Dnes se na Ženě -in stále objevuje slovo Tchyně.
Shodou okolností jsme včera večer vezli do nemocnice manželovu maminku - moji tchyni.
Je jí 93 let, upadla a poranila si kolenní kloub. Přes vážnost situace jsem se musela usmívat, protože babičku jsme doprovázeli ve složení manžel, já, manželova sestra a jeden z našich synů. Doktor si myslel, že je víc raněných...

Pro nás banální zranění, pro babičku velmi vážné, protože kloub je opotřebovaný artrózou, druhé koleno také nemocné, nevíme, jestli nohy babička rozchodí. Neumím si představit, když je nerozchodí, jak se o ni budeme starat, když jsme všichni zaměstnaní. Ale bude to muset jít.
Babička je nešťastná, že nám přidělává starosti, přitom za to nemůže.
A tak mě situace nutí přemýšlet a znovu se vracet v myšlenkách zpátky, když jsme se před více než 30 lety s manželem brali.

Bydleli jsme s manželovými rodiči více než 10 let, byli jsme mladí, mockrát jsem také byla naštvaná a rozzlobená, protože jsem měla pocit, že nám rodiče radí, že si myslí, že vědí všechno líp..
Přesto přeji všem takovou takovou tchyni, jakou je naše babička. Jsem už také tchyně (je to fakt hrozný slovo) a už vím kolik  úsilí a přemáhání dá, abych nemluvila svým dětem do ničeho, když se samy nezeptají.

Vím už, že to všechno většinou dělají tchyně z lásky, vždyť jsou to mámy, jako jsme my, jen jim už odešly děti, a když jim ještě odejde manžel, co si mají s tou svojí maminkovskou starostlivostí počít?

Nikdy jsem o manželově mamince slovo tchyně nepoužila, nelíbí se mi. Vzhledem k věkovému rozdílu jsem jí vykala.
Partneři našich dětí nám tykají a oslovují nás jménem, snad také jednou pochopí, proč jim někdy do něčeho "kecáme".
 
klér
__________________________________________________________________________________
 
Děkujeme za krásnou úvahu a na oplátku posíláme krásný dáreček!
Držíme babičce všechny palečky, aby se rychle uzdravila a přejeme pevné zdravíčko!
Reklama