„Pojedeme na výlet na Ostravy?“Tak přesně tato otázka mi ještě před nedávnem přišla dosti nepravděpodobná. Řeklo-li se Ostrava, představila jsem si ponuré město plné havířů, smogu a adjektiv, která tedy rozhodně za návštěvu této umouněné dámy nestála. Dnes už ale vím, že jsem se šeredně mýlila, a spřádám plány, kdy se vydám zpět…

ccc

Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem Ostravu nikdy nenavštívila. Jsem pravidelnou návštěvnicí hudebního festivalu Colours of Ostrava, o čemž jste se mohly v průběhu léta přesvědčit. Nikdy jsem ale Ostravu blíže nezkoumala a mimo areál se nikam dál nevydala. Vše se změnilo, když jsem se vydala na výlet z pražského Hlavního nádraží společností Leo Express, která mě opravdu expresně a komfortně dovezla na místo určení  - uběhlo něco málo přes tři hodiny a já jsem se i s ostatními pražskými cestovateli ocitla na ostravském hlaváku.

„To byla ale rychlost, co?“ pronesla milým hlasem mladá dáma jménem Petra, která se o nás pro tento den starala. „No to tedy, to bych vážně nečekala, byla to svist,“ odpověděla jedna z členek našeho výletního osazenstva. „Vydržte jen chvilku, jdu zařídit lístky na tramvaj,“ prohlásila Petra a namířila si to do jedné z blízkých trafik. „Jé, oni tady mají stejný tramvaje jako v Práglu, to je dobrý,“ s údivem v hlase pronesla další ze slečen a já jsem si v duchu říkala, že by mohla mlčet…

Asi po necelých dvaceti minutách jsme tramvají dorazili do areálu Dolní oblasti Vítkovice. Místu, kde jsem i letos v létě strávila čtyři skvělé dny a užívala si hudební produkci v podání všech barev světa. Musím uznat, že toto místo působí prostě impozantně. Nikdy bych netipla, že by mne, jako ženu, mohlo obdobné prostředí „industriální šedi“ tolik zaujmout a nadchnout. Pamatuji si na své nadšené zvolání, když jsem se sem poprvé se svými kamarády vypravila před dvěma lety vstříc hudebním zážitkům. Ani tentokrát nebyly mé pocity moc odlišné...

ccc

Kulisa dolu Hlubina a vysoké pece Vítkovických železáren je totiž fakt impozantní. Celý areál svou rozlohou a futuristickým nádechem působí jako z jiného světa. Za velmi krátkou chvíli jsme došli na místo, kde se nás ujala tamní průvodkyně, my si povinně nasadili helmy a vyrazili směr vysoké pece.
„Tak a teď vás vyvezeme nahoru na vysoké pece, těšte se, bude to super výhled!“ prohlásila mladá slečna se skvěle střiženým „kratkym zobakem“. Za moment jsme výtahem dorazili až na samotný vrchol vysoké pece, odkud se nám opravdu naskytl super výhled na celou Ostravu. Změť rzi, prachu, šedi a sluníčka působila natolik bizarním dojmem, že jsme si přišla jak ve Verneovce.

ccc

Po prohlídce, během níž jsme měli možnost nahlédnout do útrob tohoto železného monstrózního kolosu, který je mimo jiné zapsán do Evropského kulturního dědictví, jsme se vypravili do Malého světa techniky, na který jsem se obzvlášť těšila.
„Počkejte, až ho uvidíte, tam se stanete dítětem raz dva, a nikdo vás už nedostane zpět,“ slibovala nám slečna průvodkyně a já jsem si v duchu říkala, že bych spíše potřebovala pravý opak.

ccc

„Vítejte v „úšestce“, tady se vám splní vaše dětská přání!“ přivítal nás pro změnu mladý muž, nejspíše též student tamní Ostravské university, a vyvezl nás dalším malým výtahem na samotné ochozy obrovské haly, která byla přesycena prapodivnými zvuky. „Tak dívejte, máme tady osm tematických světů, až sejdeme opět dolů, ocitne se v úplně jiném světě, těšíte se?“ usmíval se náš milý průvodce. Z výšek se mi sice špatně nedělá, ale když jsem pohlédla směrem dolů, hlava se mi pořádně zatočila. „Naše expozice je rozdělena do osmi tematických světů, které jsou inspirovány kým jiným než Julesem Vernem,“ začal s výkladem náš průvodce a já jsem se spíše než na povídání soustředila na mix zvuků, mezi kterými jsem dešifrovala dětský smích. „Jo, tatínkové s dětmi, ti si tady vyhrají, stráví zde skoro celý den,“ ozval se při výstupu z výtahu další mladý muž...

ddd

„Není se čemu divit, kde jinde by si mohli vyzkoušet telegraf, periskop, projit akustickým tunelem nebo nasednout na mototrenažéry z řad naší slavné Škodovky…“  směje se náš průvodce a já začínám nabývat silného dojmu, že kdybych do těchto míst vzala naše drahé mužské polovičky, asi bych je odsud nedostala ani heverem. „Ježíš, ještě že se mnou nejel můj chlap, ten by tu zakempil,“ ozve se úsměvný poznatek od jedné z žen, která právě zkouší přijít na kloub tkalcovskému řemeslu…

vvv

Pravdou je, že expozice Malého světa techniky je zkrátka fascinující. Malé děti hravě poskakují kolem nás, zvědavost jim je vidět v očích a já si to kolem kabiny autobusu Karosa šinu dále, do světa poznání hlubokého vesmíru a začínám být ve svém živlu. Zorničky se mi při pohledu na letecké simulátory rozšiřují…

cccc

„Mrzí mě to, ale musíme jít,“ přijde si pro mě Petra, zrovna když zkoumám vnitřek ponorky Nautilus kapitána Nema. „Petro, ještě chvilku, prosím!“
 „Veru, je mi to líto, ale musíme jít, čeká nás ještě Ostravská ZOO...“
„No, sice nerada, ale když jinak nedáš, zvířátka jsou taky fajn,“
odpovídám Petře a vydáváme se místním taxíkem vštříc exotickým chvílím...

Jak se daří malému slůňátku, jehož narození a smutný osud sleduje celé Česko? Jaká prvenství má Ostravská ZOO a nač se tamní návštěvníci mohou těšit? Dozvíte se již brzy!

Prohlídky probíhají denně od 10:00 do 18:00

Vstupné: Dospělí 90 Kč (pracovní dny), 110 Kč  (víkendy, svátky a prázdniny)

Děti od 6 let do 15 let, studenti, důchodci: 50 Kč (pracovní dny), 70 Kč (víkendy, svátky a prázdniny)

Více najdete na webu: www.dolnioblastvitkovice.cz

Reklama