Zdravím Vás všechny v redakci, i Vás ostatní, co věnujete pár minut na přečtení mého příběhu. Byla jsem první, kdo napsal redakci příspěvek, a vyhrála jsem čokolády, což mi udělalo velkou radost. Můj příspěvek se týkal Vánoc.
Dnes v noci jsem nespala. Má dvacetiměsíční dcerka je nemocná, měla horečku, přestal mi fungovat digitální teploměr, léky na horečku vyzvracela. Byla jsem podrážděná a na dcerku neprávem vzteklá, což mě později hodně mrzelo. Je normální, když dítě onemocnění, ale když si shrnu, co všechno se nám přihodilo za poslední tři roky, to už považuji za prokletí.
Pátý rok žiji s přítelem. Je líný a někdy lže. Pořád sedí za počítačem. Nevím, proč spolu ještě vůbec jsme. Kvůli dcerce? To ne. To by byl alibismus. Můj jedenáctiletý syn měl přítele moc rád, což se vytrácí. Když jsem otěhotněla, hned od prvního okamžiku mi bylo špatně. Den co den, nemohla jsem vyjít z domu. Cítila jsem se jako po pořádné kocovině. Denně. Když mi vyšel pozitivní krevní test na Downův syndrom, položilo mě to na lopatky. Nespala jsem. Čekání na výsledky odběrů plodové vody bylo nekonečné, ale stálo to za to. Verdikt zněl: holčička bude zdravá.
Dva měsíce před porodem se mi konečně ulevilo a já měla spoustu energie. Doktor mě však vyvedl z omylu. Měla jsem vysoký tlak a bílkovinu v moči. Skončila jsem v nemocnici. Brala jsem to však sportovně. Můj tlak však stále stoupal a ledviny odmítaly poslouchat. Když mě převážela houkající sanitka do nemocnice, kde jsou vybaveni na předčasné porody, to už mě humor opustil. Brečela jsem. V nemocnici mě chytla migréna a zvracela jsem a zvracela. Druhý den mi doktor oznámil, že holčičce chybí kyslík a musím okamžitě na císařský řez. Po probuzení z narkózy jsem chtěla vědět, co je s mojí Kačenkou. „Trochu jí pomáháme s dýcháním,“ zněla odpověď, což v reálu znamenalo, že má nevyvinuté plíce, do kterých dostala injekce. Má silnou žloutenku a je zaintubovaná.
Třetí den jsem byla schopná se jet na vozíčku na ni podívat. Nikomu nepřeji ten pohled! Všude hadičky, dýchaly za ni přístroje. Nakonec po patnácti dnech vše dobře dopadlo a vezli jsme si Kačenku domů. Problémy byly, ale vše jsme zvládly.
Můj syn trpí na migrény. Magnetická rezonance ukázala, že má nádor na mozku. Ptala jsem se lékařky, jestli to nemůže být cysta nebo něco podobného, ale řekla, že je to určitě nádor a musíme počkat na další rezonanci, jak rychle roste a zda je operovatelný.
Čekání na výsledky bylo šílené. V noci jsem brečela, abych přes den na sobě nedala nic znát a fungovalo vše, jak má. Modlila jsem se. Výsledky jsem četla s hrůzou, ale spadl mi kámen ze srdce. Stopy po prodělaném infarktu. Žádný nádor. Můj syn „jen“ prodělal infarkt.
Mezitím nám můj otec slíbil, že nám koupí dům. Rok jsem hledala vhodný dům, až si to nakonec tatínek rozmyslel. Jelikož máme hypotéku, plánovali jsme si, že prodáme byt a vyplatíme všechny dluhy. Z důvodu krize přišel přítel o více než šest tisíc z výplaty, a tak nám začalo dělat problém splácet dluhy. Otec slíbil, že nám se splácením pomůže. Ano, pomohl. Asi tak čtyřikrát, a tím to skončilo. Když totiž řekl, že nemá, a odjel na dovolenou, rozhodla jsem se, že už mu o peníze neřeknu. Nikdy.
A závěr? Prodáváme byt, abychom vyplatili půjčky, a jdeme do pronájmu. Moje maminka pronajímá svůj byt, aby nám pomohla se splácením našeho pronájmu, a jde bydlet s námi. Veškerá ztráta soukromí pro všechny. Ale stále neztrácím naději a říkám si, hlavně ať jsme zdraví, a těším se na Vánoce...
Vám všem přeji, ať jste šťastní a ať neberete vše jako samozřejmost, protože mě opravdu potěší i ty tři čokolády, které jsem vyhrála. :)
S pozdravem
Katýsek
Nový komentář
Komentáře
V-Penicilin — #29 káča jsi ty!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Rikina — #23 Tak nějak to bylo myšleno.
katýsek — #17 Tvoje děti měly tu smůlu, že se narodily hysterické umanuné káče. Jsou to chůďata a snad se z toho dostanou, až vyrostou.
To je tak strašně smutné. Katysku moc ti držím pěstičky. Tobě a tvým dětěm přiji hodně zdraví. Maminka je moc hodná a tatínka máme podobného to znám. Držte se.
Rikina — #23 podpis : Eva.
A Katyskovi hodne zdravi, ji i detem. A sily opustit povalece.
Rikina — #23 K lidem s připraveným plánem B, patřím já a celé moje příbuzenstvo si ze mě dělá srandu, že bych mohla psát katastrofické scénáře.
Rikina — #23 Naprostý souhlas!!!!
Rikina — #23 pod to se podepisuju
V-Penicilin — #15 Tak nemocné děti, to není ničí "zásluha", a zrovna tohle se řeší nejhůř, protože na to sebevětší snaha rodičů obvykle vliv nemá. V tom ostatním - ano, zdá se to být typický příklad situace, kdy lidi jakoby zapomněli mít připraven plán B pro mimořádné situace. Jako třeba co budu dělat, když z nějakého důvodu najednou nebudu moct splácet hypotéku. Stěžovat si, že mi otec nekoupil dům, to je taky trochu mimo mísu, podle mého rozhodně není povinností rodičů kupovat potomkům domy, eventuálně platit za děti jejich dluhy. Jestli jim můžou a chtějí vypomoct, je to jistě milé, ale je to jejich dobrá vůle. Proč nakonec k té koupi nedošlo, nevíme, mohlo to mít nějaký podstatný důvod. A závěr? Jít do pronájmu není žádné neštěstí, spousta lidí tak žije a nemá vlastní byt, natož dům. Jít pod most, to by teprve byl průšvih. A Katýsek má navíc zjevně velice hodnou matku. To je víc, než tučné konto či nemovitost.
Uf, není to na jednoho člověka až příliš moc?
Držím pěsti, ať se vše v dobré obrátí 
přeji ti hodně štěstí a síly...
Holka moje zlatá.
Dnes už vím jak je člověku v takových situacích. Co se dětí týká. Taky jsem si zažila chvíle strachu a čekání co bude. držím palce ať se přítel probere a dluhy ať jsou brzy splaceny a život ať už je jenom veselý. Já letos synům řekla, že Vánoce budou u nás o lásce a pohodě a dárky jen malé pro radost.
No, holka, máš toho na 5 lidí. Přítele pošli do kelu a tobě držím všechny 4 palce.
dazou — #14 Hledám sílu,vyřešit to.Pořád věřím,že se to změní.Ale určitě to časem vyřeším.
že má každý,co si zaslouží???A čím si to, ty chytrá zasloužily moje děti?Že se narodily?Tak až se Ti bude v životě dít něco opravdu hodně zlého,tak si vzpomeň na svá slova!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Tím Ti samozřejmě nepřeji nic zlého,to nepřeji nikomu.
V-Penicilin — #15-tak to je dost hnusný názor na tento článek
Každý má to, co si zaslouží.
predne preji, at se vse v dobre obrati a vyresi se to co nejdrive a co nejlepe.
na druhou stranu nechapu, proc si s chlapem, co lze a nic nedela.
Mám kamarádku. Od malinka žila v rodině, kdy mamka byla alkoholička a střídala chlapy jak na běžícím pásu. jeden dokonce mou kamrádku jako malou zneužíval. Ona vychovávala v podstatě sama ostatní 4 sourozence. Když se zamilovala a vdala,vypadalo to jako štastné řešaní. Ale z manžela se vyklubal gambler a nasekal stotísícové dluhy. Když s ním čekala druhé dítě, on jel někam autem a zabil se. Zůstala sama, těhotná s malinkým synem a s dluhy....Zdálo se to až neskutečné, kolik toho ta holky musela zvládnout. Ale nevzdala to,je optimistka, kterou na lopatky hned tak něco nepoloží.Silná holka co se uměla osudu postavit a...a na netu si našla kluka, před půl rokem se k němu odstěhovala minulý týden mi volala, že s ním čeká miminko..je štastná.Co tím chci říct? Musíte věřit. Věřit, že bude líp a ono bude. Držím palečky....
všem vám moc díky za přání.Já si nemyslím,že jsem na tom zase až tak špatně.Určitě jsou na tom lidi mnohem hůř.Říkám si,hlavně ať jsme zdraví:) A to přeji vám všem.
Katýsku, tak si myslím, že ti toho život naložil až moc. Přesto to nevzdávej, určitě se vše v lepší obrátí.
Hlavně ať jste všichni zdraví, ty, děti, maminka...
Přeji mnoho sil a vydrž, ta karta se jistě brzy obrátí.