pěveckým partnerem Giuseppem di Stefanem. Přesvědčil ji, aby začala zase vystupovat. Poslední koncert odzpívala v Sapporu 11. 4. 1974 a zároveň ukončila vztah s di Stefanem. Od r. 1974 žije v Paříži, příležitostně dává hodiny zpěvu. O rok později umírá Onassis a Marii odkazuje 5 milionů dolarů. Je nemocná, lékaři konstatují oční glaukom, přidávají se další nemoci. Žije osaměle ve svém pařížském bytě. Ráno 16. 4. 1977 pocítí bolest na hrudi. Ví, že umírá.
Zemřelá mladá, bylo jí 53 let. Pohřeb se konal na hřbitově Père-Lachaise. Popel z jejího těla byl pak rozptýlen nad Egejským mořem, v místech, kde pobývala s láskou svého života – Onassisem.

Režisér Luchino Visconti, který režíroval její mnohá operní představení, o Marii řekl:
"Callasová nepřistupuje ke svým postavám na jevišti jako k rolím, ale jako k vlastnímu osudu. Ona nehraje umírání, ona skutečně vždycky umírá. Operní hvězdu století z ní dělá to, že se jako Tosca z lásky zabije, že  jako Médea vraždí své děti a že jako nemilosrdná princezna Turandot kapituluje jedině před láskou."

Reklama