Osmnáctiletý Ondřej Réda z Velkých Opatovic je otcem devítiměsíční dcery, o které mu jeho bývalá přítelkyně a matka dítěte tvrdila, že se narodila mrtvá. Přitom ji dala k adopci. Policie za to ji i její matku, jako poručnici nezletilé, bude stíhat. Réda teď chce dceru získat od jejích adoptivních rodičů do své péče.
Takový spor soudy ještě neřešily a nevědí si s tím příliš rady. Zákony umožňují, aby svobodná matka dala dítě bez vědomí biologického otce k adopci. Ale už neříkají, co dělat, když se otec ozve se svými právy. Rédův právník podal žalobu na určení otcovství u Okresního soudu ve Svitavách. Neuspěl!
Ondřej už u soudu také nebyl poprvé. Byl stíhán a podmínečně odsouzen za poměr s nezletilou, které v době známosti bylo 14 let. Jenže dívka se přestěhovala, porodila a dala se svojí matkou dítě k adopci. Nikoho se na svolení neptala, ani otce dítěte. Úřad, který dal k adopci souhlas, se brání.
„Když matka dítěte otce tají a neurčí ho ani soud, podle zákona dítě otce nemá. Pokud otec o dítě stojí, má prý se otcovství domáhat v době, kdy je matka těhotná.“
Advokát Fránek teď chce u soudu dokázat, že Réda je otcem dítěte. K tomu jsou potřeba krevní testy, ale s tím by měli souhlasit i noví rodiče dítěte.
Měl by osmnáctiletý Ondřej dostat zpátky svoji dceru, nebo by měla zůstat u svých adoptivních rodičů?
Nový komentář
Komentáře
V neděli má být o tomna Nově reportáž.Viděla jsem ukázky,to jsem zvědavá,jak to Nova pojme
Mně přijde, že kdyby biologickému otci skutečně záleželo na dítěti, nechal by ji v klidu u nových rodičů a byl by rád, že je dítě šťastné a je o něj postaráno.
Dle našich zákonů má matka právo rozhodovat o dítěti, pokud není v rodném listě uveden otec. Otec (mluvím o nesezdaném páru) má možnost prohlásit,že je otcem, ještě před narozením dítěte nebo při jeho narození - a je uveden do rodného listu. Pokud však má pochybnosti (matka měla styky s více muži), musí proběhnout soudní jednání o zrušení jeho prohlášení otcovstí. Obnáší to především testy DNA.Všechno musí proběhnout do půl roku věku dítěte.Jinak tento muž bude za otce považován, i když biologickým otcem vlastně není.Druhá možnost je prohlášení o otcovstí neučinit, po narození dítěte provést testy otcovstí a po jejich pozitivním výsledku se dát zapsat do rodného listu dítěte. V obou případech to předpokládá dobrou vůli matky - umožnění těch testů bez průtahů. A dále rychlé jednání a docela vysoké finanční náklady.
Stále mi z toho vychází, že matka je tady ve výhodě a otec se musí podřídit její režii. A i na tomto případu vidíme, že lhaním matky vznikly následné problémy. Adoptivní rodiče jsou v tom nevinně a možná zažijí velké trauma. Otec má možná čisté úmysly a zřejmě bojuje s větrnými mlýny. Matka dítěte situaci z velké části zavinila (nebyla znásilněna a sama nejlíp věděla, kolik je jí let) a vyjde z toho nejlíp - lhala, dítě odložila a se svým svědomím se zřejmě vyrovnala.
A samotné dítě? Má právo znát své biologické rodiče, má právo s nimi žít.Nebo alespoň s jedním z nich. Ale někdo rozhodl a řídil se jen zákonem.
Není to ojedinělý případ, je snad jen výjimečný věkem matky.
Bébina — #15 A ty si myslíš, že to dítě se někdy pravdu nedozví? S těmi přídavky jsi mě rozesmála - je to pakatel proti tomu, jaké náklady péče o dítě a jeho výchova obnáší.
ToraToraTora — #7 To přeci nejde - rozhodovat podle toho, kdo je lepší rodič...
Spolužákovi se stalo něco podobného, ale jí bylo 18, jemu 20 a stalo se to před revolucí - tedy v době, kdy bylo normální v 18ti rodit. Holka mu sice řekla že je těhotná, ale že pujde na interrupci, a pak že na ní byla. On studoval na pedáku, a o prázdninách šel dělat brigádu do špitálu, a tam na ni natrefil, když šla po porodu domů - bez dítěte, které dala k adopci, a které už si tenkrát náhradní rodiče odnesli rovnou z porodnice. Také se o dítě pral, a neměl to jednoduché, protože tenkrát to bylo o tom kdo je větší soudruh a má známé na vyšším postu. Nakonec holku vysoudil, co se stalo matce ani nevím, a perfektně se o dceru s pomocí rodičů postaral. Dneska je žábě něco přes 20 a je pýchou svého otce.
Tím chci říct, že i když je otec 18ti letý, je na sociálce apsycholozích, aby zjistili, nakolik je ten zájem opravdový. Mohl mít zájem i v době těhotenství té holčiny - o tom se nikde nic nepíše. Holka mu mohla říct jo, budem se navštěvovat a tak, a pak ho podrazila. Kdyby zájem neměl, asi by mu byla ukredená už těhotná, a nebylo by třeba mu říkat že dítě zemřelo.Nebo mu hned mohla holka říct že čeká dítě s jiným, a bylo by.
A je mi líto i těch adoptivních rodičů.
skubka — #10 souhlas. Na otcovství se kašle. Pokud strčí matka dítě do babyboxu a po čase ho chce zpátky, tak se sociálka i neziskovky mohou přetrhnout, aby jí to ulehčily...
Klukovi je osmnáct a děcku devět měsíců. Pokud těhotenství trvalo devět měsíců, tak styk s nezletiletou mohl mít klidně už jako šestnáctiletý. A za to dostal podmínku. Hm.....Teď platí advokáta - počítám, že kvůli přídavkům a odpočtu daní to nebude. Z dlouhodobého hlediska by se mu to sakra nevyplatilo. Matka a babička pravděpodobně velmi dobře věděly, proč se odstěhovaly a proč lhaly, že se dítě narodilo mrtvé . Myslím, že by ho chtěl do péče hned po porodu a matka by musela platit výživné. A o tom to myslím je.
Dimsy — #18 Soud ho potrestal za poměr s nezletilou. Ne za otcovství. Klidně slečna mohla mít poměrů více a otcem nutně nemusí být tento mladý muž. Proto krevní zkoušky.
Ostatně se mohl za tatínka hlásit hned, než se to narodilo.
Nechala bych to dítě u adoptivních rodičů. Matka o něj zjevně nestojí, a údajný otec chce to dítě vychovávat se svou matkou - jsem se dočetla na idnes. Čili chlapec asi bude dál studovat a jeho matka bude s vnoučetem na mateřské. Živit je všechny bude kdo? Pravděpodobně daňoví poplatníci. Pěkné, že. 
Za to, že měl sex se čtrnáctiletou bych ho neodsuzovala. U těch děvčat nepozná ani dospělý, že jsou tak mladé. Jak to má poznat sedmnáctiletý nadržený puberťák.
Tomuhle nerozumím: "Když matka dítěte otce tají a neurčí ho ani soud, podle zákona dítě
otce nemá." [i]Vždyť ho soud určil, dokonce ho za to potrestal, tak čeho se měl ještě domáhat. [/i]
[i]Jinak nechci soudit, zda je schopen se o dítě postarat, nebo ne a co ho k tomu vede.
[/i]
femme — #16 Nemyslím, že je to o věku. Jde o osobní vyspělost. Mě taky vychovali osmnáctiletí rodiče. A v době, kdy jsem se narodila, to bylo úplně normální a nikdo se v našem státě nad tím nepozastavoval.
Ale to, že se zajímá o dítě až teď, je divné a viděla bych to na nějaký kalkul.
Ale dokážete si představit pocity těch adoptivních rodičů, kdyby jim děvčátku, které už mají doma a o které se starají, najednou vzali?
no, nemyslím si, že je 18letý kluk schopen se plnohodnotně postarat o malé dítě
Jestli nechce dcerku jen proto, aby na ni bral pridavky, stejne jako jiste etnikum. Ale s jeho minulosti bych se divila, kdyby vzali dite z adoptivni rodiny (tedy proverene vcetne psychotestu) a dali ji sice biologickemu otci, ale nejspis nezajistenemu a odsouzenemu uz v 18ti letech. Asi se bude lip vysvetlovat diteti, ze jeho rodice byli moc mladi a nemohli se o nej starat, nez aby tatinek vysvetloval, ze pichal nezletilou maminku a dostal za to podminku a maminka pak dite nechtela a dala k adopci.
Nechala bych dítě u adoptivních rodičů.Trošku nechápu, s čím si soud neví rady.
Jednou toho kluka odsoudili za styk s nezletilou-byla těhotná,takže za otce byl automaticky považovaný ten odsouzený. Teď najednou není jasné, že on je otcem dítěte? Nikde jsem nenašla informaci, jak se stavěl k dívčině těhotenství a jestli se chtěl o dítě tehdy starat.
Nikde není psané jak se k tomu staví rodiče otce. Určitě záleží také na nich.Bez jejich pomoci se o dítě nepostará.Jestliže pomůžou,tak není problém mu dítě dát,i když si myslím,že by mohlo zůstat u adoptivních rodičů .
JanaVi — #8 to mně taky napadlo....
I kdyby se dítě narodilo mrtvé, měl právo být v jeho dokladech. Kdyby o dítě tak stál, zajímal by se o to, kde je pohřbené apod., ne? Zjistil by dřív, že je to lež.
Nechala bych děcko v adoptivní rodině. Věřím, že někdo může být i v 18ti dost rozumný a zodpovědný na výchovu dítěte, ale asi ne finančně zabezpečený. A on nevypadá ani na nějakou odpovědnost, když si to rozdával se 14tiletou.
Kdyby matka nedala dítě k adopci, zřejmě by jí zůstalo a automaticky by se předpokládalo, že spolu se svými rodiči to zvládne.Pravděpodobně by dohlížela i sociálka, dětský lékař atd. Proč automaticky předpokládat, že by totéž nezvládl otec dítěte (starší než matka a plnoletý) s pomocí své rodiny. Z článku vyplývá, že už byl souzen - ale vlastně za toto své otcovstí, za poměr s matkou dítěte, která byla nezletilá. Neomlouvám ho, ale spolužačkám mého vnuka na základní škole bych také často hádala třeba i těch osmnáct dle vzhledu i chování. Nevíme, jak to bylo v tomto konkrétním případě.Nelze jen odsuzovat a automaticky vyvozovat, že hoch je špatný a neschopný se o dítě postarat.Je těžké žít s vědomím, že mám dítě a nemám možnost s ním být, být automaticky vyloučen. Matka se s tím vyrovnala, ale docela chápu, že otec ne. Moje generace měla děti i v osmnácti a většinou je dobře vychovala.
Problém vidím v našich zákonech a v tomto konkrétním případě i v tom, že dítě již bylo adoptováno.Proč soudy nevyhledaly tohoto pravděpodobného otce - matka ho sice neuvedla, ale vzhledem k jejímu věku a předchozímu odsouzení pachatele za styk s nezletilou se snad dalo předpokládat, kdo tím otcem je.A situaci s ním projednat.Celkově by se mělo otcovstí v našich zákonech více ctít a zrovnoprávnit s mateřstvím. Zatím tomu tak není.
jestli je schopen se o dcerku postarat, tak proč by ji nemohl dostat?
je to zajímavý příběh. Napadlo mi, že třeba o dítě chtějí pečovat jeho rodiče, třeba by ho chtěli adoptovat. Mohou být docela mladí. Třeba by rádi viděli růst své vnouče a rádi by ovlivnili jeho život. Mému synovi bude taky brzy 18 a beru to podle sebe. Sice bych se nerada do podobné situace dostala, ale občas se přihodí i to, co nikdo nechce.
Měl by rozhodnout prospěch dítěte. Jestli budou lepší rodiče dva dospělí, kteří na dítě dlouho čekali nebo osmnáctiletý student, to ať si rozhodnou soudy. Biologická matka se ho vzdala a o otci valného mínění nemám.