Jak moc je důležité odhalit osteoporózu ještě před tím, než se projeví, například zlomeninou?
Bylo by to velmi žádoucí, ale zároveň je to obtížné. Osteoporóza je totiž „tichý zloděj kostí“. Probíhá řadu let bez příznaků. Prvním příznakem je pak až osteoporotická zlomenina vzniklá při minimálním násilí.
Foto: Shutterstock
Lze to řešit preventivním vyšetřením?
Není reálné vyšetřovat denzitometricky všechny ženy a muže v určitém věku, ale je reálné zaměřit se na rizikové skupiny. Hlavně ženy 10 let po menopauze, jejichž matky se léčily s osteoporózou či prodělaly zlomeninu krčku kosti stehenní. Mezi další rizika patří BMI pod 19 a menopauza před 45. rokem věku.
Obecně jsou ohroženi muži i ženy užívající kortikoidy v tabletách či nitrožilně, antihormonální léky při léčbě karcinomu prsu (kromě tamoxifenu) a prostaty, ale také pacienti s poruchami vstřebání (celiakie, Crohnova choroba, stavy po resekci tenkého střeva či žaludku), se zvýšenou funkcí štítné žlázy nebo příštítných tělísek, po transplantacích kostní dřeně, s mentální anorexií, chronickým renálním selháním nebo s mnohočetným myelomem (nádorové onemocnění.
Co bychom tedy měli dělat pro to, abychom úbytkem kostní hmoty netrpěli?
Základem je prevence. Ideálně dostatek pohybu, příjem vápníku a vitaminu D nejen v pubertě, ale i v období po menopauze a u mužů po 50. roce života.
Mohou v kostech pacientů s osteoporózou nastat nějaké nevratné změny, které se po pozdním odhalení už nedají napravit?
Ano, při osteoporóze dochází ke ztrátě kostní hmoty a kostního minerálu Tento proces je většinou nevratný, kromě léčby teriparatidem, v budoucnosti u romosozumabem. Oba tyto léky podporují významně tvorbu nové kosti a následně její mineralizace, zatímco ostatní užívané léky ( bisfosfonáty či denosumab) brzdí úbytek stávající kostní hmoty a zlepšují její mineralizaci.
K jakému lékaři bychom měli na vyšetření jít a kdo by nás tam měl poslat?
Ke specialistovi na kostní choroby. Pacienty k němu na vyšetření odesílají praktičtí lékaři, gynekologové, ale i další odborní lékaři. Například neurolog, endokrinolog, revmatolog, plicní lékař, urolog, onkolog, a tak dále. Především tehdy, když vyhodnotí pacienta jako rizikového.
Jak by takové vyšetření mělo správně vypadat? Stačí například jeden test, nebo jich existuje více? Co všechno musí vzít lékař v potaz?
Základním vyšetřením je celotělová kostní denzitometrie. Kromě té se hodnotí rizikové faktory pacientů (užívané léky, další onemocnění, prodělané zlomeniny a jejich mechanizmus vzniku). Následně se provádí i laboratorní vyšetření hladin vápníku, fosforu a hořčíku spolu s vitaminem D a parathormonem. A také se zaměřujeme na ukazatele aktivity kostních buněk, takzvané kostní markery.
Rovněž tak je důležitá znalost ledvinných a jaterních funkcí, krevní obraz, elektroforéza sérových bílkovin k posouzení možné přítomnosti mnohočetného myelomu. Na základě toho by měl specialista na kostní choroby zhodnotit aktuální stav a míru rizika zlomenin do budoucnosti a navrhnout doporučení. Někdy doplňujeme i rentgen hrudní a bederní páteře k odhalení již přítomných zlomenin. Částečně lze nahradit bočním snímkem na celotělovém denzitometru, jehož výhodou je hlavně několikanásobně nižší radiační zátěž.
Mnoho lidí se k lékaři bojí. Je vyšetření bolestivé nebo nějak riskantní?
Vyšetření na celotělovém denzitometru je nebolestivé. Měření probíhá ve 3 až 4 základních oblastech bederní páteře, v obou horních koncích kosti stehenní a případně na dolní části předloktí. Je to vlastně velmi citlivý a specializovaný rentgenový přístroj. Jenže radiační zátěž je oproti klasickému rentgenu několikanásobně nižší (cca 0,01 rentgenového snímku páteře). Odpovídá asi 2 hodinám letu letadlem. A i když to není doporučeno, ani v případě provedení u těhotné ženy nedojde k poškození zdraví jak matky, tak dítěte.
Nový komentář