Kdo je Oskar? Akvarijní rybička bojovnice, latinsky Betta splendens, ketrou koupila naše čtenářka svému manželovi k Vánocům, ale nakonec si ji nechala pro sebe. Více zajímavostí o tomto krásném koníčku se dočtete v tomto příspěvku

Krásný den, milé ženy-in.Vždycky jsem byla a stále jsem velkou milovnicí zvířat. Už jako málá jsem se svými dvěma sestrami chovala andulky, křečka, morčata, ale rybičky jsme nikdy neměli a nikdy jsem po nich ani netoužila. Chtěla jsem psa - hrozně moc! Nakonec jsem našla odvahu a spolu se svojí starší sestrou Kamilou jsme si koupily štěně jezevčíka, když mi bylo 16 a jí 18 let.

Odvahu proto, že náš otec nám psa zakázal. Tak jsme mu ho jednoduše dali pod stromeček:-). Taková malá podpásovka:-) Týden s námi nemluvil, ale za ten týden si Daxíka tak zamiloval, že už u nás zůstal a zůstal s námi

dalších 11let. Byl to výjimečný pes. Ve 4 letech nám ochrnul, protože mu vyhřezla plotýnka a po operaci jsme ho půl roku učili znova chodit. Každý den jsme s ním po čtvrt hodinách cvičili a dávali mu plínky. Maminka mu ušila kšandy na zadní nohy, aby mohl chodit s námi na procházky.

Vozíček jsme zavrhli.Tolik jsme ho milovali, že se jsme ho chtěli vrátit zpátky do života. A to se nakonec povedlo, byl to bojovník a snažil se a nakonec i když škromtal a čůral jako fena, začal chodit sám. Když šel pomalu, střídal nožičky a když běžel, odrážel se zadníma najednou. Dalšího psa už jsme pak neměli. Rodina se rozutekla, sestry se vdaly a já se taky odstěhovala. Bydlela jsem v pronajatém bytě s kamarádkou a abych se necítila tak sama, pořídila jsem si morčátko.

Bylo mi 25 a můj souputník životem se jmenoval Jonáš. Jonášek byl tříbarevný - rezavo-bílo-černý roztomilý chlupáček. Postupně z něj vyrostl kilový fešák, kterého jsem milovala pro jeho přátelskou povahu, ale také uměl dát najevo svůj názor a nelibost. Lomcoval mřížemi od klece, když se dožadoval pozornosti a když jsem ho konečně vytáhla a začla se s ním mazlit, spokojeně bublal a kvíkal:-)

Jak šel čas, tak jsem se celkem 5x stěhovala a Jonášek se vždycky stěhoval se mnou. Nakonec jsme skončili zase u mých rodičů. Našla jsem si přítele, se kterým jsem chtěla založit rodinu a když se to stalo a já to ani ještě nevěděla, Jonášek mě opustil. Odešel mi ze života přesně na Silvestra. Jako by uvolnil místo mému synkovi Davídkovi. Dožil se krásných 6-ti let.

té doby jsem žádné zvířátko neměla. Až předloni na vánoce. Z přítele se mezi tím stal manžel a ten toužil po rybičkách. Já ne, ale chtěla jsem mu jeho sen splnit a tajně jsem mu pořídila a u svého švagra schovala 120-ti litrové akvárium a veškeré vybavení, které jsem sháněla všude možně a musela kupovat postupně, protože to není zrovna levná záležitost. O akvaristice jsem nevěděla zhola nic. Kvůli manželovi jsem o tom začla shánět informace a nakonec jsem zjistila, že je to šílená věda. Troufám si tvrdit, že o tom teď vím víc než on.

Když přišel štědrý den, vyhnala jsem ho se synem na procházku, abych spolu s maminkou a švagrem propašovala akvárium pod stromeček. Den před tím jsem ještě skočila do zverimexu, a protože mi bylo líto mu dát prázdé akvárium, koupila jsem mu rybičku - přesně Bettu bojovnici - krásného modro-tyrkysového samečka. Schovala jsem si ho u sousedky v malém 6-ti litrovém akváriu a na štědrý den jsem ho taky propašovala domů a dala ho do ložnice, kam jsem zakázala chodit.

Když manžel rozbalil akvárium, byl v šoku, ale v příjemném, byl nadšený - takže překvapení se opravdu povedlo. Pak jsem mu dala ještě jako třešinku na dort rybičku. Začli jsme přemýšlet, kam dáme v našem nábytkem přecpaném bytě to velké akvárium. Já to měla tedy vymyšlené, ale manželovi se ten nápad nelíbil a tak jsme vkůli němu 25.12. přestavěli celý obývák.

Jenže manžel se pořád nějak neměl k tomu, aby založil akvárium a mě bylo Oskara, tak jsem pojmenoval beťáka líto, že je v takové malinké nádrži s pár kamínky a jednou umělou kytkou. Dohodli jsme se s manželem, že si Oskara nakonec nechám já, než si založí své akva. A tak jsem si koupila 20-ti litrové akvárium a vše k tomu. Oskar byl spokojený a já taky. Mám ho už přes rok a i když měl párkrát na mále, protože ho napadla hnusná nemoc, zvaná bakteriální rozpad ploutví, vždycky jsem ho vyléčila a musím říct, že je to neobyčejná ryba, opravdový bojovník a taky výborný herec!

Tak dobře dělat mrtvou rybu jako Oskar, žádná jiná rybička neumí. Už mě párkrát pěkně vyděsil:-)) On totiž spí tak tvrdě, že se ani nehne a vypadá jak mrtvola. Je to labyrintka, takže se nadechuje v intervalu 2-20minut nad hladinou a v noci si prostě lehne buď na filtr nebo pod filtr nebo na kytku a spí. Někdy taky sedí na kameni. Opravdu!!! Oskar umí sedět!!! Doufám, že se mnou bude ještě minimálně rok, protože tyhle rybky se dožívají cca 2let. Neměla jsem potřebu pořizovat další rybičky a nevím, až jednou Oskar odplave do věčných lovišť, jestli budu dál provozovat akvárium.

Jedno je jisté, půl roku na to, co jsem manželovi dala akvárium, jsme se rozešli a on si ho vzal s sebou a dodnes ho nezaložil. Nakonec jsem udělala dobře, že jsem si Oskara nechala, protože by se jinak větší nádrže nedočkal. Teď žádné další zvíře nechci. V budoucnosti bych ale chtěla zase pejska - Jack russel teriéra, ale až bude syn David trochu větší a bude se sám chtít starat o zvířátko. Určitě mu prospěje trocha zodpovědnosti a já stejně bez zvířete dlouho nevydržím.

Jsem prostě zvířátkofil:-)

Jiřina

Milá Jiřino, dlouho jsem chovala rybičky a dodnes si ještě pamatuji jejich latinské názvy. Bojovnice jsem měla také, ale jak jejich název napovídá, samečci se mezi sebou ošklivě perou a dokážou si roztrhat ploutve. Ale ani rybě není samotné lehko. Pořiďte mu alespoň samičku, on se před ní bude natřásat a ploutve mu ještě více zesílí. A možná se dožije i vyššího věku

Reklama