Vracíte-li se z přístavu Portoferrario na Elbě do ošklivého přístavu Piombino v Toskánsku, v duchu si říkáte: "Závidím Napoleonovi, že na tak krásném ostrově byl vězněn 300 dní."

 

Elba byla do roku 1945 průmyslovým ostrovem a oplývá velkým množstvím nerostného bohatství, což dokazují zbytky dolů, které jsou zejména ve východní části ostrova. Staré fotografie visící v mnoha restauracích vám přiblíží, že tento dnes romantický ostrov byl namísto hotýlků a rezidencí plný oceláren a železáren.

 

Za druhé světové války Itálie válčila spolu s Němci a poloha byla velmi výhodná pro zbrojní průmysl. Železárny jen rostly. Ze dne na den se po vylodění spojenců v Normandii v roce 1944 stala Elba téměř holým ostrovem. Němci všechny továrny vybombardovali. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 1950, kdy byl definitivně průmysl na ostrově zastaven a na znovuobnovování Elby byly uvolněny finance ve prospěch cestovního ruchu. Nikdo zde nepostavil velké luxusní 5hvězdičkové hotely, ale najdete zde malé rezidence.  

Napoleon byl vězněn v době od 4. května 1814 do 26. února 1815. V té době se na ostrově naplno pracovalo ve všech dolech. Velký císař hledal únik, kde by mohl přemýšlet nad pomíjivosti své slávy. To mu poskytovala vyhlídka Villa Romana delle Grotte, kde dříve stál římský venkovský dům z 2. století. Odtud je vidět na celý přístav Portoferarrio.  

 

Napoleonovi se podařilo z Elby uprchnout, ale turista rád zůstává a ještě raději se vrací, pro krásu malých plážiček, které jsou kolem celého ostrova. Chcete písečnou,  oblázkovou nebo skalnatou? Stačí jen sjet z hlavní silnice, eventuálně dojít kousek pěšky, a jste v evropském ráji.

 

Pro potápěče je opravdovým zážitkem potopená loď z 2. světové války na pláži Ogliera. K této atrakci 1x denně zajíždí výletní loď s proskleným dnem.  A pak je tu možnost půjčit si šlapadlo, nebo spoléhat na  své síly a doplavat od břehu. Potřebujete jen šnorchl a potápěčské brýle a věřte, že je na co koukat, i když se občas v těchto místech cítíte vzhledem k návštěvnosti jako v pražském Podolí (přelidněný bazén). Avšak ostatní části Elby jsou úplným balzámem na nervy pro toho, kdo chce být na pláži sám, případně jen s hrstkou lidí. A to i v hlavní sezóně.

 

A co večer? Navštívíte-li malebný přístav Porto Azzurro, nesmí vás překvapit kotvící jachty bohatých Švýcarů a Francouzů.  Můžete projít celým městem a rozhodně nezapomeňte zakoupit nějaký suvenýr v podobě minerálů. Ceny jsou rozdílné. Od kamínků pro radost od 2 eur přes vzácné kameny zasazené do zlata až po trilobity v hodnotě pouhých 6 000 eur.

 

A pokud i tohle nestačí, abyste si udělali o ostrově svůj obrázek, pak nezbývá nic jiného, než vyjet lanovkou na nejvyšší horu Monte Capane (1 018 m n. m.) a jen se dívat a zhluboka dýchat. A věřte, že budete mít ohromný výhled. Celý ostrov má zelenou  barvu díky lesům a křovinám a kolem ostrova se rozlévá blankytně modré moře.

 

A tak dýchejte zhluboka ten vlhký slaný vzduch a čerpejte energii, ať můžete doma říci stejně jako já: „Bylo tam krásně a těch 300 dní bych klidně zůstala.“