„Trápí mě, že máme s přítelem úplně odlišné tempo života. Dřív mi přišla jakási jeho zpomalenost roztomilá, ale teď mi dost vadí, protože mi přijde, že jsme uvízli na mrtvém bodě a náš vztah se nikam neposouvá. Na žádost o ruku jsem čekala osm let, na svatbu už čekám dva roky a dětí a dalších věcí se možná ani nedočkám,“ stěžuje si Kristýna.  
6062ea675f70cobrazek.png

Foto: Shutterstock

Podlé ní jí Patrik nedává nijak najevo, že by s ní do budoucna nepočítal, ale než se rozhoupe k nějakému zásadnějšímu rozhodnutí, je to vždycky na dlouho. Ale otálí i s prkotinami. Když se rozbije televize, je schopný novou vybírat i dva měsíce, přestože se během té doby nemají s přítelkyní večer na co dívat.

„Takové malichernosti bych ještě přešla. Zase je to možná lepší než dělat nějaká ukvapená rozhodnutí a pak toho litovat, ale obecně se chci v životě někam posouvat a ráda bych to stihla ještě před tím, než ze mě bude stará bába. Na tom, že se chceme vzít, jsme se shodli už před lety, jenže Patrik se pořád na něco vymlouval. Nejdřív tvrdil, že mě oficiálně požádá o ruku po škole, potom to odsunul, aby se mohl soustředit na novou práci, pak se mu nelíbilo, že na nás okolí tlačí apod. Před dvěma lety už se tedy vyslovil, ale k manželství nejsme o moc blíž,“ líčí Kristýna.

Do plánování svatby jim zasáhl také covid-19. Mladá žena by se klidně vzala i na úřadě pouze se svědky, ale Patrik vyžaduje přítomnost celé rodiny, a tak chce počkat nejlépe na příští rok.

„Taky bydlíme v pronájmu, což se mi moc nelíbí, takže se poohlížím po vlastním bydlení. Jenže jeho to vůbec nezajímá. Tvrdí, že na to máme ještě dost času a že musíme počkat, až klesnou ceny nemovitostí. Což se hádám nestane asi už nikdy. Když nadhodím téma dětí a tikajících biologických hodin, říká, že děti určitě taky chce, ale nejdřív potřebuje, aby ho povýšili v práci, a dokázal nás uživit. Prostě se mi zdá, že hledá jednu výmluvu za druhou a na nic není ideální čas,“ popisuje Kristýna odlišné tempo, jakým Patrik žije.

Jenže ona stojí nohama pevně na zemi a uvědomuje si, že se všechno nedá plánovat a odkládat na příhodnější dobu, že vždycky bude nějaké ale a vždycky se najdou argumenty proti.
6062eb3054c44obrazek.png
Foto: Shutterstock

„Připadám si, jako by mi život prokluzoval mezi prsty. Už mě přestávají bavit věčné debaty, kdy se snažím Patrika dotlačit k nějaké akci. Zároveň si ale nedovedu představit, že bych si měla hledat někoho jiného, zvlášť v téhle době. Možná to tak chlapi prostě mají,“ uzavírá vyprávění.

Čtěte také:

Reklama