Zamilovala jsem se. Tentokrát (pro mé manželství naštěstí) ovšem není předmětem mého nadšení žádná osoba, nýbrž činnost. A ta se jmenuje orientální, chcete-li břišní, tanec. Začala jsem s ním teprve před dvěma měsíci, takže osobních zkušeností mnoho nemám. Přesto bych se s vámi chtěla o své potěšení podělit.

Nejprve něco z historie orientálních tanců. Vznikly zřejmě už v době Antiky. Předpokládá se, že pocházejí z Afriky. Ženy zde tančily spolu s rodičkou a tím jí pomáhaly dosáhnout snazšího průběhu porodu. Dívky v mnoha částech světa (v západní Asii, na Středním Východě, v Řecku, na Kypru či v severní Africe) přicházely tančit do chrámů a při tanci zdůrazňovaly právě břicho jako symbol plodnosti. Ve středověku indičtí kočovníci rozšířili tanec po celé Evropě. Dnes v sobě skrývá prvky rozmanitých kultur, zvyků a tradic.

Vliv orientálního tance na zdraví žen je nepopiratelný. Správné provádění cviků dokáže pomoci i ženám, kterým se nedaří otěhotnět, neboť při tanci dochází k stimulaci vnitřních orgánů. Tanec šetrně odstraňuje napětí v krční a bederní páteři, příznivě působí na pohybový aparát a krevní oběh, pomáhá upravit problémy v oblasti zažívání (upraví činnost střev), pomůže s některými problémy pánevního dna (inkontinence), má kladný vliv na menstruační i klimakterické potíže, odstraňuje stres a pomáhá navodit euforii a relaxaci. Některé ženy uvádějí, že se u nich zlepšil i sexuální život. Tančit mohou i nastávající maminky, ovšem pro ně by měl být sestaven speciální kurz a je nutné souhlasné vyjádření lékaře. Břišní tanec je tedy velmi vhodná terapie jak duševní, tak i fyzická.

Orientální tanec je naprosto odlišný od klasických tanců evropských. Ty jsou zaměřeny především na kroky. Orientální tanec není žádnou společenskou záležitostí, je to rituál plný klidných, plynulých a hlavně smyslných pohybů. Tančit lze i v sedě či v kleku na zemi.

Co si obléknout na lekci orientálního tance ? Asi nejvhodnější je široká sukně různé délky, nebo lehké, široké kalhoty. Ale úplně postačí i šátek ovázaný kolem pasu. Tričko by mělo být pokud možno kratší, tzv. top, aby bylo vidět bříško. Tančí se většinou naboso nebo v ponožkách či speciálních cvičkách. Tanečnice se rády zdobí doplňky s řadou penízků a rolniček. Jejich cinkot umožní vnímat pohyb těla i sluchem.

Průběh lekce orientálního tance je většinou následující.
Nejprve musí proběhnout rozcvička. Slouží k zahřátí a protažení svalů a odehrává se zčásti vleže na karimatkách. Součástí je i nácvik správného jógového dechu. Naše lektorka se při rozcvičce často zaměřuje na ženské orgány, na jejich prokrvení, na posílení pánevního dna. Rozcvička často zabere i 30 minut.
Po ní následuje samostatný tanec. Opakují se prvky již zvládnuté, přibírají nové. Dostáváme také prostor pro improvizované tančení, každý podle svého gusta.
Na závěr věnujeme pár minut uvolnění a uklidnění, závěrečné relaxaci.

Při tanci tělo zaplavují hormony štěstí, tzv. endorfíny. To můžu stoprocentně potvrdit, domů vždy odcházím osvěžená a s pusou „od ucha k ucha“. V uších mi pak dlouho zní krásná, rytmická muzika a vrtím prdélkou ještě u kuchyňské linky při chystávání večeře . :-))))))   

       
Reklama